O cestujících - maminky s dětmi

Po dlouhé době se vrátím k tématu cestujících. Možná se budu opakovat, tak mne nebijte, ale aspoň uvidíte, že téma mne pálí i po takové době.
Velmi zvláštní skupinou jsou maminky s kočárky. Pro cestování s kočárkem má přepravní řád dokonce zvláštní sekci. V té se mimo jiné říká, že při nástupu a výstupu je cestující s kočárkem povinen upozornit řidiče. Při nástupu zvednutím ruky a při výstupu zvukovým signálem řidiči. Navíc je cestující povinen kočárek zajistit a být u něj po celou dobu přepravy...
Nejsme na maminky pes. Pokud je to potřeba tak i pomohu s kočárkem do/z autobusu. A to nemusím. Ale... Asi nemá cenu rozebírat, jak se dodržují ta tři pravidla, která jsem psal výše. Pravidlo o výstupu je asi jediné, které zas tak nevadí.
kdežto při nástupu, to už je jiná... V lepších dnech je to tak fifty-fifty. A to zrovna tohle pravidlo je důležité, Pokud totiž již je naplněna kapacita pro přepravu kočárků, tak nemohu vzít další. Jsem na tom tak, že ač mohu brát jeden a vejdou se dva, tak dva vezmu... ale pak se přiřítí třetí, nacpe se dozadu a co s ní. když jede další spoj až za půl hodiny... A nejhorší je, že kdyby se slušně zeptaly... Pak se hádáme a já mám sto chutí ji tam nechat... Jsem měkkej nebo hodnej?
Teď k samotné přepravě. Chápu, že když je dítě tak staré, že už chodí, tak je těžké ho udržet v kočárku. Že je kolikrát jednodušší ho z kočárku vyndat a mít ho na klíně. To ale neznamená, že se posadí na sedačku hned u dveří, kde při brzdění dítě držené v náručí, poletí hooooodně daleko.
Nebo, že nechám díte pochodovat po sedačce. A jak se tyhle matky vztekají, že je napomenu a požádám o nápravu...
Poslední perlička - na jedné stanici nastoupily dvě maminky, vzájemně si pomohly do autobusu. Cesta proběhla v klidu. Obě jeli na konečnou stanici. Tam jedna pomohla druhé s kočárkem a pak se vrátila do autobusu pro svůj. Ta první mezitím odešla a ta v autobuse jen nevěřícně koukala.
Chápu, a z vlastní zkušenosti vám, že soužití s malými dětmi je těžké. Ale to přece neznamená, že se staneme nemyslícími a agresivními tvory, kteří místo dohledu nad zdravím a životem dítěte jeho život riskujeme tím že nedbáme jednoduchých pravidel...

Den dětí

Historie tohoto dne je jednoduše nalezitelná na internetu a tak o ní psát nebudu. Spíše je to jen nadpis...
Ale o dětech psát chci - spíše jen pár otázek k zamyšlení:
Proč je svátkem dětí jen jeden den? Děti jsou radost (i starost) a mít je a mít s nimi dobrý vztah je to nejlepší co lze. A to je na oslavy pořád
A zaslouží si svátek slavit děti bez rozdílu věku? Já bych by pro - všichni jsme něčí děti...
A co puberťáci?

mrtvý blog

Teda ne až tak docela.
Jen tak nějak zase nemám motivaci psát.  A to mám nápadů plnou hlavu.
Navíc je tu problém s tím velkým kritikem... co ho mám v hlavě.
Snad se bude dařit lépe v čase budoucím

četba 2/2017

Zpackaný únos 2015, D. E. Westlake
Westlake a jeho knihy jsou skoro zárukou dobrého humoru. Zatím mi vždycky zvedly náladu. To platí i o této knize, kde se znovu setkáme s Dortmunderem a jeho partou. Tentokrát se rozhodnou pro únos podle knihy Richarda Starka (což je Westlakeův pseudonym). A to by nebyli oni, aby to vše nedopadlo jinak, než jak si plánovali... Jestli si radši neměli přečíst O'Henryho Výkupné za rudého náčelníka.
Malý pražský erotikon 2014, P. Hartl
Tuhle knihu jsme koupil manželce, která u ní docela trpěla. Tak jsem se k ní po půl roce dostal i já a nechápu. Četlo se mi to výborně. Kniha je napsaná lehce a to popisuje nelehké lidské osudy dvou generací.
Velké problémy v malém Vietnamu 2016, F. Kotleta
Pokračování Příliš dlouhé swingers párty. Tady je ještě víc sexu a ještě víc krve a mrtvol. Jestlipak nemá pan autor nějaký problém... musím se však opakovat s hodnocením - je to jako ta rychlovka v sexu. Na chvilku to zvedne náladu a pak je po všem. A tahle byla ta slabší. Tak se bojím dalšího dílu...
Jsou světla, která nevidíme 2015, A. Doerr
Opravdu dlouho jsme nečetl něco takového. Myslím že kniha si zasloužila ocenění, která získala. Kniha mne doslova pohltila a já nemohl jinak, než ji dočíst...
Příliš dlouhá swingers party 2014, F. Kotleta

No... co napsat... sex a sex a krev a démoni a sex... Kniha to není špatná, ale je to jako ta rychlovka v sexu. Na chvilku to zvedne náladu a pak je po všem. Tady je ještě druhý díl, tak uvidíme...

Poklad byzantského kupce 1964, V. Erben
Kapitán Exner je postava mého dětství - ne sice ta knižní, ale díky tomu jsem se ke knize dostal. Překvapivá detektivka, která vůbec není špatná a Michala si tak nelze neoblíbit. Kniha je čtivá a na rozdíl od jiných není postižená dobou svého vzniku. Už zařazuji do fronty ke čtení další případy tohoto "detektiva"

Babička pozdravuje a omlouvá se 2015, F. Backman
Druhá kniha od tohoto autora, kterou jsem četl. Skvěle napsané, Sice trochu předvídatelný konec, ale vykreslení charakterů a zápletek je úžasné.

Z deníku ajťáka 2015, L. Pavlásek
Nejhorší na této knize je, že takoví ajťáci existují. A ještě horší jsou uživatelé.

Merde po evropsku 2016, S. Clarke
Lehký britský humor tentokrát přímo z Bruselu. Velmi se mi líbilo a hezky jsem se odreagoval

Foto z procházky Prahou

Jak jsem psal, byl jsme na několika fotoprocházkách. tohle je výsledek jedné z nich.

 další po rozkliknutí

Johny Cash a Personal Jesus

Jen krátký příspěvek. Včera měl výročí narození americký country, folk, pop, rock.... ový zpěvák Johny Cash. těžko ho škatulkovat...
Já jsem jednu dobu dost poslouchal Country a folk. Dokonce si troufám říci, že jsem byl jedním z prvních posluchačů pražského Country rádia. V době, kdy vysílalo z Pražského výstaviště díky Všeobecné výstavě v roce 1991. Ale to sem nepatří. Kdo chce vědět více, tak životopis najde třeba na Wikipedii a jeho písně samozřejmě na Youtube
Písně Johnyho Cashe přebralo do svého repertoáru mnoho zpěváku a dokonce i zpěvaček. Sem tam se stalo, že nějakou píseň převzal do svého repertoáru i on. A jednu z nich převzal od Depeche Mode. Tou je Personal Jesus.
Tady přebírám z zase z Wikipedie -  Výběr písně, který byl pro mnoho lidí poměrně překvapivý, Cash komentoval slovy: „Personal Jesus je Pravděpodobně nejevangeličtější píseň, kterou jsem kdy nahrál. Nevím, jestli ji tak autor zamýšlel, ale je taková.“
Včera jsem ji zase slyšel a i s mou ubohou znalostí angličtiny se nedá říci jinak, než že Johny měl pravdu. Tady je překlad na karaoketexty.cz
Tady je na Youtube

Káva nebo čaj

Kdysi dávno jsem na toto téma napsal vůbec první příspěvek na můj vůbec první blog. Nakonec na tomto blogu byly dva příspěvky. Ani jeden se nedochoval. Ani blog. Takže téma zpracuji znovu.
Léta jsem byl vyznavačem jen čaje. Ten jsem pil ve všech druzích a barvách. Měl jsem rád zelené japonské, a bílé čínské. Oolongy z Taiwanu a černé čaje zase z Indie Darjeeling, čínský Keemun, či OP z Keni. To nemluvím o Puerhu a dalších čajových libůstkách. Do čajoven jsem chodil rád a rád ochutnával. A taky jsem si rád dopřál dobrého čaje doma.
To však byly doby, kdy jsem chodil na střední školu a do první práce. Možná trochu déle. Pro pití čaje byl důležitý rituál a společnost. Jen tak hodit pytlík do hrnku, to nebylo ono. Postupem času však nebyl na přípravu čaje čas. A takový přelouhovaný čaj Sencha, či Bancha nejsou moc dobré.
A tak se čaj postupně vytrácel z mého hrnku.
V mé předchozí práci jsem najel na pracovní režim, kdy na čaj vůbec nebyl čas. A volně přístupná byla káva. Hodně kávy. A tak jsem začal pít instantní kávu. Klasického turka jsem taky občas zkusil, ale nechutnal mi. Hospodské presso je většinou hnus. Takže jsem si začal kupovat instantní. Pak jsem měl presovač a teď si dělám kávu v AeroPressu.
Takže když si chci na kávě pochutnat, udělám si zrnkovou, tu si namelu a udělám v AeroPressu. To je když jsem doma. V práci piji kávu jako rychlý zdroj kofeinu. Většinou středně drahou instantní.
A doma si dám taky občas černý sypaný čaj. Taky mám takovou konvici na dělání černého čaje. Ale zelený a specialitky, na to už moc není. Jediné co se už léta nemění je, že dodnes čaj snídám. A to nejraději černý silný. Mám rád směsi English breakfast.

dva týdny v práci

Tak jsem se po skoro 10 týdnech nemoci vrátil do práce. Jak mne to doma nebavilo, tak jsem se do práce těšil...
To jsem ale neměl moc dělat. Přiznám se, že chvílemi jsem si to docela užíval. Prostě řídím rád. A bylo i velmi příjemné, když mi lidi říkali, že mne rádi vidí.
To však korunoval jeden anonym, který na mne zavolal policajty, že prý jsem opilý. A shodou okolností jsem zrovna ten den nebyl.
Podařilo se mi taky dojít dát krev. Podnikl jsem dvě celkem příjemné procházky po Praze. Dokonce s fotoaparátem. Možná sem dám i nějaké fotky.
Jinak hlavně cítím únavu. Přeci jen je to zase změna režimu. Taky jsem naprdnutý kvůli tomu, jak nám přidali. Přidali, ale v konečném efektu zas tak moc ne, protože skrouhli přesčasy.

četba 01-02/2017

Dozrál čas a je tu další výpis mé četby. Pozor, je toho zase hodně... tohle je vlastně většina toho, co jsem přečetl od začátku roku do minulého týdne.

Spratek 2015, S. Erikson
Bavil jsme se od začátku do konce. Sice to byly vtipy občas až toaletní, ale sem to tak nějak patřilo. Skvělá parodie na Star Trek a podobné série. četlo se to jedním dechem, ale podruhé to číst asi nebudu a ani nechci.

Zvláštní problém Františka S. 2004, P. Šabach
Je lepší být rozesmátý idiot nebo vtělený Kristus. Kde je hranice mezi normálním a nenormálním. S jistým humorem a nadsázkou se to snaží najít a popsat Petr Šabach v této knize. která je tak trochu něco jiného než jeho obvyklá tvorba.

Další uvnitř článku ...

Parfém - příběh vraha, kniha a film

Občas se stane, že člověk narazí na dobrou knihu, podle které byl natočený dobrý film. není to často, ale stává se to. Pro mne je jedním z případů právě tato dvojice.

Kniha Parfém – Příběh vraha 1990, Patrik Süskind
Film Parfém: Příběh vraha 2006 Režie: Tom Tykwer

První jsem kdysi viděl film. A musím říci, že byl skvělý. Ještě teď, když píšu tato slova, mi běhá mráz po zádech. Touha mladého Jean-Baptisty Grenouilla po dokonalé vůni. Navíc film dokonale ztvárnil hnus, ve kterém se narodil a žil. Tyto pasáže bych fakt nechtěl cítit v jakémkoliv 5D kinu. Obvzlášť první minuty filmu jsou pro silné žaludky. A potom naopak, krása... Možná vynikla daleko více díky kontrastu k hnusu... Film je určitě skvělý i pro to, že se zde dozvíte mnoho o tom, jak vznikají parfémy.
O několik měsíců později jsem se dostal ke knize. Chtěl jsem ji ji přečíst hlavně proto, že jsem si přečetl, jak obtížně bylo téma ztvárnitelné. Když jsem jí četl musel jsem těmto názorům dát za pravdu. Kniha je úžasná. delší a mnohem popisnější. A absence obrazu a zvuku zážitek jen násobí.  I když film se drží děje knihy dost podrobně.
Při srovnání filmu a knihy lze těžko říci, co je lepší. Filmu chybějí některé pasáže a části. I počet mrtvých se podařilo zmenšit, ale vůbec to na výsledku nevadí. Myslím, že obě díla jsou dokonalá. A doporučuji napřed číst knihu.

ZOO Liberec, bílí tygři

Při návštěvě této ZOO si nelze nevšimnout jejich hlavní atrakce, Bílých tygrů. A posledně tu nebyla ani jedna jejich fotka. A tak to dnes napravuji. Bohužel světlo hrozné a v obou výbězích (venku i vevnitř) bylo tak špinavé sklo, že se vůbec divím, že aspoň něco se povedlo.

pohoda venku, další foto uvnitř příspěvku

Seznamte se s Johnem Coreyem

Velmi zvláštním způsobem jsme se dostal k bývalému Newyorskému detektivovi... Tento je výplodem pera amerického spisovatele Nelsona DeMille. V rádiu neustále nabízeli dramatizaci knihy Noční pád (2014) a tak jsme si ji půjčil v knihovně. V této knize řeší John Corey (JC) s manželkou nesrovnalosti při vyšetřování 5 let staré havárie osobního letadla. V pořadí knih o JC je to třetí kniha. A svérázný humor hlavního protagonista mne dostal tak, že jsem si postupně půjčil i další knihy.

Četba 2016

Protože jsem poněkud zanedbával své "povinnosti" vest si čtenářský deník, bude tento příspěvek o četbě poněkud delší. Přeci jen musím dohnat, co jsem neudělal za půl roku. Proto je obsah vnořen a schován. Kdo nechce nechť nepokračuje.

ZOO Liberec

V loňském roce o dovolené jsme s rodinou navštívili i ZOO Liberec. Počasí bylo pěkně mizerné a tak fotky jsou nic moc.

Ohlédnutí za 2016

Bývá zvykem, že na konci roku se bilancuje a hodnotí uplynulý rok a uzavírají se závazky a předsevzetí do roku nového. I já jsem tak loni činil. I když ve velmi omezené míře a většinou neveřejně. Letos se na to vybodnu. (Rejpal může namítnout, že i to je předsevzetí.)
Pár věcí však zůstalo. Stále čtu a ten zub... to má stále nahnuté.