Procházka Prahou - pokračování

Pokračování fotek z mé pražské procházky. Tyto byly foceny okolo sedmé hodiny v prosinci a tak je na nich celkem liduprázdno. Chystám se jít fotit ještě jednou teď někdy po změně času. Ale bude to chtít vyrazit už okolo 4té raní... Tak nevím, jestli se přesvědčím....

Rychlovka v autobuse?

Kupodivu jsem se tu po delší době dočkal jisté interakce a tak mi nedá než na to trochu reagovat. Snad trochu splním přání.
Když se podívám na svoje rozpisy jízd, tak na rychlovky se tam moc času nenajde. To spíš by došlo na nějaké "delší" akce. Problém je, že já s rychlovkami moc zkušeností nemám. A ty co mám... no ve většině případů se to dá přirovnat k fastfoodu - když si koupíte párek v rohlíku nebo hamburger někde u stánku, je to tak půl na půl, že zasytí a nebo vám po něm bude blbě... Pak jsou tu ještě případy, kdy vám to vyloženě sedne, ale musíte jet a není čas se dojíst...
Prostě si raději sednu k jídlu někde v příjemném prostředí a dopřeji si na něj dost času - aspoň těch 30 minut. jídlo je třeba si objednat, Chvilku se na něj těšit a vnímat je všemi smysly. Hezky vychutnávat sousto po soustu a nakonec i trochu v klidu pobýt po posledním soustu. A se sexem je to u mě dost podobné.
A za mého života řidiče autobusu bych na prstech spočítal nejen rychlovky, ale i všechny další akce v autobuse. Běžný linkový autobus na to bohužel není moc stavěný. Jednu dobu jsem jezdil v autobuse s reklamou na sklech, ale to zase nebylo s kým... Do autobusu je prostě vidět a nejde jen tak schovat někam do lesa. A záclonky na oknech taky nemám. To takový Ford Transit to je jiná...
Příště se pokusím sepsat zážitky kolegů...

Může existovat přátelství mezi mužem a ženou?

Otázka, která mne "pronásleduje" již mnoho let. Otázka, na kterou jsem slyšel mnoho odpovědí. Protichůdných. Jistých i nejistých... A je to i otázka, na kterou se odpovědi liší v odstupu času a dost lidí svůj pohled na věc mění...

A je to i otázka, na kterou si nakonec musí každý odpovědět sám. A já zde předkládám svůj pohled na věc...

Procházka Prahou

Velmi rád fotím. Nemyslím si, že by to bylo něco extra, ale rád to dělám. Rád fotím Prahu. Je to krásné město a stále jiné. Tady je pár fotek z loňské procházky naší stověžatou matičkou. A protože těch fotek vzniklo více, najdete další uvnitř příspěvku a příští týden bude pokračování.

Karlova ulička

Jaroslav Vrchlický : Za trochu lásky šel bych světa kraj

Za trochu lásky šel bych světa kraj
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý
šel v ledu - ale v duši věčný máj,
šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy,
šel pouští - a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

A teď, kdo uhodne, jak jsem na tuhle báseň přišel.

Vražedný úsměv

Viděl, četl...

Po určité době mi to nedá, abych napsal něco málo o tom, co jsme si přečetl, či co jsem viděl. Čtu co se dá a kdy se dá. A o filmu platí to samé.

I když první o čem chci psát je seriál, což je filmu poněkud vzdálené. Seriál, o kterém chci psát vysílá každé pondělí ČT 1 a jedná se o seriál Případy prvního oddělení. Mám velmi rád kriminalistické seriály. Obzvlášť ty staré české. Hříšní lidé města pražského s panem Marvanem i jeho pokračování s panem Adamírou byly úžasné. Velmi rád jsme se koukal i na seriál Dobrodružství kriminalistiky a v neposlední řadě jsem byl nadšen i ze seriálu Četnické humoresky. Rozepisovat se jednotlivě o každém seriálu je nad moje síly. Každý však stojí za zmínku. 

Ten kterým jsem začal mne zaujal hlavně realističností a současností. Pravda, je použito trochu zkratek, ale pod,e mého mínění nejsou na škodu věci. Hlavně proto, že kdo by se koukal na opravdové vyšetřování, které je o dost nudnější, než realita. Velmi se mi líbí i obsazení. Nevím proč, ale velmi se mi líbí obsazení Bolka Polívky. Po dlouhé době je vidět i v jiné, než komediální roli, která mu navíc více než sedí.

Přeci jen tu zmíním jeden film, který mne oslovil nad míru. Jmenuje se Velký sen (na csfd je zde) a je o ideálech, přátelství a o fotbalu. Odehrává se na konci 19 století v Německu a kdo se na něj podívá, zjistí, odkud pochází mnoho věcí z výchovných metod minulosti...

A abych nevypsal vše co vím, zbylo mi něco na příště tak, o četbě budu psát příště.

O stížnostech a lidech

V poslední době si lidi čím dále častěji stěžují a to na cokoliv se namane. Pravda nejčastější téma je zpoždění. Na jedné lince do hlavního města je to skoro pravidlo. Jedna osoba je schopna stěžovat si i kvůli dvouminutovému zpoždění...
Když jsem se dozvěděl při čem zase načapala TV NOVA jednoho řidiče, tak jsem se nestačil divit, když jsem četl odezvy na jedné sociální síti. Pravdou je, že telefonování za jízdy bez HandsFree je přestupek. Je to velmi častý přestupek všech řidičů, bez ohledu na to co řídí. u řidičů osobáku je to ukázka bezohlednosti a blbosti, u profíků je to bezohlednost, blbost a riskování se životy ostatních. Mám tím hlavně na mysli dlouhé osobní hovory trvající i několik minut. On i krátký hovor stačí ale ty dlouhé jsou obludnost... Ale ty reakce z toho řidiče dělaly div ne oběť.
A z osobní zkušenosti mohu říci, že lidé jsou schopni poslat stížnost i na telefonování s pomocí HF. Tam bych tedy hledal problém spíše v tom, že hovor mohl být hlasitý nebo, že se někomu nelíbilo téma... Ono i to telefonování s HF není úplně košer. I tady se část pozornosti odvádí jinam. Dokonce v některých státech je prý zakázané i to... Je to asi přehnané, bohužel se ukazuje, že v mnoha případech oprávněné.
V tomhle směru jsou mobilní telefony mor.
A občas by to chtělo zakázat telefonovat i lidem. Opravdu nechci poslouchat cizí hovory, ale ono se to leckdy nedá.  Občas je to až nepříjemné. A co mne dost často vadí, je když cestující telefonuje při nastupování a nepřestane i při objednávání lístků.
Tímto pro dnes končím a přeji dobrou noc