Skoro tři týdny jsem nic nevytvořil :( Mám rozdělány dva články a nějak nestíhám nic... Ani na Facebook nechodím, a když už pustím počítač, tak jen ztáhnu poštu, a běžím... případně si pustím nějaké mp3...
Týden mi nešel internet a ani mi nechyběl...
Naštěstí jsme měl v zásobě pár svých starých děl a tak blog nezůstal opuštěn. Ještě mám v zásobě jednu věc, ale co pak... Navíc mám pocit, že sem stejně nikdo nechodí...
Sice jsme slíbil, že si budu psát deník, a to alespoň týdně, ale není chuť. Nějak mne ovládají obavy a pesimismus, jako dlouho ne...
Viděl jsme poslední díl posledního dílu Harryho Pottera... No... byl jsem na tom v IMAXu... Podívaná dobrá, akorát jsem měl občas pocit, že se to video trhá a že nejsou správně poměry stran... 3D zážitek však nebyl špatný. A dojem z filmu? Knížka byla lepší. Kdo ji nečetl a šel na film, získá úplně jiný dojem. Knížka není akční thriller...
No, zkusím se polepšit...
neděle 31. července 2011
sobota 30. července 2011
První výprava
Protože nějak nemám myšlenky, jistě si někteří již všimli, že se dávám věci z mé dávné historie. Tedy alespoň ty, které za něco stojí. Tahle povídka je další historická věc, která původně vyšla v jedněch skautských novinách.
Ihned po revoluci, kdy přestal být Pionýr povinný, přihlásil jsem se ke skautům. Řeknu vám na první pohled to bylo to samé, a na druhý taky. Pravda bylo pár rozdílů, ale pouze v maličkostech. Například jsme si neříkali soudruhu, ale bratře, družinový vedoucí nebyl předseda, ale rádce, a uniforma či kroj měly sice stejné části, ale v jiné barvě. Červenou a modrou vystřídala khaki zelená a hnědá.
Mým nejsilnějším zážitkem ze skautingu je moje první výprava.
Ihned po revoluci, kdy přestal být Pionýr povinný, přihlásil jsem se ke skautům. Řeknu vám na první pohled to bylo to samé, a na druhý taky. Pravda bylo pár rozdílů, ale pouze v maličkostech. Například jsme si neříkali soudruhu, ale bratře, družinový vedoucí nebyl předseda, ale rádce, a uniforma či kroj měly sice stejné části, ale v jiné barvě. Červenou a modrou vystřídala khaki zelená a hnědá.
Mým nejsilnějším zážitkem ze skautingu je moje první výprava.
pondělí 25. července 2011
Omnia vincit amor
A další kus mé historie. Pro ty více zvědavé, je to cca rok 2000
Láska nad vším vítězí.
Přemýšlel už někdo z vás o tom, kdo je pánem času? Ano pánem času. Toho času, který nám všem dělá tolik problémů. Ten čas, který nám provádí ty nejneuvěřitelnější kousky. Ten čas, který nám jednou běží tak rychle a po druhé zase tak pomalu. Zkrátka čas nás všechny drží v hrsti. Nebo ne ?
Pravdou je, že každý je pánem svého času, pokud sám chce, a pokud to umí. Dokonce existují různé návody jak se stát pánem svého času. Počínaje těmi jednoduššími, jako spáchat sebevraždu, či se stát absolutním lenochem, až po asertivně plánovaný rozvrh. Je ovšem na nátuře každého z nás, který způsob plánování času si vybere.
Vemte si jedno velmi známé rčení o tom, že čas jsou peníze. Toto platí jen tehdy pokud jste výdělečně činní. Pro lidi, kteří jsou zažraní do své práce. Pro tyto lidi je strávení času jinak než prací jeho stráta.
Nejzávažnější stráta času je láska. Chvíle strávené s milovanou osobou jsou však k nezaplacení. Ať už se jedná o krásné chvíle, které vždy tak rychle utečou, přestože trvají celou věčnost, nebo o chvíle plné utrpení strávené někde v koutě pozorováním milované osoby s nadějí, že si nás někdy všimne.
Láska je natolik krásná, že se o ní velmi často píše. Dokonce se tvrdí, že šťastnější je ten, kdo lásku stratil, než ten, kdo ji nepoznal.
Já se však ptám: Stojí láska za tu bolest, která po ní vždy zůstane ? Po lásce vždy zbyde rána, kterou čas jen velmi pomalu hojí.
A odpověď nechť si každý doplní sám.
Já tvrdím že ANO.
Láska je nejkrásněji strávený čas.
Láska je nejlepší lék na bolesti lásky a času.
Láska je pánem (vlastně paní) času.
Láska nad vším vítězí.
Přemýšlel už někdo z vás o tom, kdo je pánem času? Ano pánem času. Toho času, který nám všem dělá tolik problémů. Ten čas, který nám provádí ty nejneuvěřitelnější kousky. Ten čas, který nám jednou běží tak rychle a po druhé zase tak pomalu. Zkrátka čas nás všechny drží v hrsti. Nebo ne ?
Pravdou je, že každý je pánem svého času, pokud sám chce, a pokud to umí. Dokonce existují různé návody jak se stát pánem svého času. Počínaje těmi jednoduššími, jako spáchat sebevraždu, či se stát absolutním lenochem, až po asertivně plánovaný rozvrh. Je ovšem na nátuře každého z nás, který způsob plánování času si vybere.
Vemte si jedno velmi známé rčení o tom, že čas jsou peníze. Toto platí jen tehdy pokud jste výdělečně činní. Pro lidi, kteří jsou zažraní do své práce. Pro tyto lidi je strávení času jinak než prací jeho stráta.
Nejzávažnější stráta času je láska. Chvíle strávené s milovanou osobou jsou však k nezaplacení. Ať už se jedná o krásné chvíle, které vždy tak rychle utečou, přestože trvají celou věčnost, nebo o chvíle plné utrpení strávené někde v koutě pozorováním milované osoby s nadějí, že si nás někdy všimne.
Láska je natolik krásná, že se o ní velmi často píše. Dokonce se tvrdí, že šťastnější je ten, kdo lásku stratil, než ten, kdo ji nepoznal.
Já se však ptám: Stojí láska za tu bolest, která po ní vždy zůstane ? Po lásce vždy zbyde rána, kterou čas jen velmi pomalu hojí.
A odpověď nechť si každý doplní sám.
Já tvrdím že ANO.
Láska je nejkrásněji strávený čas.
Láska je nejlepší lék na bolesti lásky a času.
Láska je pánem (vlastně paní) času.
pondělí 18. července 2011
Chlapi nebrečí
Další historie z mého šuplíku... Připraveno na blogu k zveřejnění a tak jsem to jen přes mobil povolil...
„Chlapi nebrečí.“
Tyto slova nebo jejich obměnu, slyšel každý dospívající kluk nesčetněkrát. Vždy v případě, že se na jeho tváři objevily slzy.
Ale když ten kluk dospěje zjistí, že to tak není. I chlapi brečí. Jen opravdový chlap dokáže dát průchod svým citům a rozbrečet se.
Nebo to co jsem výše napsal není pravda a já nejsem chlap. V poslední době se stalo mnoho věcí, ze kterých mi bylo do breku, ale nebrečel jsem. V poslední době naši rodinu mnohokrát navštívila smrt. A já nebrečel, až teď, když zemřela náše fenka Peggy, kterou jsme měli všichni rádi.
Ale asi jsem chlap, protože brečel i můj otec, kterého já považuji za chlapa. Když se to dozvěděl, měl vztek, ale byl to ten vztek z bezmocnosti. A pak šel kopat hrobeček. A když se vrátil, vím že brečel.
Myslím, že brečet se může tehdy, když člověka něco bolí. A bolí to hodně, tak zevnitř, tak že má člověk pocit, že se všechna světla setměla a je tma, taková tma, která nebude vystřídána světlem. A člověk má pocit úplné bezmocnosti.
Potom slzy tu tmu a bezmocnost mohou odplavit.
„Chlapi nebrečí.“
Tyto slova nebo jejich obměnu, slyšel každý dospívající kluk nesčetněkrát. Vždy v případě, že se na jeho tváři objevily slzy.
Ale když ten kluk dospěje zjistí, že to tak není. I chlapi brečí. Jen opravdový chlap dokáže dát průchod svým citům a rozbrečet se.
Nebo to co jsem výše napsal není pravda a já nejsem chlap. V poslední době se stalo mnoho věcí, ze kterých mi bylo do breku, ale nebrečel jsem. V poslední době naši rodinu mnohokrát navštívila smrt. A já nebrečel, až teď, když zemřela náše fenka Peggy, kterou jsme měli všichni rádi.
Ale asi jsem chlap, protože brečel i můj otec, kterého já považuji za chlapa. Když se to dozvěděl, měl vztek, ale byl to ten vztek z bezmocnosti. A pak šel kopat hrobeček. A když se vrátil, vím že brečel.
Myslím, že brečet se může tehdy, když člověka něco bolí. A bolí to hodně, tak zevnitř, tak že má člověk pocit, že se všechna světla setměla a je tma, taková tma, která nebude vystřídána světlem. A člověk má pocit úplné bezmocnosti.
Potom slzy tu tmu a bezmocnost mohou odplavit.
sobota 16. července 2011
Bez internetu
Krátké hlášení... Po bouřce ve středu večer se najednou přerušilo spojení naší domácnosti s internetem... Pravda, bouřka to byla pěkná. Dokonce jednou prásklo i někde velmi blízko. Až mě to zase probudilo... Výpadek proudu se tentokrát nekonal, přesto se našlo zařízení, které nepřežilo...
Ve čtvrtek ráno internet stále nešel. Závadu jsem nahlásil hned před 4tou ranní... Zdělili mi, že je tam větší výpadek a že to řeší. Odpoledne internet stále nešel, tak jsem tam zavolal a dozvěděl jsem se něco o tom, že nás je hodně a že technik se dostaví v pátek odpoledne. V pátek se dopstavil technik a řekl, že vedení je v pořádku a problémem je VDSL router, který asi nepřežil tu bouřku... a že jiný nemá a že musím na reklamaci.
ještě v pátek jsem se na infolince dozuvěděl, že stačí zaajet do blízkého, bývalého okresního, města, kde mi na prodejně reklamaci zapíší a po dobu opravy půjčí jiný. Jenže... Na prodejně zařízení neměli, protože po tomto týdnu je reklamací tolik, že to nestíhají řešit. A všechna (obě) zařízení jsou již rozpůjčována. A navíc, že pokud se ukáže poškození býti v souvislosti s tou bouřkou, tak mi to stejně neopraví a budu muset platit 1500 za nový...
Reklamaci jsme teda sepsal s tím, že se uvidí. Ihned jsem také telefonoval na infolinku, kde jsem se z automatické hlásky dozvěděl, že díky pověrtnoistním problémům mají mnoho práce a že budu čekat, a že problémy se službou v mé lokalitě jsou v řešení... Když jsme se dostal na živého operátora, vyslechl mne a následně mne nechal cca 3-5 minut čekat při hudbě. Nakonec mi sdělil, že mi pošlou nový modem, nezávisle na výsledku reklamace a to za 1Kč!!! jako byl ten původní.
Tak jsem teď zvědav, jak to dopadne...
Tento článek píši díky mobilu... a je to velmi zdlouhavé to psát... tak se asi delší dobu tady nic nového neobjeví.
Tak mi držte palce.
Ve čtvrtek ráno internet stále nešel. Závadu jsem nahlásil hned před 4tou ranní... Zdělili mi, že je tam větší výpadek a že to řeší. Odpoledne internet stále nešel, tak jsem tam zavolal a dozvěděl jsem se něco o tom, že nás je hodně a že technik se dostaví v pátek odpoledne. V pátek se dopstavil technik a řekl, že vedení je v pořádku a problémem je VDSL router, který asi nepřežil tu bouřku... a že jiný nemá a že musím na reklamaci.
ještě v pátek jsem se na infolince dozuvěděl, že stačí zaajet do blízkého, bývalého okresního, města, kde mi na prodejně reklamaci zapíší a po dobu opravy půjčí jiný. Jenže... Na prodejně zařízení neměli, protože po tomto týdnu je reklamací tolik, že to nestíhají řešit. A všechna (obě) zařízení jsou již rozpůjčována. A navíc, že pokud se ukáže poškození býti v souvislosti s tou bouřkou, tak mi to stejně neopraví a budu muset platit 1500 za nový...
Reklamaci jsme teda sepsal s tím, že se uvidí. Ihned jsem také telefonoval na infolinku, kde jsem se z automatické hlásky dozvěděl, že díky pověrtnoistním problémům mají mnoho práce a že budu čekat, a že problémy se službou v mé lokalitě jsou v řešení... Když jsme se dostal na živého operátora, vyslechl mne a následně mne nechal cca 3-5 minut čekat při hudbě. Nakonec mi sdělil, že mi pošlou nový modem, nezávisle na výsledku reklamace a to za 1Kč!!! jako byl ten původní.
Tak jsem teď zvědav, jak to dopadne...
Tento článek píši díky mobilu... a je to velmi zdlouhavé to psát... tak se asi delší dobu tady nic nového neobjeví.
Tak mi držte palce.
pondělí 11. července 2011
První prázdninový týden
První prázdninový týden se začal ve velmi krásné pohodě. V pondělí jsem sice musel do práce, ale nakonec to nebylo tak hrozné. Bylo to jen dlouhé a o tom, kdo vymyslel, že se pojede cca 30 km na lince, kde nikdo nejede, místo toho aby se jelo 40 km na lince, kde jezdí hodně lidí... O tom si budu myslet svoje...
čtvrtek 7. července 2011
Klášter Sázava
Jak jsem sliboval, je tu malinkatá fotoreportáž z mé návštěvy Sázavského kláštera. Byli jsme tam loni v srpnu, když jsme byli u známých na chatě. Předtím jsme na něj koukali dvakrát, když jsme sjížděli Sázavu.
Nebudu tu psát nic o historii tohoto místa, kdo chce najde si. Dám zde jen tři fotky, které jako jediné použitelné mám. Na prohlídce areálu jsem byl s holčičkami 6 a 8 let a s klukem 12 let a prohlídka je celkem bavila. Fotky najdete uvnitř článku.
Nebudu tu psát nic o historii tohoto místa, kdo chce najde si. Dám zde jen tři fotky, které jako jediné použitelné mám. Na prohlídce areálu jsem byl s holčičkami 6 a 8 let a s klukem 12 let a prohlídka je celkem bavila. Fotky najdete uvnitř článku.
středa 6. července 2011
Dětmi dlouho očekávaný týden
Je za námi poslední týden školy. Pro děti dlouho očekávaný okamžik nastal, skončil školní rok a začaly prázdniny. Sice to je trochu hyzděno tím kusem papíru, který děti dostanou poslední den školy - vysvědčení.
U nás dopadlo vysvědčení celkem očekávatelně...
U nás dopadlo vysvědčení celkem očekávatelně...
neděle 3. července 2011
Film Lidice
Včera jsem při potulkách Prahou, kdy jsem vlastní vinnou byl připraven o možnost fotit (zapomněl jsme zkontrolovat zda mám založenou kartu a zda mám nabitou baterku), jsem navštívil kino a shlédl český film Lidice... Osud Lidic mi není neznámý a tak mne zajímalo, jak si tvůrci poradili se všemi fakty, které zpečetily osud této středočeské vesnice...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)