Název komedie z roku 1953 s Marilyn Monroe v hlavní roli mi vrtá v hlavě už docela dlouho. Dost často jsem narážel na otázku, kterou si pokládají lidé mezi sebou - Jaké se ti líbí holky... Nebo jaká holka je tvůj tip...
Na tohle jsem si odpovídal kolikrát a přišel jsem.... no posuďte sami.
Jsem chlap, tak se určitě velmi často ohlédnu po ženě se zajímavou postavou. Nebo mi oči spočinou na vyzývavém výstřihu. Když je rozepnuto o knoflíček více, nebo pokud absentuje podprsenka pod našponovaným tričkem - určitě si toho všimnu. A občas se za to i stydím - tohle je tak automatická reakce, že neohlédnout se, si dokážu přikázat, ale nezírat na výstřih, je veeeelmi těžké.
Jenže tohle je jen takové povrchní hodnocení. Stejně tak se ohlédnu i po hezkém autě, nebo se zakoukám do výlohy. U sportovních aut bych s pohledem asi skončil - mně se ty "supersporty" moc nelíbí a ani se mi nikdy moc nelíbily. Jsem v tomhle směru spíše praktik. A je to podobné i u žen - takové ty vyleštěné modely s velmi výrazně a účelově tvarovanými kapotami mi sice stojí za pohled, ale to je vše. V tomhle ať si jezdí ti, kteří od auta (ženy) požadují reprezentaci a berou je jen jako doplněk.
Opustím i analogii s obchody. Žena není žádný obchod, který je otevřen všem... Normální žena - ano, jsou tu takové "obchodnice", ale to není noc pro mne. Ani mne to neláká. A když vidím to co je občas nabízeno okolo silnic. To kolikrát je jako kdyby někdo nabízel u silnice shnilou zeleninu...
Vizuálně jsem také velmi vysazený na vlasy. Na barvu, typ a tvar sestřihu - hlavně na délku. Aby mne zaujaly musí být ty vlasy spíše dlouhé, nebo zajímavě kudrnaté. Najdou se i zajímavé ženy s kratšími vlasy, ale na ježka ostříhaná se mi líbila jen jedna - tady však byl na její straně součet ostatních kriterií, která musí sedět, aby to byla Ta Žena... Abych pravdu řekl, určitě si vybírám i v barvě vlasů - velmi mne zajímají přírodní zrzky. Pak jsou veškeré hnědovlásky a nakonec blondýny. Duležitý je i por mne původ barvy. Preferuji přirozenost. Ale o tom někdy příště.
Další vjem, který potřebuji pro tom aby mne žena zaujala, je vůně. Nedokážu popsat jaká to musí být vůně, ale musí tam být taková, která k té ženě patří. A která zaujme. Určitě to není vůně cigaretového dýmu. Určitě to není vůně piva. Diskutabilní je vůně potu - ta je vždy součástí - nesmí však rušit - a jsou chvíle, kdy je žena kolikrát svlečena i z vůně svého parfému... V takovém případě chápu i hlavní postavu z filmu Parfém: příběh vraha. Kdo zná ví... Já bych však z ženy vůni neextrahoval - žena bez vůně i vůně bez ženy nejsou požadovaným celkem.
Poslední, o čem se zde zmíním, jsou oči. A oči jsou zde sice na konci, ale jsou u mne to hlavní, čeho si všimnu, pokud mám mít zájem... A nezáleží ani tak na barvě, jako na výrazu a obsahu. Je tedy pravda, že v 80% jsem chodil s modrookými, ale i u tech hnědookých jsem si barvy všiml až na "druhý" pohled. Oči jsou důležité, ale také nejvíc zrádné - aspoň pro mne. Neumím v nich číst až tak, jak bych potřeboval... Okno -> do duše okno. Občas v těch očích nevidím zlo. Nebo nechci vidět. To spíše dokážu číst v očích psa než v očích ženy. Ale o tom možná jindy.
Žádné komentáře:
Okomentovat