Jen krátký příspěvek. Včera měl výročí narození americký country, folk, pop, rock.... ový zpěvák Johny Cash. těžko ho škatulkovat...
Já jsem jednu dobu dost poslouchal Country a folk. Dokonce si troufám říci, že jsem byl jedním z prvních posluchačů pražského Country rádia. V době, kdy vysílalo z Pražského výstaviště díky Všeobecné výstavě v roce 1991. Ale to sem nepatří. Kdo chce vědět více, tak životopis najde třeba na Wikipedii a jeho písně samozřejmě na Youtube
Písně Johnyho Cashe přebralo do svého repertoáru mnoho zpěváku a dokonce i zpěvaček. Sem tam se stalo, že nějakou píseň převzal do svého repertoáru i on. A jednu z nich převzal od Depeche Mode. Tou je Personal Jesus.
Tady přebírám z zase z Wikipedie - Výběr písně, který byl pro mnoho lidí poměrně překvapivý, Cash komentoval slovy: „Personal Jesus je Pravděpodobně nejevangeličtější píseň, kterou jsem kdy nahrál. Nevím, jestli ji tak autor zamýšlel, ale je taková.“
Včera jsem ji zase slyšel a i s mou ubohou znalostí angličtiny se nedá říci jinak, než že Johny měl pravdu. Tady je překlad na karaoketexty.cz
Tady je na Youtube
pondělí 27. února 2017
čtvrtek 23. února 2017
Káva nebo čaj
Kdysi dávno jsem na toto téma napsal vůbec první příspěvek na můj vůbec první blog. Nakonec na tomto blogu byly dva příspěvky. Ani jeden se nedochoval. Ani blog. Takže téma zpracuji znovu.
Léta jsem byl vyznavačem jen čaje. Ten jsem pil ve všech druzích a barvách. Měl jsem rád zelené japonské, a bílé čínské. Oolongy z Taiwanu a černé čaje zase z Indie Darjeeling, čínský Keemun, či OP z Keni. To nemluvím o Puerhu a dalších čajových libůstkách. Do čajoven jsem chodil rád a rád ochutnával. A taky jsem si rád dopřál dobrého čaje doma.
To však byly doby, kdy jsem chodil na střední školu a do první práce. Možná trochu déle. Pro pití čaje byl důležitý rituál a společnost. Jen tak hodit pytlík do hrnku, to nebylo ono. Postupem času však nebyl na přípravu čaje čas. A takový přelouhovaný čaj Sencha, či Bancha nejsou moc dobré.
A tak se čaj postupně vytrácel z mého hrnku.
V mé předchozí práci jsem najel na pracovní režim, kdy na čaj vůbec nebyl čas. A volně přístupná byla káva. Hodně kávy. A tak jsem začal pít instantní kávu. Klasického turka jsem taky občas zkusil, ale nechutnal mi. Hospodské presso je většinou hnus. Takže jsem si začal kupovat instantní. Pak jsem měl presovač a teď si dělám kávu v AeroPressu.
Takže když si chci na kávě pochutnat, udělám si zrnkovou, tu si namelu a udělám v AeroPressu. To je když jsem doma. V práci piji kávu jako rychlý zdroj kofeinu. Většinou středně drahou instantní.
A doma si dám taky občas černý sypaný čaj. Taky mám takovou konvici na dělání černého čaje. Ale zelený a specialitky, na to už moc není. Jediné co se už léta nemění je, že dodnes čaj snídám. A to nejraději černý silný. Mám rád směsi English breakfast.
Léta jsem byl vyznavačem jen čaje. Ten jsem pil ve všech druzích a barvách. Měl jsem rád zelené japonské, a bílé čínské. Oolongy z Taiwanu a černé čaje zase z Indie Darjeeling, čínský Keemun, či OP z Keni. To nemluvím o Puerhu a dalších čajových libůstkách. Do čajoven jsem chodil rád a rád ochutnával. A taky jsem si rád dopřál dobrého čaje doma.
To však byly doby, kdy jsem chodil na střední školu a do první práce. Možná trochu déle. Pro pití čaje byl důležitý rituál a společnost. Jen tak hodit pytlík do hrnku, to nebylo ono. Postupem času však nebyl na přípravu čaje čas. A takový přelouhovaný čaj Sencha, či Bancha nejsou moc dobré.
A tak se čaj postupně vytrácel z mého hrnku.
V mé předchozí práci jsem najel na pracovní režim, kdy na čaj vůbec nebyl čas. A volně přístupná byla káva. Hodně kávy. A tak jsem začal pít instantní kávu. Klasického turka jsem taky občas zkusil, ale nechutnal mi. Hospodské presso je většinou hnus. Takže jsem si začal kupovat instantní. Pak jsem měl presovač a teď si dělám kávu v AeroPressu.
Takže když si chci na kávě pochutnat, udělám si zrnkovou, tu si namelu a udělám v AeroPressu. To je když jsem doma. V práci piji kávu jako rychlý zdroj kofeinu. Většinou středně drahou instantní.
A doma si dám taky občas černý sypaný čaj. Taky mám takovou konvici na dělání černého čaje. Ale zelený a specialitky, na to už moc není. Jediné co se už léta nemění je, že dodnes čaj snídám. A to nejraději černý silný. Mám rád směsi English breakfast.
neděle 19. února 2017
dva týdny v práci
Tak jsem se po skoro 10 týdnech nemoci vrátil do práce. Jak mne to doma nebavilo, tak jsem se do práce těšil...
To jsem ale neměl moc dělat. Přiznám se, že chvílemi jsem si to docela užíval. Prostě řídím rád. A bylo i velmi příjemné, když mi lidi říkali, že mne rádi vidí.
To však korunoval jeden anonym, který na mne zavolal policajty, že prý jsem opilý. A shodou okolností jsem zrovna ten den nebyl.
Podařilo se mi taky dojít dát krev. Podnikl jsem dvě celkem příjemné procházky po Praze. Dokonce s fotoaparátem. Možná sem dám i nějaké fotky.
Jinak hlavně cítím únavu. Přeci jen je to zase změna režimu. Taky jsem naprdnutý kvůli tomu, jak nám přidali. Přidali, ale v konečném efektu zas tak moc ne, protože skrouhli přesčasy.
To jsem ale neměl moc dělat. Přiznám se, že chvílemi jsem si to docela užíval. Prostě řídím rád. A bylo i velmi příjemné, když mi lidi říkali, že mne rádi vidí.
To však korunoval jeden anonym, který na mne zavolal policajty, že prý jsem opilý. A shodou okolností jsem zrovna ten den nebyl.
Podařilo se mi taky dojít dát krev. Podnikl jsem dvě celkem příjemné procházky po Praze. Dokonce s fotoaparátem. Možná sem dám i nějaké fotky.
Jinak hlavně cítím únavu. Přeci jen je to zase změna režimu. Taky jsem naprdnutý kvůli tomu, jak nám přidali. Přidali, ale v konečném efektu zas tak moc ne, protože skrouhli přesčasy.
pátek 17. února 2017
četba 01-02/2017
Dozrál čas a je tu další výpis mé četby. Pozor, je toho zase hodně... tohle je vlastně většina toho, co jsem přečetl od začátku roku do minulého týdne.
Bavil jsme se od začátku do konce. Sice to byly vtipy občas až toaletní, ale sem to tak nějak patřilo. Skvělá parodie na Star Trek a podobné série. četlo se to jedním dechem, ale podruhé to číst asi nebudu a ani nechci.
Zvláštní problém Františka S. 2004, P. Šabach
Je lepší být rozesmátý idiot nebo vtělený Kristus. Kde je hranice mezi normálním a nenormálním. S jistým humorem a nadsázkou se to snaží najít a popsat Petr Šabach v této knize. která je tak trochu něco jiného než jeho obvyklá tvorba.
Je lepší být rozesmátý idiot nebo vtělený Kristus. Kde je hranice mezi normálním a nenormálním. S jistým humorem a nadsázkou se to snaží najít a popsat Petr Šabach v této knize. která je tak trochu něco jiného než jeho obvyklá tvorba.
Další uvnitř článku ...
neděle 5. února 2017
Parfém - příběh vraha, kniha a film
Občas se stane, že člověk narazí na dobrou knihu, podle které byl natočený dobrý film. není to často, ale stává se to. Pro mne je jedním z případů právě tato dvojice.
Kniha Parfém – Příběh vraha 1990, Patrik Süskind
Film Parfém: Příběh vraha 2006 Režie: Tom Tykwer
První jsem kdysi viděl film. A musím říci, že byl skvělý. Ještě teď, když píšu tato slova, mi běhá mráz po zádech. Touha mladého Jean-Baptisty Grenouilla po dokonalé vůni. Navíc film dokonale ztvárnil hnus, ve kterém se narodil a žil. Tyto pasáže bych fakt nechtěl cítit v jakémkoliv 5D kinu. Obvzlášť první minuty filmu jsou pro silné žaludky. A potom naopak, krása... Možná vynikla daleko více díky kontrastu k hnusu... Film je určitě skvělý i pro to, že se zde dozvíte mnoho o tom, jak vznikají parfémy.
O několik měsíců později jsem se dostal ke knize. Chtěl jsem ji ji přečíst hlavně proto, že jsem si přečetl, jak obtížně bylo téma ztvárnitelné. Když jsem jí četl musel jsem těmto názorům dát za pravdu. Kniha je úžasná. delší a mnohem popisnější. A absence obrazu a zvuku zážitek jen násobí. I když film se drží děje knihy dost podrobně.
Při srovnání filmu a knihy lze těžko říci, co je lepší. Filmu chybějí některé pasáže a části. I počet mrtvých se podařilo zmenšit, ale vůbec to na výsledku nevadí. Myslím, že obě díla jsou dokonalá. A doporučuji napřed číst knihu.
Kniha Parfém – Příběh vraha 1990, Patrik Süskind
Film Parfém: Příběh vraha 2006 Režie: Tom Tykwer
První jsem kdysi viděl film. A musím říci, že byl skvělý. Ještě teď, když píšu tato slova, mi běhá mráz po zádech. Touha mladého Jean-Baptisty Grenouilla po dokonalé vůni. Navíc film dokonale ztvárnil hnus, ve kterém se narodil a žil. Tyto pasáže bych fakt nechtěl cítit v jakémkoliv 5D kinu. Obvzlášť první minuty filmu jsou pro silné žaludky. A potom naopak, krása... Možná vynikla daleko více díky kontrastu k hnusu... Film je určitě skvělý i pro to, že se zde dozvíte mnoho o tom, jak vznikají parfémy.
O několik měsíců později jsem se dostal ke knize. Chtěl jsem ji ji přečíst hlavně proto, že jsem si přečetl, jak obtížně bylo téma ztvárnitelné. Když jsem jí četl musel jsem těmto názorům dát za pravdu. Kniha je úžasná. delší a mnohem popisnější. A absence obrazu a zvuku zážitek jen násobí. I když film se drží děje knihy dost podrobně.
Při srovnání filmu a knihy lze těžko říci, co je lepší. Filmu chybějí některé pasáže a části. I počet mrtvých se podařilo zmenšit, ale vůbec to na výsledku nevadí. Myslím, že obě díla jsou dokonalá. A doporučuji napřed číst knihu.
středa 1. února 2017
ZOO Liberec, bílí tygři
Při návštěvě této ZOO si nelze nevšimnout jejich hlavní atrakce, Bílých tygrů. A posledně tu nebyla ani jedna jejich fotka. A tak to dnes napravuji. Bohužel světlo hrozné a v obou výbězích (venku i vevnitř) bylo tak špinavé sklo, že se vůbec divím, že aspoň něco se povedlo.
pohoda venku, další foto uvnitř příspěvku
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)