Naše kočky, část devátá

Když jsem před jeden a půl rokem začal psát tenhle příspěvek, měli jsme doma zrovna tři kočky - tedy kocoury. V současné době máme dva. Je to stálice v našich řadách, dnes již jedenáctiletý Felix a zhruba tříletý kocour Garfield. Jeho fotky jste viděli předpředloni :-) zde a zde. Na jedné je ještě jeden kocour, ale ten tak nějak podlehl syndromu třetí kočky a už se odstěhoval. Garfield si tak nějak nalezl nás, jak jsem psal zde...

Dvě svatby a...

...nic.
V poslední době, jsem zase fotil svatby. Pravda, jeden ze svatebčanů byl příbuzný. Ta druhá svatba, jak to napsat, jedna známá z blogu se nechala slyšet, kdo jí chce fotit svatbu. A já se aktivně přihlásil. A už mi to zůstalo.
Kdysi dávno jsem těch svateb nafotil více. První tři svatby jsme fotil ještě klasicky, na film. Další již digitálně. A právě požadavek na digitální fotografie v minulosti stál za tím, že jsme svatby fotit přestal. Neměl jsme tehdy peníze na digitální zrcadlovku a s výsledky jsem prostě nebyl spokojený. A nakonec se v mém okolí přestali lidé ženit a vdávat.

Prázdniny jsou pryč

Tenhle příspěvek jsem začal psát na začátku září. A je začátek října a teprve teď jsem se dostal k tomu, ho konečně nějak dokončit. Takže pokud vám následující text přijde spíše jako něco, co napsal dadaista, věřte, že se jedná o rozdíly vzniklé odstupem času.
Takže: Prázdniny jsou pryč a byly docela hektické. Pokazilo se mnoho věcí, co se mohlo pokazit a některé věci se naopak docela daly dohromady.

Včera mi bylo málo dneska je mi moc...

Tahle písnička se teď na nás valí ze všech stran. A je to písnička, která jako by mi mluvila z duše... Písnička je od Xindla X neboli Ondřeje Ládka. Ten je o tři roky mladší jak já, stejně jako moje sestra. Ale v téhle písničce mi padl do noty, což by se o mé sestře říci nedalo.

Prázdniny za všechny...

Je skoro konec prázdnin a já si je tak nějak nestačil ani užít. Od rána do večera v práci. Jeden den nevím, co bude druhý. A k tomu problémy... Nemá cenu se zde z nich vypisovat - nepomohlo by to... Navíc jeden z důvodů, proč nepíšu, je strach z toho, kdo si přečte co napíšu a jak to pochopí. Možná jsem jen paranoidní...
Taky mám problém dost dlouho se soustředit. dost dlouho na to, abych si mohl sednout a něco v klidu napsat. A ono, je to i o tom klidu.
Tenhle týden mám dovolenou. V pondělí jsem si udělal výlet ke Kutné Hoře. V úterý jsem pracoval na autě. Ve středu jsem byl pro neteře a co bylo včera si tak nějak nepamatuji. A navíc na mne něco leze. A jsem nevyspalý.
A nedávno mi umřel kolega. Bylo mu 31 let. Jeden z těch kolegů, který byl možná i kamarád... Škoda jen, že jsme nebyli lepší kamarádi... A já mu nebyl ani na pohřbu. Pohřbů se bojím.
Musím se tady taky trochu pochlubit - byl jsem darovat krev. Prvně v životě. Jsem ale teď v takovém psychickém stavu, že se obávám, že mne podruhé nepozvou...

Pár postřehů z focení Prahy v noci

Je to už něco přes měsíc, co jsem byl s jednou známou fotit Prahu při západu slunce a v noci. Dlouho jsme zvažoval, zda se s fotkami pochlubit a nakonec se s nimi tedy chlubím. Nedopadly totiž moc dobře. Projevilo se hned několik nedostatků na straně fotografa, které výsledky podstatně zhoršily.Prvním nedostatkem je nedostatečná znalost nastavení fotoaparátu a zapomínání na manuální změny. Nebudu to déle rozvádět, ale jeden příklad za všechny - aparát v noci hůře ostří na automatiku. To je prostě dáno nedostatkem světla. Proto je vhodné automatiku vypnout a ostřit ručně. No a když zapomenete... Zaostříte jednou a potom nepřeostříte... co dál dodat.
Dalším nedostatkem je, že je třeba si uvědomit, že pohled do hledáčku s brýlemi vás může připravit o část obrazu a tak ve výsledku máte ohromné kusy oblohy tam, kde prostě býti nemá. Potom pozor na kompozici...
A třetím nedostatkem je, že obrázek na displeji fotoaparátu prostě vypadá jinak, než bude vypadat na monitoru. To se negativně podepíše na manuálním nastavení expozice... Záleží na nastavení jasu displeje. Ale dost bylo řečí. Pokračujte dále pro fotky.

Už týden jsou prázdniny

A nějak jsem si toho zatím moc neužil.
Bohužel prázdniny přinesly spíše problémy než úlevu. První víkend jsem pracoval. Trocha oddychu byla v pondělí, ale to jsem byl skoro mrtev... Pak se krásně naplno ukázalo, jak máme na prázdniny rozvržené směny - v podstatě, v práci jsme déle nebo stejně, ale za méně peněz. Jezdí méně spojů, tak nám mohou dát delší pauzy a ty jsou placené jen cca 1/3...
Ve středu jsme tedy byl 6 hodin v naší matičce stověžaté. A byl to den blbec. Skoro veškeré plány na ten den mi padly. Nejen ten hlavní ale i oba vedlejší. Navíc mi umřel Pou. I s telefonem... Ten mi vypadl, nebo mi byl vyndán z kapsy při vystupování z tramvaje. Spíš byl vyndán, protože se mi ztratily i papírové kapesníky ze stejné kapsy... V každém případě telefon upadl na zem a když jsem ho zvedl, byl displej praskly a nezobrazoval a i kousky krycího skla chyběly... ale vezměme to od začátku.
Napřed se mi udělalo cestou do Prahy tak divně, že bych nejlépe udělal, kdybych za volant pustil někoho jiného. Pak se ukázalo, že to bylo hlad.
Po příjezdu do Prahy jsem zjistil, že mi kocour pomočil brašnu od fotoaparátu - já blb ji nechal na zemi.
K tomu SMS od těhotné kamarádky, že jí není volno - že ty ženský tak málo vydrží. Jen jsou trochu těhotný, už zvrací a i na další věci se vymlouvají :P.
Záložní plán bylo kino. Tak jsem se vypravil do centra, kde se mi stalo to s tím telefonem. Do kina jsem chtěl jít na film Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Četl jsem knižní předlohu a byla skvělá. Nakonec jsem skončil v bazaru telefonů a přemýšlel jak vyřešit vzniklou situaci. Obstojný, byť bazarový telefon by vyšel na cca 1500 Kč. Tak jsem koukl po nových a jeden mne zaujal i tím, že k jeho nákupu byly bonusy ve formě peněz za odprodej starého telefonu a a další. Nakonec jsem tedy pořídil nový telefon za 2700 a... No nebyl jsem pochválen a ani tu radost jsme z toho nakonec neměl takovou.
O tři dny později je radost trochu větší... Ale je to o penězích.
Nakonec jsem skončil zpátky v autobuse a ani ty fotky jsem skoro žádné neudělal...