pátek 17. února 2017

četba 01-02/2017

Dozrál čas a je tu další výpis mé četby. Pozor, je toho zase hodně... tohle je vlastně většina toho, co jsem přečetl od začátku roku do minulého týdne.

Spratek 2015, S. Erikson
Bavil jsme se od začátku do konce. Sice to byly vtipy občas až toaletní, ale sem to tak nějak patřilo. Skvělá parodie na Star Trek a podobné série. četlo se to jedním dechem, ale podruhé to číst asi nebudu a ani nechci.

Zvláštní problém Františka S. 2004, P. Šabach
Je lepší být rozesmátý idiot nebo vtělený Kristus. Kde je hranice mezi normálním a nenormálním. S jistým humorem a nadsázkou se to snaží najít a popsat Petr Šabach v této knize. která je tak trochu něco jiného než jeho obvyklá tvorba.
Další uvnitř článku ...

Zářivý anděl 2016, N. DeMille
Po tom co se John vrátil z Jemenu byl uklizen na klidnější místo. Jenže to by nebyl John, aby si i tady díky své mu instinktu, či paranoie, vytvořil případ... A to by nebyl John, kdyby nešlo o něco velkého. Respektive o takovou malou atomovku... Děj má spád, je plný docela vtipných hlášek. Bohužel mi přišel trochu přitažený za vlasy. A taky by mne zajímalo, jak moc návodný pro teroristy je.
Doktore, tak na zdraví! 2014, P. Taylor
Jako vždy dobré. Osobně se mi více líbily retrospektivní pohledy. Už jen díky tomu, že se člověk více dozvěděl o tvarování a zrání jedné z hlavních postav - Doktora O´Reillyho
Uzel 2014, D. Dán
O tomto autorovi jsem velmi slyšel. Viděl jsem i film Rudý kapitán podle jeho knihy. Ale očekávání v tomto případě selhalo - detektivní příběh je tak polovičkou knihy. Ještě je dobrá ta paralela s pohraničníky, avšak to ostatní... Neříkám, že to tam nemá místo. Konec vše sváže, ale... Přes prvotní zklamání ještě zkusím další knihu, a možná okusím i Slovenčinu...

Básnik 2013, D. Dán
Druhá kniha tohoto autora, co se mi dostala ke čtení... a už chápu, proč se na ni v knihovně tak čeká a délka rezervací je mnohdy odrazující. Tohle se četlo jedním dechem. Sice se konec dal trochu předvídat, tedy Richardova reakce , ale nic to nemění na tom, že tohle je dobrá kniha

Tajemství abatyše z Assisi 2015, V. Vondruška
Na databázi knih to hezky popsal uživatel vlkcz - děj románu se odehrává kolem roku 1255. Je nesmysl, aby mezi postavami byli páni z Landštejna (v té době to byli páni z Třeboně a Landštejn získali až mnohem později). Absolutní nonsens pak je postava purkrabího Viléma z Landštejna, který spadá do doby Karla IV. o sto let později.
Samotný děj je překombinovaný, guláš s přísadami templářů, sv. Františka z Assisi, sv. Kláry, valdenských (v době smrti Petra Valdese bylo sv. Kláře 11 let, takže v románu použitá fabulace je hodně divoká) sice může dobře vonět, ale člověku se při jeho konzumaci dělá špatně
Já osobně jsem si byl u této knihy velmi nejistý. Hlavně tím, jak se panu spisovateli popletly postavy a časová období a vůbec... Tohle by se nemohlo stát snad ani Ludmile Vaňkové.

Apage Satanas! 2010, V. Vondruška
Knížky Vlastimila Vondrušky mám celkem rád. Bohužel se občas stávají poněkud stereotypní. Tady je stereotyp v první půli narušen absencí Oldřicha z Chlumu a místo něj vyšetřuje jeho žena. A buf, její snaha za každou cenu dokázat, že na to má, je až dětsky naivní. Až realistická a ukazuje, jak nedobré bylo postavení žen ve středověku. A do toho je tu ten ďábel... Naštěstí v druhé polovině se vrátí Oldřich a ukáže se, že ďábel je v lidech.

Muž jménem Ove 2014, F. Backman
Skoro dva roky čekala tahle kniha na to, než se na ní dostane řada. Po delší době kniha, která si zaslouží plný počet hvězd. I když je tak 90%. Za to může konec. Klidně bych ho nechal otevřený. Přesto to je kniha, ke které se rád vrátím. V Ovem je totiž něco co známe všichni. Kniha se velmi dobře četla. Sice než humorná, je tragicky humorná. Ale skvělá. Chvílemi se smějete a chvílemi jste dojati... (na můj vkus až moc)

Lenochovy myšlenky 2000, J. Klapka Jerome
6 povídek z klasikova pera. Poměrně hůře čitelné, ale myšlenky, na to, že vznikaly v předminulém století, se dají aplikovat i dnes. zde je jen jedna z mnoha - "Jednou jsem žil asi měsíc v kanceláři s telefonem, jestli je to vůbec možné nazvat životem. Řekli mi, že kdybych s tou věcí byl v těsném kontaktu o pár měsíců déle, určitě bych si zvykl. Vím o několika svých kdysi nebojácných a statečných přátelích, kteří teď stojí před svým telefonním přístrojem třeba čtvrt hodiny v kuse, aniž by se dovolali. Říkají, že nejdřív přístroji nadávali a křičeli na něj jako já, ale nyní už je jejich duch zlomen. Jde o to, že buď telefon zničíte vy, nebo on zničí vás. "



Žádné komentáře:

Okomentovat

Blog je mrtev

 P o několika marných pokusech oživit toto místo, si i Google všiml. že sem skoro nikdo nechodí a že zde není nový obsah. A tak to přiznávám...