Změna vzhledu

Už se mi přestal líbit starý design. Takže proto tato změna - a až najdu nějaký vhodný obrázek do záhlaví, změním i ten. Určitý nápad mám, takže teď jen jestli se mi ho podaří najít či vyfotit.
Rozbila se mi karta do foťáku - přesně v místě, kde je uvnitř fotoaparátu mechanická kontrola zasunutí karty, se kousek karty odlomil - pokusil jsme se to spravit s pomocí epoxidu - stejně to o nějaký kousek nesedí... grrr.
Na to že se rozbila, jsem přišel v okamžiku, kdy jsem šel fotit na mistrovství, kde vystupovala dcera...
Včera jsem k obědu vařil holandské řízky - výtečně se mi povedly. Dnes jsme dělal kuřecí kuskus se zeleninou a kari. A povedlo se mi to zas. Minulý týden jsem dělal k jednomu jídlu palačinky - musel jsem je dělat dvakrát.
Je neděle poledne a já jsem totálně mrtvý. Pes nás vzbudil v půl sedmé ráno a už se mi nepodařilo usnout.
V úterý zase musím k zubaři. už teď se bojím.
Akorát dočítám knihu "Ztracený symbol" od Dana Browna. Jo je to již nějaký pátek, co ta kniha vyšla, ale prostě jsem se k ní dostal až teď. Jo, čte se to dost dobře, stejně jako jeho předchozí knihy.
Moc by se mi líbila možnost knihovny pro ebooky - ebook by se půjčil na měsíc a pak by soubor prostě nebyl čitelný. Škoda že nic takového není. Není to asi proto, že by se brzo našli vykukové, kteří by přišli na to, jak soubor "odemknout" i po měsíci...
Je neděle, pravé poledne a chce se mi hooodně spát. Asi tak učiním.

Hokej! Hokej? hokej...

Poslední dva týdny se hraje mistrovství světa v hokeji. Hraje se tuším do neděle. Nevím, dneska pro mne a pro hromadu lidí skončilo...
Tohle by aspoň napsal člověk, který hokejem žije. Mně je to celkem jedno. Hokej sice sleduji, když se hraje, ale abych kvůli tomu šílel... No nevim. I když dneska jsem poslouchal čtvrtfinále v rádiu v autobuse. Když to bylo 2:0 pro Švýcary, vypnul jsem to. Pak jsem to pustil, zrovna když snížili na 2:1 a doposlouchal jsem to do konce, byly to nervy. Ale abych pravdu řekl, ani nevím kdo dal gól...
A chleba levnější nebude.
Z hokeje si pamatuji, že jsem byl v roce 1985 na zápase Švédsko Finsko v Praze ve sportovní hale. Pamatuji si, že kdysi v té době bylo hodně dobré, kdykoliv jsme porazili Rusy. Pamatuji si, že v té době chytal brankář Králík. Tuším, že jsme tenkrát byli mistry světa.
Potom dlouho nic až když bylo mistrovství světa ve Vídni. Který to bylo rok jsem se musel podívat na wiki - v roce 1996. Vůbec si nepamatuji průběh - jen finále s Kanadou. Zrovna jsme jeli z tanečního soustředění na Šumavě a poslouchali jsme to v autobuse - tenkrát jsem se jen vezl. Pamatuji si, že jsme dorazili před koncem a nikomu se z busu nechtělo, dokud to neskončilo.
Dalším zapamatovatelným bodem pro mne je Nagano. Ale z hlavy si nevzpomenu, proti komu jsme jak hráli... a z týmu si pamatuji jen Haška a Jágra...
Vůbec po mě nechtějte, abych vám řekl, kdo je mistr hokejové ligy. Vím jen že naše okresní město hrálo v PlayOff, ale kolikátí skončili...
A to se mně neptejte na fotbal či jiné sporty...
Asi jsem fakt divnej, když to nesleduji... nebo ne?
Chleba levnější nebude.

Pár prvních letošních fotek z výletu

Ve středu, kdy všichni slavili státní svátek, jsem si vyrazil na výlet. A dokonce placený - jel jsem autobusovou linku na jeden velmi známý Přemyslovský hrad. Výlet jsem si docela užil i přes podivné počasí a nepříjemné probuzení... Ale postupně.

Jen v rychlosti

Nějak jsme se rozepsal, tak snad to není předsmrtná křeč.
Dneska jsme byli v kině na francouzském filmu "Paříž - Manhattan". Pěkná lehká komedie s troškou přemýšlení. Je to tak trochu hold Woody Allenovi - hlavní postava filmu miluje jeho filmy. Já je mám tkay rád, ale bych si toho pamatoval tolik. Nejradši mám asi filmy Spáč, Banáni a "Všechno co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat". A abych pravdu řekl, moc se i líbily i je ho dva poslední - "Půlnoc v Paříži" a "Do Říma s láskou".
Jeden kolega má problémy doma. Je to skoro kamarád a tak co - já blbec se situuji do role rodinného poradce. Nevděčná role. Snad to k něčemu bude. Vůbec mám poslední dobou pocir, e jsem spíše měl dělat psychologa.
Přečetl jsem teď několik zajímavých knih. Za vyzdvihnutí stojí kniha Thomase Holta "Píseň pro Nerona" a kniha amerického psychoterapeuta Irvina D. Yaloma "Lži na pohovce". Pro příznivce lehké a zábavné četby doporučuji knihy irského spisovatele Patricka Taylora.
Dvakrát jsem se tu zmiňoval o jisté osobě, se kterou spolu nemluvíme kvůli jistému starému nedorozumění. Zjistil jsem že to tady čte... to by vysvětlovalo tu podrážděnost posledně... No asi ji už teď moc vídat nebudu, když teď maturuje a bude jezdit jinam... Je mi líto jen to, že jsme se nerozešli v dobrém. A možná se tu někdy i dočtete o co tenkrát šlo, alespoň z mého pohledu... Jo hold se některé provokace nemají brát vážně.
Zítra musím vstávat ve 2:50... BRRR takže už se jen loučím. Dobrou noc.

malé zamyšlení nad...

... Statistikami... Zase...
Když jsem se opět dostal k tomu abych prolezl statistiky návštěvnosti tady toho blogu, skoro jsem se podivil, co všechno sem lidi přivádí. Holými čísly jsem se zabýval kdysi v minulosti. Dnes se nad tím trochu zamsylím... tedy pokusím se...
Nejčastější otázka na google, která následně vede na můj blog je "Plat řidiče autobusu". Abych opravdu řekl, to je otázka dobrá i pro mne. V Praze má řidič zaměstnaný u DP Praha základní plat přes 130 Kč na hodinu plus příplatky a osobní ohodnocení. U nás je ta částka někde na polovině. Řidič v Praze udělá cca 8 hodin denně, tj. cca 168 hodin měsíčně. Za tuto práci dostávají plat okolo 22 tis čistého. Málokterý řidič u DP Praha udělá přesčasy, takže ten plat je měsíc co měsíc obdobný.
U nás řidiči v MHD také nedělají téměř přesčasy a mají tak cca 14-15 tis. čistého. Řidiči na příměstských linkách mají cca 20% přesčasů placených plus cca dalších 20-40% placených jen cca 33% z průměrného platu. Průměrný řidič tak má cca 18 tis. čistého. Nic moc na to, že je cca 220 a více hodin měsíčně v práci.
Další v pořadí se stejnou četností hledání jsou klíčová slova, či výrazy - "Psoun" a "sex v autobuse". Psoun prérijní je velice fotogenická potvůrka a najdete ji na mém blogu zde. Ani se nedivím, že se na ní lidé tak ptají. Sex je věc ještě lepší. Sice si nejsem jist tím, zda je autobus to pravé místo k jeho provozování, ale jak se říká: "proti gustu..." Jen si je třeba uvědomit, že na zemi se nikde se nenajde dost rovné plochy a sedačky a místo mezi nimi... navíc je do běžného autobusu vidět. I když někteří mají záclonky...
A poslední dva dotazy, při jejichž zadání nabídne google i můj blog jsou "ježíš kristus výtržník aneb třetí zákon" a "líbí se mi řidič autobusu". To první je kniha, kterou jsem kdysi četl. Ani jsem nečekal, že o ni bude takový zájem. Ještě méně však chápu ten druhý dotaz. Jak se někomu může líbit řidič autobusu? Mne teda ne. Žádnej... Je pravda, že se rád líbím... i když na mne není co ke koukáni... I když i z toho sem již byl vyveden a minimálně třikrát jsem vědomě či nevědomě zlomil něčí srdce... Z počátku jsem si toho nevšímal. Jednou jsem si z toho dělal srandu a jednou... Aspoň teď vím, že jsem úchyl :-P
A na závěr - varování - těm, kteří se googlu ptají, že se jim řidiči líbí... řidiči jsou tak trochu jako námořníci. Na každé konečné, na každé lince mají jinou... Aspoň ti kteří toho zneužívají... Ne nadarmo je jich většina rozvedená nejméně jednou.

Ať žije svátek práce

Dnes je zvláštní den. Svátek práce. Taky je první máj ten lásky čas. Nějak nemám rád dny a svátky, které nám říkají co  máme dělat. Nemám rád svátek práce, Svatého Valentina, MDŽ, Den Matek, Vánoce, Velikonoce...
Svátek práce byl v minulosti dosti ošklivě poškozen na jméně. Já sám jsem si s ním docela užil. Jako malý jsem na něj koukal v televizi, jak v Praze na Letné lidé slaví. Pak jsem na základce na prvním stupni byl prvně na Letné osobně, jako pionýr. Byl jsem tam rád a pokud si pamatuji nebylo to nijak traumatizující. Dokonce si pamatuji, že jsem si přinesl domů několik, mávátek. Jediné "trauma" které z této minulosti mám, je, že naše tehdejší pionýrská vedoucí o několik let později zemřela při tragické autonehodě v Maďarsku. Byla tam na svatební cestě. Zemřeli oba...
Na druhém stupni byla návštěva Letné povinná. Jednou jsem se vymluvil na bývalou školu a jednou jsem dokonce musel mít omluvenku. A jednou jsem se tomu nevyhnul. Odvezli nás tam od školy kloubovými autobusy. Pak jsme tam čekali asi milion let, prošli se pod tribunou a jeli domů. Jediné dvě věci, které si pamatuji - byla to otrava a přinesl jsem si domu hromadu mávátek. Pamatuje si tady někdo taková ta skládací papírová mávátka ve tvaru kytky?
Ještě si pamatuji jednu souvislost s Prvním májem. Je to spíše souvislost se všemi svátky - pracovní soboty. Pokud totiž v minulosti vyšel svátek na pracovní den, následovala pracovní sobota, aby se dohnalo, co se zameškalo. Pracovní soboty v naší škole většinou znamenaly cvičení Civilní obrany. To byly věci! To by si měly naše děti zažít... Protiplynové masky, pláštěnky, igelitové pytlíky... to byly akce.