Dnes je zvláštní den. Svátek práce. Taky je první máj ten lásky čas. Nějak nemám rád dny a svátky, které nám říkají co máme dělat. Nemám rád svátek práce, Svatého Valentina, MDŽ, Den Matek, Vánoce, Velikonoce...
Svátek práce byl v minulosti dosti ošklivě poškozen na jméně. Já sám jsem si s ním docela užil. Jako malý jsem na něj koukal v televizi, jak v Praze na Letné lidé slaví. Pak jsem na základce na prvním stupni byl prvně na Letné osobně, jako pionýr. Byl jsem tam rád a pokud si pamatuji nebylo to nijak traumatizující. Dokonce si pamatuji, že jsem si přinesl domů několik, mávátek. Jediné "trauma" které z této minulosti mám, je, že naše tehdejší pionýrská vedoucí o několik let později zemřela při tragické autonehodě v Maďarsku. Byla tam na svatební cestě. Zemřeli oba...
Na druhém stupni byla návštěva Letné povinná. Jednou jsem se vymluvil na bývalou školu a jednou jsem dokonce musel mít omluvenku. A jednou jsem se tomu nevyhnul. Odvezli nás tam od školy kloubovými autobusy. Pak jsme tam čekali asi milion let, prošli se pod tribunou a jeli domů. Jediné dvě věci, které si pamatuji - byla to otrava a přinesl jsem si domu hromadu mávátek. Pamatuje si tady někdo taková ta skládací papírová mávátka ve tvaru kytky?
Ještě si pamatuji jednu souvislost s Prvním májem. Je to spíše souvislost se všemi svátky - pracovní soboty. Pokud totiž v minulosti vyšel svátek na pracovní den, následovala pracovní sobota, aby se dohnalo, co se zameškalo. Pracovní soboty v naší škole většinou znamenaly cvičení Civilní obrany. To byly věci! To by si měly naše děti zažít... Protiplynové masky, pláštěnky, igelitové pytlíky... to byly akce.
Žádné komentáře:
Okomentovat