Nějak jsme se rozepsal, tak snad to není předsmrtná křeč.
Dneska jsme byli v kině na francouzském filmu "Paříž - Manhattan". Pěkná lehká komedie s troškou přemýšlení. Je to tak trochu hold Woody Allenovi - hlavní postava filmu miluje jeho filmy. Já je mám tkay rád, ale bych si toho pamatoval tolik. Nejradši mám asi filmy Spáč, Banáni a "Všechno co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat". A abych pravdu řekl, moc se i líbily i je ho dva poslední - "Půlnoc v Paříži" a "Do Říma s láskou".
Jeden kolega má problémy doma. Je to skoro kamarád a tak co - já blbec se situuji do role rodinného poradce. Nevděčná role. Snad to k něčemu bude. Vůbec mám poslední dobou pocir, e jsem spíše měl dělat psychologa.
Přečetl jsem teď několik zajímavých knih. Za vyzdvihnutí stojí kniha Thomase Holta "Píseň pro Nerona" a kniha amerického psychoterapeuta Irvina D. Yaloma "Lži na pohovce". Pro příznivce lehké a zábavné četby doporučuji knihy irského spisovatele Patricka Taylora.
Dvakrát jsem se tu zmiňoval o jisté osobě, se kterou spolu nemluvíme kvůli jistému starému nedorozumění. Zjistil jsem že to tady čte... to by vysvětlovalo tu podrážděnost posledně... No asi ji už teď moc vídat nebudu, když teď maturuje a bude jezdit jinam... Je mi líto jen to, že jsme se nerozešli v dobrém. A možná se tu někdy i dočtete o co tenkrát šlo, alespoň z mého pohledu... Jo hold se některé provokace nemají brát vážně.
Zítra musím vstávat ve 2:50... BRRR takže už se jen loučím. Dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat