Skoro tři týdny jsme sem nic nedal... Proč?
Jak jsem psal dříve - líný, nebo neschopný, nebo se toho prostě děje moc.
A nebo bych našel spoustu dalších důvodů, ale...
Mimochodem, to prý jsem celý já, na vše mám odpověď: "Ano, ALE..."
A teď k tomu,co se dělo v posledních třech týdnech.
Začalo to tak, že mne totálně vykolejila psycholožka. Další perdou byla návštěva zubaře, kde se stále nedaří vyléčit již 4 měsíce otevřený zub. Potom mírným pozitivem byla svatba neteře, i přes velmi nevydařený odjezd z domova a nakonec tenhle týden, který jsem jen tak nějak přežil. A tak se vracíme na začátek, kdy se asi dá za pravdu psycholožce, která mi už po osmé nabídla, abych si zašel k psychiatrovi, aby mi napsal prášky...
Nemyslím si, že bych potřeboval chemický úsměv. Nevím, jestli vím, co chci. Motivace je to co mi schází. Motivace a vidina něčeho malého, co se mi daří. Mám totiž pocit, že v poslední době se mi nedaří nic...
A proto nic nedělám...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Blog je mrtev
P o několika marných pokusech oživit toto místo, si i Google všiml. že sem skoro nikdo nechodí a že zde není nový obsah. A tak to přiznávám...
-
Když vidím, jakou čtenost má první příspěvek s tímto názvem, nedá mi to a musím napsat pokračování. Tento příspěvek, dokonce dnešním dnem do...
-
Název moc krásné písničky z roku 1974, kterou zpívá Petr Rezek. Tahle písnička byla svého času zakázaná. Proč... Zpívá přitom o něčem, co j...
-
Ve svých necelých 40 jsem se rozhodl, že se stanu dárcem. Tak trochu všemu navzdory. Chtěl jsem jím býti již dříve, ale léta jsem se krmil l...
Žádné komentáře:
Okomentovat