I o nadpisu jsme pochyboval. Už jsem jeden příspěvek začal psát a vznikl z toho takový pasquil, že jsem to odložil do konceptů. Třeba se k tomu vrátím. I když pochybuji...
Nějak poslední dobou pochybuji o své práci. Ale tady je docela možné, že jsem obětí mobingu... Ale těžko to dokázat. A blbě se vám pracuje, pokud to co děláte dobře je necháno jen tak a zveličena jakákoliv chyba... A třeba jen křivdím svému vedení...
Pochybuji o své výchově starším dětem. Kluk v devítce hulí jak trafika a navíc mu škola nic neříká. K tomu to vypadá, že tu devítku ani nedokončí. ještě dva týdny klasifikace a on má zápal plic. A při cestě od doktora si zapálí... Magor...
Holka si "svoje" vybírá už od osmičky. První rok střední nedodělala a tak šla na učňák. V druhém pololetí si švihla 5 týdnů v nemocnici... Z vlastní blbosti. Jejím životním krédem je nejspíše zkoušet, co ještě vydržíme. Přizabil bych ji...
11ti letá dcera začíná přicházet do těch správných let. Jsme zvědavej, co se bude dít. 10ti letá je zatím v pohodě.
Přesto se najdou i pozitiva... ale nějak se mi těžko hledají přes průsery kterými nás ohromují...
Snad se rýsuje na trochu lepší závěr týdne. Mám jít fotit noční Prahu. A konečně ne sám. Jen tak trochu pochybuji o tom, zda budu správný průvodce při nočním focení...
Kdysi jsem chtěl být spisovatelem. Přečetl jsem si totiž, že kdo s myšlením na psaní vstává a kdo s ním i usíná je na nejlepší cestě, stát se spisovatelem. Bohužel nejsem obdařen darem slova a výdrží... Tak jsem co jsem a pochybuji...
Žádné komentáře:
Okomentovat