Vraťme se k pochybnostem, které tvořili mne a můj život. Ve čtvrté třídě mne naše soudružka učitelka doporučila k přechodu na školu s rozšířenou výukou matematiky a přírodních věd. Tak jsem tedy od páté třídy dojížděl skoro hodinu do školy. Ve třídě nás bylo 30 a z toho jen 7 holek. Už tehdy jsem si připadal divnej.
Byl jsem jeden z mála s kterým holky kamarádily. Teda většina z nich. O klucích to říci nešlo. Kamarádil jsem se tak se dvěma-třemi. S žádným z nich jsem se od základky neviděl. Proč?
V době, kdy jsme podávali přihlášky na střední školy jsem nevěděl co se sebou. Nechal jsme si poradit a šel jsme studovat potravinářskou průmyslovku. I tam jsme byl divnej A po škole jsem příslušnou práci dělal dva roky. A potom jsme byl taky divnej.
Uvíznul jsme na deset let v IT. Z počátku jako prodavač, potom jsem instaloval SW a HW. Vystřídal jsem několik firem a všude to bylo divné. Jednu dobu jsem měl za kolegu narkomana. Potom jsem dělal holku pro všechno, která za nic nedostala odměnu, ale všechno záviselo na ní. Chvíli jsem dělal i správce sítě. To byla práce která mne bavila. Mám rád práci s lidmi. Nakonec jsem programoval www stránky a tam jsem vyhořel... A kdo tvrdil že v IT jsou peníze... a hold jsem asi nepracoval na správném místě. Problémem bylo i to, že nemám vzdělání v oboru a špatnou angličtinu.
A tak jsem skončil jako řidič autobusu. A tuhle práci dělám už více jak 8 let.
A ještě dva citáty. možná žer časem se i dostanu k tomu, proč jsem je sem dal.
Johann Wolfgang von Goethe
„Člověk vlastně ví, jen když ví málo. Čím víc ví, tím větší jsou pochybnosti.“
Aristoteles
„Kdo chce správně poznávat, musí nejprve správným způsobem pochybovat.“
Žádné komentáře:
Okomentovat