Pudingová bábovka

Další z ověřených receptů. A zase jednoduchý hrnkový - asi ani jiné nečekejte :-ú Používám hrnek cca 250-300ml

Na základní porci:

1 hrnek moučkového cukru

3 vejce – žloutky + snih
¼ až 1/2 hrnku mléka
1 hrnek polohrubé mouky

2 lžíce instantního kakaa

½ kostky hery

½ prášku do pečiva

1 kakaový pudingový prášek

cukr tuk a žloutky utřeme do pěny

přisypeme prosátou mouku s práškem do pečiva

přidáme kakao a puding
přilijeme mléko  vše promícháme

nakonec jemně vmícháme sníh z bílků

nalijeme do dobře vymazané a vysypané formy.

pečeme v předem vyhřáté troubě při cca 180° C asi 35 minut

Většinou dělám dvojitou porci, protože se mi blbě půlí prášek do pečiva.

Pokud jsme příliš líní, jako já, a máme dobrý elektrický šlehač je možné vyšlehat vejce i s bílky dohromady.

Puding nemusí být jen kakaový, dobře se osvědčil třeba čokoládový. Lze použít i karamelový nebo jahodový či jinou příchuť dle libosti. Potom ovšem vynecháme kakao. Výtečný byl citronový, kde lze přidat i trochu citronové kůry.

Dobrou chuť

Jentl

V minulém týdnu jsem navštívil divadelní představení v Městském divadle Kladno. Lístky jsem dostal a z Prahy a i od nás to není daleko, tak jsme vyrazili na výlet. S kým? Nepovím :P
Na programu byla inscenace Jentl. Je to hra polského nositele Nobelovy ceny za literaturu Isaaca Bashevise Singera, která se poprvé objevila na Broadwayi  v roce 1975 v divadelní adaptaci americké spisovatelky Leah Napolinové. Daleko známější však je díky filmové adaptaci z roku 1983, kde v hlavní roli hrála Barbra Streisand. Tento film Barbara Streisand sama režírovala a jeho velká část se natáčela v tehdejší ČSSR.
Ale pojďme k samotné hře. Jedná se o příběh polské židovské dívky, které se vůbec nelíbila role poslušné židovské ženy a každý roky rodit děti, starat se o domácnost a manžela látat mu ponožky... Je dost pravděpodobné, že za to mohla její výchova, kdy ji její otec, Rabi, vychovával jako chlapce a učil ji a vysvětloval Tóru a Talmud. A tak po jeho smrti toužila studovat dále. Jenže to nebylo v té době ženám dovoleno, a tak se milá Jentl převlékla a proměnila se v chlapce Anšela.
V mužském oblečení a mezi muži se dostala do toužebné školy, ješivy, a tak mohla studovat. jenže její převlek byl natolik dokonalý, že časem začala sama mít problémy s vlastní identifikací se jako muže či ženy... A tak je její příběh plný vnitřních rozporů a překážek a i netradičních řešení...
V hlavní roli této hry můžete vidět pro mne do té doby neznámou herečku, Marii Štípkovou. Tato mladí herečka se role zhostila pro mne velmi uvěřitelným způsobem. Skoro jsem měl pocit, že je ta role psaná pro ní. I v dalších rolích najdeme spíše neznámá jména, s jedno výjimkou - v roli Hadas můžeme vidět Petru Tenorovou, která zazářila například v televizní pohádce Kouzla králů.
Co bych inscenaci vytkl? Na můj vkus byla výprava příliš jednoduchá a třeba mi vadilo neustálé přenášení takových jakoby přenosných zábran... Další drobnosti vycházejí z určitého drobného nerespektování reálií - hebrejština se píše zprava doleva a tak i knihy se otvírají obráceně... A svitek tóry byl také navinutý obráceně...
Celkově jsem byl ze hry nadšen a byl to velmi příjemně strávený podvečer.

Městské divadlo Kladno uvádí divadelní verzi Jentl v exkluzivní české premiéře.

Pár filmů, co jsem v poslední době viděl

A které mi stálo za to komentovat...

Díra u Hanušovic
Pokud měl film vykreslit nudu na vesnici, kde chcípl pes, tak se mu to povedlo. Pokud měl film vykreslit jednoduchý a i občas svízelný život několika vesnických figurek, tak se mu to povedlo.
Film jsem dokoukal až napotřetí. Bylo to nuda a jediné co mne u filmu drželo bylo obsazení.
Nejzajímavější postavu má asi Vilhelmová. Ta jediná je vykreslená detailněji a má i trochu více charakteru, oproti ostatním.

Zakázané uvolnění
České filmy většinou preferuji, Jana Hřebejka, jako tvůrce mám docela rád. Tady to však skřípe. Scénáře Petra Kolečka prostě buď máte rádi, nebo ne, a tenhle patří do té druhé kategorie. Aspoň u mne. Je tam pár světlých okamžiků - třeba způsob, jak svědkyně přesvědčuje nevěstu, že jí nemůže zahýbat s ženichem. Ale jinak mi to přijde celkově takové moc našponované až za hranu únosnosti.

Hrátky s čertem
Na téhle pohádce mi vždy vadila výprava a kostýmy. Namalované knoflíky byly prostě moc... Ale co se týká otce Scholastika, Loupežníka Sarky Farky, Martina Kabáta I ostatních, jsem unešen. Pohádka zaslouženě patří do toho nejlepšího, co kdy bylo u nás natočeno

Láska na vlásku
Z téhle pohádky jsem tak nějak v rozpacích. Princ vypadal spíše jako vagabund a jeho dvojrole nebyla moc uvěřitelná - rozdíly spíše ve vyjadřování. Kde byl rozdíl i v řeči těla jako u Romana Skamene, který hrál tuto dvojroli v roce 1971? Totéž princezna sice hezká, ale třeba její smutek jsem jí vůbec nevěřil. Král Hanák snad škoda slov. Příběh inspirovaný Markem Twainem byl tedy vzatý hodně z rychlíku. Myslím, že tohle téma by si zasloužilo více místa než ostatní děj. Jinak hudba skvělá, kostýmy dobré, lokace perfektní. A tak i přes výše uvedené dávám 50%+

Kdyby byly ryby
Prvních pár minut a úvodní věštba naznačovaly, že to bude blbost. A když se děj začal rozehrávat a ukázalo se, že to ani děti nebaví... Ta hvězda je za obsazení a některé hlášky, které hraničí s politickou satirou. Děti však opravdu nepochopí, proč poprava byla odložena na večer, kvůli demonstraci a ani pouhé administrativní provedení...

Něžné vlny
Lehká a oddychová komedie, která rozhodně neurazí. Za Lucii Šeflovou by si film zasloužil o hvězdu víc. Stejně tak Hynek Čermák je tu v pro něj netypické roli - a s vlasy! Jen ten konec...

NEVIDĚL NĚKDO NĚKDE ENERGII?

Mám za sebou velmi únavný týden. Byl to první zcela pracovní týden v tomto roce a stál za to. Nestalo se nic hrozného. Přesto jsem měl celý týden vybité baterky a problémy je jakkoliv dobít. Ve čtvrtek jsem skoro mlel z posledního a to mne čekal ještě pátek... Pátek jsem přežil a přišel víkend, který mne k odpočinku také moc nepomohl.
Ale teď podrobněji
V pondělí ráno jsem vstal levou nohou a co se pak dělo dál, si už moc nepamatuji. De fakto se celý týden moc nestalo. Alespoň teď, týden po, si nic nepamatuji. Co si však pamatuji, je víkend.
V sobotu jsem byl s mladšími holkami v kině na Tučňácích z Madagaskaru. Animovaný špionážní filmová groteska, jejímiž hlavními postavami je čtveřice tučňáků, které známe z trilogie Madagaskar... Holky se docela bavily a musím přiznat, že já docela taky. Jen musím souhlasit s jedním z komentujících na csfd - tak nějak jsem čekal trochu více.
V neděli jsem odvezl druhou nejmladší školu k autobusu - jela na lyžařský výcvik. Nejmladší mne doprovázela. Potom jsme jeli na výlet za tou nejstarší, která v současnosti pobývá u Vltavy kousek nad Prahou. Začali jsme obědem. Holky si daly "smažák" a já si dal pořádný kus stejku - musím říci, že už dlouho jsme si tak nepochutnal. Dále jsem měl v plánu jet přívozem na druhou stranu řeky a malou procházku. Bohužel foukalo dost na to, aby se to dalo uskutečnit. Tak jsme jako náhradní program zvolili návštěvu Muzea másla v Máslovicích. Tam jsme shlédli tu maličkou expozici a jeli zpět. Foukalo až moc.
Tento týden jsem, začal tím, že jsem ráno našel u postele knížku z knihovny v kaluži vody se sirupem. Ani nevím, jak se mi to vše podařilo v noci shodit. Takže tento týden si jistě užiji...

Obyčejná olejová buchta

Slíbil jsem nějaké ty recepty. Tak tenhle je první a nejjednodušší. A nejjednodušší je, pokud jej děláte v takovém tom šlehacím robotu - to prostě jen přidáváte přísady jednu za druhou a ono se to samo míchá a šlehá...

Původní recept je z maminčiny ručně psané kuchařky a poprvé jsme podle ní pekl někdy na přelomu 1989 a 1990... A první buchta takto upečená byla třešňová bublanina

Tak tady je vlastní recept:

3 vejce – žloutky + sníh
2 hrnky cukru
1 vanilkový cukr
1 hrnek oleje
2 hrnky mléka
4 hrnky polohrubé mouky
1 prášek do pečiva

kůra a šťáva z jednoho nechemicky ošetřeného citronu

žloutky a cukr vyšleháme do pěny,

přidáme kůru a šťávu z citronu, 

olej, hrnek mléka a dva hrnky mouky,

smícháme a dodáme zbytek mléka a zbytek mouky s práškem do pečiva.

Nakonec jemně vmícháme sníh.

Vlijeme do vymazané a vysypané bábovkové formy a pečeme v předem vyhřáté troubě při cca 180 °C asi 50 – 60 minut.

Pokud pečeme buchtu na plechu, je čas pečení potřeba upravit podle výšky těsta.

Pokud jsme příliš líní a máme dobrý elektrický šlehač je možné vyšlehat vejce i s bílky dohromady.

Pro zpestření je možné polovinu těsta obarvit polévkovou lžící kakaa a vytvořit tak mramorovou bábovku.
Lze experimentovat i s množstvím oleje a nahradit zhruba půl hrnku za další vejce. Místo jednoho hrnku mouky lze dát hrnek mletých ořechů nebo kokosu...
Dobrou chuť

O realaxaci

Tuhle se mne moje psycholožka zeptala, jak relaxuji. Já neuměl odpovědět a řekl jsme že nevím. To mne vedlo k zamyšlení, jestli relaxuji a jak. A ač jsem se tomu sám divil, tak jsem odpověď našel. Našel jsem dokonce dva způsoby jak relaxuji.
1) ten nudnější je četba a filmy
2) ten ještě nudnější je vaření
3) a ten nejnudnější je psaní na blog
a na konec je tu fotografování - tady mám bohužel v současné době krizi a tak to aktuálně za relaxaci ani počítat nebudu.
No a vzhledem k tomu třetímu důvodu z těchto dvou, se tu občas o nich něco dozvíte. O četbě a filmech už jsem sem něco napsal. O vaření zatím ne, tak sem v budoucnu napíšu i nějaký ten recept.
A věřte že umím uvařit více než čaj.

200

Číslo v nadpisu znamená jediné - počet publikovaných příspěvků, od začátku tohoto blogu. Puvodně měl mít toto číslo, tento příspěvek, ale nějak jsem ho nestačil odklepnout včas a ... tak je 201 po kratičké zprávičce i Třech Bratrech
První příspěvek na tomto blogu jsem napsal 16.1.2011. Nebyl to můj první blogový příspěvek - měl jsem předtím i jiné blogy a i do některých, cizích, jsem přispíval. Moje předchozí blogy však vždy padly. I tenhle blog měl namále - nejvíce příspěvků jsem napsal v prvním roce - 105. To hlavně díky tomu, že jsem použil i několik věcí z minulosti a minulých blogů.
Další dva roky jsem to trochu flákal a letos jsem se snad vrátil a snad to i vydrží.
Asi by se sem dala dát i nějaká statistika a další... no necháme si to na jindy, až zase nebudu mít co psát.
A děkuji všem pravidelným čtenářům za věrnost.