Kdysi dávno jsem na toto téma napsal vůbec první příspěvek na můj vůbec první blog. Nakonec na tomto blogu byly dva příspěvky. Ani jeden se nedochoval. Ani blog. Takže téma zpracuji znovu.
Léta jsem byl vyznavačem jen čaje. Ten jsem pil ve všech druzích a barvách. Měl jsem rád zelené japonské, a bílé čínské. Oolongy z Taiwanu a černé čaje zase z Indie Darjeeling, čínský Keemun, či OP z Keni. To nemluvím o Puerhu a dalších čajových libůstkách. Do čajoven jsem chodil rád a rád ochutnával. A taky jsem si rád dopřál dobrého čaje doma.
To však byly doby, kdy jsem chodil na střední školu a do první práce. Možná trochu déle. Pro pití čaje byl důležitý rituál a společnost. Jen tak hodit pytlík do hrnku, to nebylo ono. Postupem času však nebyl na přípravu čaje čas. A takový přelouhovaný čaj Sencha, či Bancha nejsou moc dobré.
A tak se čaj postupně vytrácel z mého hrnku.
V mé předchozí práci jsem najel na pracovní režim, kdy na čaj vůbec nebyl čas. A volně přístupná byla káva. Hodně kávy. A tak jsem začal pít instantní kávu. Klasického turka jsem taky občas zkusil, ale nechutnal mi. Hospodské presso je většinou hnus. Takže jsem si začal kupovat instantní. Pak jsem měl presovač a teď si dělám kávu v AeroPressu.
Takže když si chci na kávě pochutnat, udělám si zrnkovou, tu si namelu a udělám v AeroPressu. To je když jsem doma. V práci piji kávu jako rychlý zdroj kofeinu. Většinou středně drahou instantní.
A doma si dám taky občas černý sypaný čaj. Taky mám takovou konvici na dělání černého čaje. Ale zelený a specialitky, na to už moc není. Jediné co se už léta nemění je, že dodnes čaj snídám. A to nejraději černý silný. Mám rád směsi English breakfast.
Žádné komentáře:
Okomentovat