Je listopad ... a tady nic

 A to jsem sliboval, že budu přispívat pravidelně...

sliby chyby. Jen není moc času a není nálada a není chuť. 

Čas - jsou týdny, kdy jsem v práci denně cca 12 h, Ráno vstávat okolo 4:30 a domu někdy i v 18 - 19. A o víkendu rodina... A spánek. Takže tak je to s tím časem.

Nálada - na psaní a jakoukoliv tvorbu je potřeba nálada. A když je člověk unavený je problém i stou náladou. A unavený bývám. Zlaté časy na zájezdech - to nebyla taková námaha.

A chuť? Chuť mám spíše na jídlo a to se nedá moc psát. Když se najím, chci spát. Ještě rád vařím. Půjde-li to takhle se mnou dál - budu mít brzy dva metráky.

A završme to slovy klasika - abych mohl psát, nesměl bych číst.

galerie machrů vol. 3

Začneme fotkami z Prahy Zličín, Tady je vidět, že i "kolegové" od volantu umí být pěkně bezohlední. Problém je tady taky v tom, že to autobusové nádraží prostě nemá kapacitu.

No a druhá ukazuje jak je vykládána značka...

fotogalerie machrů vol. 2

Všechny tyto fotky vznikly na jednom místě. A je to jen výběr. Tady se mnsuím s autobusem otočit, abych mohl do zastávky... a takhle mi to někteří usnadňují

další uvnitř příspěvku

fotogalerie machrů vol. 1

Kdsyž jsem přemýšlel, čím začít plnit své předsevzetí, tak jsem si vzpomněl, že sem tam vyfotím umělce v parkování. A protže to dá na cca 3 příspěvky, tak hurá do toho.

První dvě vznikly na parkovišti u jednoho Fastfoodu.

Tak s touhle fotkou jsme se kdysi i nominoval do jedné soutěže, kde jsem skončil ve finálovém kole. Možná tu ta fotka už je, když jsem o tom kdysi psal...

předsevzetí - jeden příspěvěk týdně...

Sice je to tady už poněkud mrtvé, ale přesto to zkusím. Kdysi původně jsem blog založil jen tak, Potom jsme někomu slíbil, že, pro vlastní duševní očistu, budu psát pravidelně. No, a situace se opakuje, potřebuji prý nastolit trochu kázně, tak to, že budu týdně psát, je prý dobré cvičení. Tak uvidíme... už teď se mi nechce.

Stejně jako už nějakou dobu zanedbávám svůj čtenářský účet. 

Takže počínaje tímto týdnem, začnu. A kdyby to náhodou furt někdo četl... tka by se hodilo nějaké tema o čem psát.

A perličku na závěr - teď mi přišel mail, že jeden z příspěvků zde na blogu je jen pro dospělé... a to má sex v podstatě jen v nadpisu :P

Neumřel jsem - žiju

Zase uplynul skoro měsíc od posledního příspěvku. Dva další jsem rozepsal... a z různých důvodů nedopsal. Mám nějak problém udržet pozornost - furt mne něco ruší a odvádí pozornsot. I při psaní tohoto příspěvku jsem stihl přečíst několik článků na zpravodajských portálech... 

Návrat na linku je nelehký. A docela jsem toho měl dost po prvním týdnu, kdy se začalo platit. A ode dneška přibudou maturanti a žáci 9 ročníků. A to zase bude dohadování o tom, jak prokazovat na jakou slevu má kdo nárok... 

A pokud jde o peníze, tak jsou zákazníci neoblomní. A hádají se. A to i ti, kteří jezdí zdarma. Přijdou, v lepším případě ukážou občanku, neřeknou ani dobrý den a jdou dále do vozu... Pak se titíž diví, že jim nezastavím na zastávce na znamení, když to znamení nedají. Nebo že sice zastavím v normální zastávce, ale nepočkám až si uvědomí kde jsme a proberou se k výstupu. Když není nikdo u dveří, tak se po zastavení zase rozjíždím.

Abych byl upřímný, i já sám mám občas binec v tom, kdo kdy a kolik má platit. Hlavně mám furt v hlavě stará pásma a tam to kolikrát o jedno pásmo nesedí. Tak jen doufám, že nepřijde revizor a nenapočítá mi nesprávně vydané jízdenky.

Pro dnešek dost. Musím do práce.

Zpátky na lince

Jo, je to tak, z nouze jsem zpět na linkách ROPID... a jak jsem brzy zjistil, je to stále stejné ne-li horší. Takže ona pověstná řeka není stejná - pravda, jen některé balvany jsou na stejném místě. Možná jsou i záludnější a zatvrzelejší.
K tomu ten virus... Lidi z něj blbnou - mají strach... Pochopitelné, ale zároveň to v lidech probouzí jakousi temnější stránku. Nejsem z toho moc radostný. Zatím to nebudu dál komentovat.
Týden rozepsáno a bez pohybu - už jsem dva týdny zpátky. Teď se chystá, že se vrátí odbavování cestujících. A nikdo pořádně neví, jak nás budou chránit. Co dostaneme za ochranné pomůcky. A KDY a jak a kolik
V podstatě nemám strach z toho viru kvůli sobě. Mám strach kvůli staršímu člověku v rodině. I když to má žena komentovala slovy: "hele, je jí 8x to chceš aby tu strašila do 100 jako její sestra". To mne rozesmálo, ale neuklidnilo.

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky

Tento citát je filozofickým oříškem, který pochází od  starořeckého filozofa Herakleita. Když jsem ho slyšel použít poprvé, bylo použito v jiném kontextu, než vtom, v jakém se má používat. 
Nebo v jakém kontextu je to správně?
Herakletois měl na mysli běh času a že všechno plyne, nic není stejné, vše se mění... Voda v řece teče - někdy rychle, někdy pomalu. Někdy je hladina vyšší a jindy nižší. Řeka se mění každým okamžikem, každým mrknutím oka. Nelze tedy vstoupit do téže řeky, protože řeka se mezi těmi dvěma vstupy změnila.

Seneca dokonce říká :

Naše těla jsou unášena jako voda v řece. Všechno, co vidíš, běží s časem; nic z toho, co

vidíme, netrvá. I já sám jsem změněný, zatímco mluvím o tom, že se všechno mění. Toto měl

na mysli Hérakleitos, když řekl: „Do téže řeky dvakrát vstupujeme i nevstupujeme.“ Jméno

řeky totiž trvá, ačkoli voda už odtekla. Na říčním proudu je to nápadnější než v člověku.

Kontext, který se používá častěji, vyplývá z té druhé části - že řeka má stále stejné jméno. A to vykládá tak, že člověk nic neudělá dvakrát. Ve smyslu příkazu. Či vyloženo jemněji, jako doporučení. Ještě častěji je to prezentováno ve významu: "nedělej dvakrát stejnou chybu."

A proč to celé píšu - dnes, a není to apríl, jsem se vrátil Do práce, kterou jsem před více jak půlrokem opustil - do ČSAD. Zájezdová a dálková doprava teď stojí a minimálně do dalšího školního roku bude...

Nezbývá mi než doufat, že má pravdu Herakleitos a řeka je již jiná. A já tak návratem nedělám stejnou chybu.

Páni mají radši blondýnky...

Název komedie z roku 1953 s Marilyn Monroe v hlavní roli mi vrtá v hlavě už docela dlouho. Dost často jsem narážel na otázku, kterou si pokládají lidé mezi sebou - Jaké se ti líbí holky... Nebo jaká holka je tvůj tip...
Na tohle jsem si odpovídal kolikrát a přišel jsem.... no posuďte sami.
Jsem chlap, tak se určitě velmi často ohlédnu po ženě se zajímavou postavou. Nebo mi oči spočinou na vyzývavém výstřihu. Když je rozepnuto o knoflíček více, nebo pokud absentuje podprsenka pod našponovaným tričkem - určitě si toho všimnu. A občas se za to i stydím - tohle je tak automatická reakce, že neohlédnout se, si dokážu přikázat, ale nezírat na výstřih, je veeeelmi těžké.
Jenže tohle je jen takové povrchní hodnocení. Stejně tak se ohlédnu i po hezkém autě, nebo se zakoukám do výlohy. U sportovních aut bych s pohledem asi skončil - mně se ty "supersporty" moc nelíbí a ani se mi nikdy moc nelíbily. Jsem v tomhle směru spíše praktik. A je to podobné i u žen - takové ty vyleštěné modely s velmi výrazně a účelově tvarovanými kapotami mi sice stojí za pohled, ale to je vše. V tomhle ať si jezdí ti, kteří od auta (ženy) požadují reprezentaci a berou je jen jako doplněk.
Opustím i analogii s obchody. Žena není žádný obchod, který je otevřen všem... Normální žena - ano, jsou tu takové "obchodnice", ale to není noc pro mne. Ani mne to neláká. A když vidím to co je občas nabízeno okolo silnic. To kolikrát je jako kdyby někdo nabízel u silnice shnilou zeleninu...

Alpy...

Na dlouhou dobu poslední fotky z mých cest. Kdybyvh byl pilot, napsal bych, že jsme uzeměný. Takhle jsem jen bez práce a doma - lidi nejezdí na výlety a tak nemám práci.
K fotkaám tentokrát nedám žádné popisky, To asi nemá ani cenu. Je tam nádherně... Škoda, že tak pul roku se nikam nepojede...

Fotky jsou hlavně z mobilu.

další jsou uvnitř postu

Zasáhl mne CoronaVirus

Nejsem nemocný. Aspoň tedy ne tímto virem. Bohužel i tak mne ovlivnil...
Když jsem začal psát tento post, tak platilo pouze to první opatření a nevědělo se, co bude dál. O pár dní později začala platit národní karanténa a vše se ještě zhoršilo.
Protože jakožto zaměstnanec malého dopravce jsem v podstatě bez práce - živí nás školní výlety a výpomoc v dopravě dalším dopravcům v rámci subdodávek. A s tím vším je utrum.
Tak jsme si našel brigádu, bohužel, od dalšího týdne můj doktor stopnul veškeré neakutní výkony a tak do další práce nemohu nemohu nastoupit, protože nedostanu papíry pro vstupní prohlídku, kterou mi taky nikdo neudělá...
Takže po obvolání a obeslání pár míst sedím doma a čučím... a píšu...
Podobně je na tom i moje žena - pracuje v obchodě, který má zavřeno. Tenhle měsíc asi ještě nějak přežijeme, ale další už bude... nechci pomyslet.
No, aspoň bude více času napsat něco sem. Doufám...
Tak si všichni držme palce ať je brzy po všem.

mám problém s pornem

JO, je to šokující, ale je to tak. A jak se říká, tak pojmenování problému je začátek zlepšení. Tak uvidíme. Bude to upřímné a bude to šokující.
Začněme od začátku. Nepamatuji si, kdy jsem porno prvně zaregistroval, ale dospíval jsem po revoluci, kdy se kromě svobody v životě, objevila i svoboda tisku. A tak byly novinové stánky plné časopisů... A už tenkrát jsem začal pozorovat první problémy. Výběr byl celkem veliký. Od erotiky, přes soft až po perverz. Nepamatuji si všechny názvy. A ani nevím zda všechny ty časopisy přežily dodnes. Když už se člověk k nějakému takovému časopisu dostal, tak dost často mi přinesl zklamání... Už tenkrát se mi více líbil spíše styl Playboye než cokoliv tvrdšího...
Po nějakém čase jsem si stahoval lechtivé obrázky i z BBS a následně i z internetu. Erotika a porno bylo všude a vždy. Dnes je přistup kolikrát mnohem snazší a občas na vás vykoukne porno a erotika i z reklam či vyhledávání na Google. Jedna známá hledala na netu originální slova k písni Dědečkovy hodiny. A ve vyhledávání "Grandfathers clock" zapomněla jedno písmeno a divila se, co ji to Google našel...
Ale vraťme se k původní myšlence. Pohled na vyfocené nahé ženské tělo jsem tedy znal dříve než realitu. Stejně tak to, jak vypadá sex. V té době mne to zaujalo, ale nefascinovalo. Dost se mi toho dokonce nelíbilo a po chvíli jsem si i vybíral... A i názory na to co se mi líbí se měnily...
Pak přišlo setkání s realitou... No aspoň trochu jsem věděl jak na to... ale ta realita byla dost jiná,
a tak při setkání s realitou jsem byl trochu zaražen určitými rozdíly... Mnohem více mi však dala praxe.
A s dalšími zkušenostmi přišlo další rozčarovaní s pornem. Základem je to, že to není reálné. A možná se časem dostanu i k tomu, abych to blíže přiblížil...
Někde jsem četl o lidech, kteří kvůli pornu mají problém se sexem v reálném životě. Dokonce jsou na něm závislí. Mám opačný problém. Mám problém najít porno, které by mne něco přineslo...

Stále v pohybu

Únor byl sice na výlety poněkud slabší měsíc, ale i tak jsme měl co dělat.
Byl jsem po dlouhé době v Terezíně. To město nemám rád... Ta jeho historie je jak šedý a tísnivý závoj, který je horší jak mostecká smogová mlha. Špatně se mi tam dýchá a mám z toho místa husí kůži.
Podařilo se mi vyřešit pár věcí, na které jsem v minulosti neměl moc času. Akorát jsem stále nevyřešil zubaře... zase se asi nevyhnu trhání :/
Pažoutek dostal nové olejíčky a filtříčky a diagnostikovali jsme jednu závadu, která se bude muset brzo řešit... Pažoutek je moje skoro 20 let staré přibližovadlo do práce a z práce. A ač stálo pár kaček, tak mne se ženou odvezl do Brna a zpět...
Rozepsal jsem i pár věcí, které jsem zde chtěl zveřejnit... ale stále narážím na to, co vlastně si chci dovolit o sobě prozradit. A co riskovat. Už tak vím, že to tu čtou někteří, kteří nebyli rádi, že jsem se do nich opřel. Něco už jsem smazal, ale něco tu stále je. A pokud to dotyčným vadí, měli by se spíše zamyslet sami nad sebou.
Teď jsem zase trapně v Alpách. jel jsem přes den a mám zajímavé postřehy ze silnic, po kterých jsem v minulosti jel jenom v noci. Akorát bych rád jel ještě kousek dál a projel ve dne i ty italské Alpy... Jsou to nádherné pohledy...

Made in CSSR

Tohle jsem začal psát někdy v listopadu 2019. A pak jsem ztratil inspiraci. Nosná myšlenka se taky vytratila... Přesto to dopíšu a třeba tomu bude rozumět i někdo jiný.
Je 30 let po událostech, které změnily směřování našeho státu. Aspoň nám to všude říkají. Já jsem se narodil před těmito událostmi... A porovnávat nemohu, nevím a neumím. Vzpomínám na některé věci z té doby, ale nedokážu posoudit nakolik jsou mé vzpomínky ovlivněny časovým odstupem.
Pamatuji si, že to co se dělo v roce 1989 šlo tak nějak mimo mne. Přesto jsme nosili trikoloru, hlavně proto, aby nám ji mohli učitelé mezi dveřmi sundat...
OF, stávka, pád komunismu, prezident Havel... To vše se dělo nějak mimo mne...
O politiku jsem se nezabýval ještě mnoho let. A moc se o ni nezajímám ani teď. Jsem totiž znechucen. Je jedno kdo vládne a co slíbí, moc dobrého to nepřinese.
Navíc našim politikům chybí morálka a kulturní chování.
Největšími představiteli jsou dva vrchní představitelé našeho státu. A mám pocit, že dělají hlavně ostudu. A to jsem je oba kdysi volil...
Pana Zemana, jsem volil v době, kdy ČSSD bylo v opozici. A já mám rád pluralitu a tak jsem u každých voleb volil stranu s opozičním potenciálem. Ale nikdy jsem nevolil strany extrémní., Vlastně jednou jsem volil stranu, která neměla možnost se do sněmovny dostat. To ale bylo kvůli jednomu konkrétnímu kandidátovi. Ale vraťme se zpět k Zemanovi a Babišovi.
Zemana jsem považoval za velmi chytrého a vzdělaného člověka, který svými bonmoty dost často mířil velmi přesně. Jeho předchozí působení na pozici prognostika mu dávalo trochu glanc vizionáře. A nakonec se asi v mnohém trefil. Akorát se musel stát jiným člověkem, aby ho volila jiná sorta, než Pražská kavárna, s kterou byl relativně zadobře. Myslím že jeho změna se započala někdy v době jeho prohry v prezidentských volbách 2003... Stále jej považuji za chytrého člověka, ale nyní na mne působí jako manipulativní hulvát, který spíše než jako prezident působí jako zapšklý děd Vševěd, který místo aby radil a spojoval, spíše zrazuje a rozeštvává. Navíc se neumí omluvit za chyby. A v podstatě by asi ani nemusel omlouvat. Stačilo by přiznat možnost, že se mýlil.
A pan Babiš? Ten kdyby měl trochu morálky a úcty k ostatním, tak ... Jak jsem neměl rád mnohé předchozí politiky, tak ti aspoň měli tu čest, že když se objevily problémy, které zpochybňovali jejich čest a morálku, že přiznali chybu a odstoupili. To pan Babiš je jak hroch. Vůbec nechápu, jak mu to lidi mohou žrát... A ještě ho litovat... Jistě, existuje presumpce neviny, ale... ještě nedávno byl nevolitelný kandidát, který neměl čisté lustrační osvědčení. A teď tu máme uznaného spolupracovníka STB jako premiéra?
Vede mne to k zamyšlení, kde je chyba. CO se změnilo? Jak je možné, že jsou takoví lidé vrcholnými představiteli našeho státu?

Další z výletů - Heidelberg

Do Heidelbergu vedla vlastně moje první samostatná cesta do neznámého zahraničí. Vezl jsem tam mladé sportovce na turnaj. Mohl bych tu o Heidelbergu napsat mnoho, ale od čeho máme WIKI... https://cs.wikipedia.org/wiki/Heidelberg

Já jsem se do tohoto města dostal někdy v září a měl jsem skvělé počasí. Procházku jsem začal u starého mostu, Potom jsem se vyvezl lanovkou nad zříceninu zámku a šel zpět skrz zámek do města. MOc krásná procházka to byla.

Fotky z výletů - zvířata

Na výletech se setkávám nejen s lidi a architekturou, ale i se zvířátky. Na prvních dvou fotkách je ještěrka, co vypadá jako had - Slepýš. Potkal jsem ho v Jeseníkách a pomohl jsem mu přes silnici

Fotky z výletů. Dneska Paříž

Jak jsem již dříve napsal, změnil jsem zaměstnavatele. Po skoro 11 letech jsem šel jezdit zájezdy. A na těch zájezdech se dostávám na zajímavá místa a vidím zajímavé věci a tak sem občas dám nějaké fotky.

Jeden z prvních výletů, které jsem absolvoval byla Paříž. Výlet to nebyl jednoduchý. Francouzi jezdí hůře jak Pražáci. Je tu i jiné pravidlo přednosti na kruhovém objezdu. 

Samostatnou kapitolou byla organizace výletu... V pátek večer tam, sobota program v sobotu přes den a v noci zase odjezd. Kolega tomu říká výlet na prasáka - celou dobu v jednom prádle :P

O překonávání strachu

Od května mám nastavené toto téma. Přišlo mi docela osobní, ale za ty měsíce se staly věci, kdy jsem některé strachy překonal a do jiných spadl.
Ale začněme jedním, kdy jsem se překonal, ani nevím jak. Jeho překonání nakonec nebylo tak těžké jak se původně zdálo. A tím je, respektive byl, strach z jehel a strach z odběru krve. Pamatuji si, a díky dětem mám i čerstvé zkušenosti, s tím jak jsme vyváděl, když jsme měl dostat injekci, nebo, nedej bože, mne čekal odběr krve. To byl horor. A ještě v dospělosti jsme byl schopen při odběru krve na sedimentaci omdlít. A sestra u obvoďáka mne raději posílala na odběr jinam...
Tenhle strach se mi podařilo překonat před nějakou dobou. A jsem na to docela pyšný. V současné době jsem dárce krve a mám za sebou již 15 odběrů. Sice jsme sebou hned při prvním odběru praštil, ale pak už to šlo dobře... Až teda ještě asi na jeden či dva případy, kdy mi bylo trochu šoufl...
Je to strach, který se mi podařilo překonat. A díky tomu mohu být i trochu užitečný...

A skončeme dvěma které se mne drží.
Jedním je obecný strach z nejistoty. Je hrozný. A jakmile se někde u něčeho vážnějšího projeví jistý nejistý prvek, tak šílím, Naštěstí se mne ta nejistota docela vyhýbá.
Druhým je strach ze zubaře. Do střední školy bylo vše relativně v pohodě. Bohužel tehdy začaly problémy, které se táhnou... Dokonce mne kdysi museli na křesle i křísit. Naštěstí tady už došlo k určitému obroušení hran a občas k zubaři i zajdu, ale... nikdy nevydržím u jednoho zubaře dlouho. A dneska se tak těžko hledají...

četba 2/20019

Tohle bude asi poslední výpis mojí četby. Ne že bych nečetl, ale nějak končím s potřebou tu informaci dávat dál.

Nejhloupější anděl 2006, C. Moore
Jojo, skvělá vánoční kniha. Milá, vtipná, plná pohody... Nebo je to jinak? Zase jsem se smíchy řezal od začátku do konce. Typická ukázka, toho i jak lze špatně pochopit jednoduchá přání.

Ostrov lásky 1998, C. Moore
Hlavní postava je smolař. HMMM. Když se vezme začátek knihy, tak čtenář přijde na to, že hlavní postava si za tu smůlu může sama. Tím že chlastá a že přemýšlí jiným orgánem, než je mozek... Obzvláště pokud jde o ženy... A pak se není čemu divit, že se dostane do situace, kdy mu nezbyde než útěk a strach o jeho "mužnost". A nakonec procitne a... Znovu docela zábavní kniha plná černého a absurdního humoru... akorát popis onoho zranění mohl být méně popisný. I čtení bolelo

Špinavá práce 2007, C. Moore
Tenhle typ humoru se mi docela líbí. Navíc je mi tady i sympatický hlavní hrdina. Kniha je dobře napsaná a je tam dosti míst, u kterých jsem se smál nahlas. Výborná oddechovka.

Použité duše 2017, C. Moore
Pokračování Špinavé práce začíná tam, kde skončil předchozí příběh. Je poněkud slabší než první díl, ale zase je čemu se smát a nad čím nevěřícně kroutit hlavou. Nejlepší je, že příběh je popisován tak, že by se podobné věci mohly dít vlastně komukoliv z nás...

Noc v osamělém říjnu 2002, R. Zelazny
Překvapení z pera RZ. Příjemná fantasy s atypickým vypravěčem. Příběh má spád, ale občas má čtenář pocit jistého nedostatku informací. A co se mne týká, musím říci, že konec jsem docela tušil.

Konec Věčnosti 1993, I. Asimov
Vždy píši komentář až nějakou dobu po přečtení knihy. Nechat ji jen tak uležet... Kniha se četla dobře, děj zajímavý, ale od určitého okamžiku předvídatelný. Navíc tam bylo několik paradoxů, které jsem měl trochu problém skousnout. Je však nutné souhlasit s tím, že přílišná ochrana a usměrňování jakéhokoliv vývoje není vždy tou pravou ochranou...

Svatá kniha vlkodlaka 2011, V. O. Pelevin
Tuhle knihu jsme kdysi koupil v levných knihách a dlouho ležela na poličce k přečtení. A asi to je kniha, kterou si buď přečtu po druhém nebo poputuje do knihobudky. Kniha je plná metafyzických myšlenek a různých zamyšlení a postřehů vhodných spíše pro osobnostní rozvoj než pro pobavení...

Vila na Sadové 2015, R. Sklář
Pěkný detektivní příběh, ale... Ta kniha by mohla být o polovičku kratší. Místy rozvláčné a příliš popisné.

Nejlepší víkend 2018, P. Hartl
Zpočátku jsem se ztrácel v množství postav. Ale pak se to rozklíčovalo a rozjelo docela dobře. Pro mne asi druhý nejlepší Hartl. Hartlova síla i slabina je, že je dnešní a proniká do témat, která nejsou moc příjemná, a která bývají "tabu". Když čtu některé komentáře, mám pocit, že tam se Hartl docela dost trefil do brňavky...

Doktore, poplach, jde o všecko! 2015, P. Taylor
Měl jsem delší přestávku mezi jednotlivými příběhy, ale tahle kniha mne opět vtáhla. Příběhy z války i život na irské vesnici, oboje popsáno s krásným nadhledem, humorem a hlavně umem... Už se těším na další

Přijde kůň do baru 2018, D. Grossman
Stejně jako diváci v knize jsem i já měl chutě od knihy odejít. Tohle totiž nebyl ten prvoplánový humor... Nakonec jsem vydržel a nelituji toho.

A Bůh pravil: Musíš mi pomoci! 2019, H. Rath
Často ztrácí pokračování dech, často se v nich vaří z vody. To ale Hans Rath překonává a tak máme v ruce již třetí díl této volné trilogie, která se stále drží na stejné úrovni a nikde nic nenastavuje ani se nezadýchává. A tak v sobě máme znovu knihou plnou vtipu i vážných témat napínavou s dobře prokreslenými postavami a ukrytými psychologickými poselstvími.

Ďábel je taky jenom člověk 2016, H. Rath
Už je to delší sobu, co jsem tu knihu dočetl. Na knihy Hanse Ratha jsem narazil náhodou a to, že jsou další, mne velmi potěšilo. Postava Jakoba Jakobiho mne dostala. A postava Ďábla taky. U této knihy asi velmi záleží, v jakém rozpoložení je člověk, který ji čte. Ač se totiž nejedná o typicky psychologickou knihu, tak se tak dá vnímat. Kniha je vtipná i tajemná, hluboká i povrchní... Ale hlavně, je skvělá.

40 dní pěšky do Jeruzaléma 2015, L. Zibura
Cestopisy nemusím. Tohle však bylo něco jiného. Tohle snad ani cestopis nebyl. Jak totiž může cestovat někdo takovej? :P Navíc to byla neskutečná zábava, Ládínkovi hlody dost pobavily a navíc občas nějaká hluboká myšlenka. Ale taky to přineslo pohled, který bych nečekal. Třeba to, že lidé na tureckém venkově jsou hlavně lidé. A že i o ramadánu se umí chovat přátelsky a pohostinně...

Apatykář 2019, L. Hlavinková
ke knize jsem se dostal ani nevím jak. Prostě na mne tak nějak vykoukla v knihovním katalogu. Bylo to překvapivě lehké čtení. Příběh nikde moc nevázl, postavy uvěřitelné a zápletka, bohužel, jasná.

Bílí baroni II. 2014, J. Kučera
Když jsem kdysi četl první díl, dost jsem se bavil. Začít číst tenhle díl však byl docela problém. Po měsíci jsem se ke knize vrátil, tak se mi to podařilo dočíst. A nakonec to tak hrozné nebylo. Akorát některé případy byly až tak absurdní, že jsem rád, když mluvíme o době dávno minulé.

Maus – Souborné vydání 2012, A. Spiegelman
Mé první setkání s komiksem bylo kdysi dávno. Můj první komiks byl Čtyřlístek. A to jsem vlastně ještě nevěděl, že komiks je mnohem větší rodina příběhů... Čtyřlístku jsem odrostl a začal číst. A i komiks se mi občas dostal do ruky. Třeba Asterix a jeho příběhy, nebo komiksy z časopisu ABC... Ale to vše jen byl úvod k tomu, abych se dostal ke knize, která je sice komiks, ale... Komiks s velkým K Nejde jen o téma, které zpracovává, ale i o způsob podání. Kresby jsou jednoduché, černobílé, ale zároveň velmi emotivní. Do příběhu vtáhnou způsobem, který jsem od komiksu nečekal. Jedná se snad o nejlépe zpracovaný příběh zpracovávající téma holokaustu. Tuhle knihu by měli zavést do povinné četby a to nejen z literatury, ale i z dějepisu.

2020

Nový rok jsem začal prací...
Nepatřím mezi lidi, co si dávají na Nový rok předsevzetí. Ale jedno jsem si kdysi dal a to držím dodnes - nedávám si předsevzetí...
Je to spíše o tom, že nemám moc velkou výdrž - a většinou mne tak ta předsevzetí stresují a tak je nedodržuji.
Kdysi možná patřil k mým předsevzetím i blog. A jak to vypadá?
Mohl bych naspat mnoho důvodů, proč sem skoro nepíšu... ale byly by to hlavně zástupné důvody. Těžko však říci, který důvod je ten pravý... A těžko říci, co bude dál a co si zase vymyslím, jako důvod, proč nejde psát...
Nový rok jsme zahájil prací. Byl jsem na výletě v Rakouských Alpách. Se základní školou. A mám z toho zážitky... No, dalo by se to napsat jednoduše takto - u učitelů, který, svěříte své děti by člověk předpokládal určité vlastnosti, které jsem tady ale jaksi neviděl... A teď válčím s tím jestli to napsat a jak, aby z toho nebyl průšvih...