Tři přání

9Každý z nás jistě zná pohádky ve kterých vystupují postavy jako kouzelný dědeček, dobrá víla a nebo zlatá rybka, které po vykonání dobrého skutku zaplatí splněním několika, obvykle tří, přání. Přání jsou nejrůznější od skromných typu bezedný pytel plný dukátů, přes zámky se zlatými střechami až k neskromným přáním vlastnit celou zemi, miliony peněz a mít za ženu Miss Univers.
Tato většinou sobecká přání jsou protipólem malé skupiny přáni nesobeckých. Nesobecká přání mají však jednu velkou chybu. Málokterá nadpřirozená bytost je dokáže splnit. Odpovězme si přímo - nikdo. Nebo jste se snad setkali v nějaké pohádce či příběhu, aby hlavní hrdina chtěl změnit svět k lepšímu třeba tím, že si přál konec hladomoru v Africe, konec nesvárů mezi náboženstvími či nalezení léku na rakovinu či AIDS. Já osobně jsem se s tím setkal v jednom vtipu, kde rybář chytí malou zlatou rybku a ta mu poví: "Lybáži, lybáži, když mě pustíš žpátky do vody, šplním ti jedno pšáníško."
Rybář se zamyslí a zeptá se rybky: "Proč jen jedno? Normálně se splňují tři přání."
Ryba odpoví: "Víš, já jsem jen lyba tšetí kategolie, a tak víc pšáníšek splnit neumím."
"Tak dobře, přál bych si aby skončila válka v bývalé Jugoslávii."
"Víš, já jsem jen lyba tšetí kategolie, a tak takhle těžká pšáni neumím splnit. Nemáš nějaké lehčí přání."
"Přál bych si, aby má žena byla hezká," předloží rybář rybce nové přání.
"Máš její fotku," ptá se rybka.
Potom, co ji dostane, se zhrozí a zeptá se rybáře: "Co jsi to říkal o té Jugoslávii?"
Tady je vidět zcela jasně, že nadpřirozené bytosti plní nesobecká přání jen v krajní nouzi. Vyvstává zde však otázka, co si přát, když chce člověk změnit svět a přitom musí být sobec.

Původně vyšlo v roce 2000 na gentelman.cz

Kde je blýskání na lepší časy?

Minuluý týden byl, po dlouhé době, konečně týdnem, který přinesl více dobrého, než špatného. Hlavní událost je, že dcerka je konečně doma z nemocnice.
Přesto má nálada je u bodu mrazu. Proč?
Nic se mi nechce a všechno mne štve. Nic mne netěší. Nic mne nebaví. Nic mne neláká...
Na velikonoce jsem nebyl ani koledovat... Proč? Co z toho kdo má?
Trošku zábavná byla neděle. Netradiční pracovní výlet s holkami se celkem vydařil. Osvěžil jsem si trochu své středoškolské vzdělání... přesto bych se asi v oboru neuchytil...
Mám pocit, že kdybych přišel o práci, asi bych se těžko uživil jinak :-(
Dneska ráno jsem doma zapomněl doklady a peníze. Ještě štěstí, že mám milující ženu a vše mi donesla. Ta mne asi musí mít ráda...
Pak mne nabourali. Škoda na voze prakticky nulová... vše spravilo pul hodiny práce. Přesto jsem tři hodiny čekali na policii. A to i když byl viník jasný.
Zbytek dne se už pak držel nastaveného režimu a vše šlo od desíti k pěti...
Navíc ty dvě starší děti flákají školu a manželka má problémy v práci...

Naše kočky, část druhá

Po necelém měsíci, kdy si u nás Felix začal zvykat, přišel někdo s nápadem, že by přeci jen neměl být sám... Děti taky máme dvě, tak co mu nepoříditi kumpána, kamaráda a tak... Felixe jsem získal v srpnu v Rakovníku a shodou okolností se mne v listopadu ptali v Kolíně, jestli už máme to kotě... A to ani nevím, že jsem ho sháněl... :-) A tak jsem se jedno páteční odpoledne v listopadu vydal s dětmi do Kolína.

Krasavec

Rád fotím, ale nerad se svými fotkami chlubím. S touhle se však pochlubím rád, i když se nepovedla tak abych byl 100% spokojen. Ten pohled, to oko...

Ježíš Kristus výtržník aneb Třetí zákon

Divný nadpis, ale věřte, že se jedná o název knihy, kterou jsem nedávno dočetl.
Jak jsem se k téhle knize dostal? Tahle kniha si mne vybrala. když jsem v naší knihovně čekal na vydání knih ze skladu, mrkla na mne police s novými knihami. Tak jsem rozevřel její stránky a podíval se, co mi nabízí. Byl jsem nadšen a tak jsem si ji odnesl domů.
Doma si ta bestie ihned vyhradila místo u mne v posteli a nedala pokoj, dokud jsem ji nezačal laskat prsty po stránkách a vůbec ji nevěnoval náležitou pozornost. Musím říci, že si to zasloužila, protože i ona mne dokázala náležitě uspokojit...
Její děj by šel shrnout snadno - Ježíš Kristus se rozhodne znovu vrátit na zem, Vybere si k tomu rok 2010 a Čechy. Vše to dělá za jediným účelem - trochu pozdvihnout víru. A jak mu jeho "taťka" říká, stačí obrátit na víru jediného člověka a tvá mise bude úspěšná. Ježíš se tedy vrátí. A aby lépe zapadl do moderní doby, začne opracovat jako sportovní redaktor největšího bulvárního deníku v Čechách. A protože je vševědoucí a umí dělat zázraky, vzbudí vcelku nevinně pozdvižení... A pokud by zůstal jen u sportu, nedostal by se podruhé v životě do situace, kdy bude "ukřižován"...
Kniha se mi velmi líbila nejen zvoleným tématem, ale i způsobem, jakým byla napsána. Představte si, že Ježíš pošle svého "taťku" (Boha) do patřičných mezí, a nebo mu vyčte zkažené dětství... Ježíš je dokonce nucen řešit, zda ve svých 33letech má, či nemá přijít o panictví...
Tato kniha by v jiných dobách byla zcela jistě zakázána a autor upálen na hranici z jeho knih.
Autor knihy je skryt pod pseudonymem Felix Boom
Knihu vydalo nakladatelství Brána v roce 2010

Naše kočky, část první

Kočky... Velmi zajímavý aspekt mého života. Když jsem byl malý a chodil do školky, jednou jsem od paní školníkové dostali mourovaté koťátko. Byl to kocour a dostal jméno Mourek. Postupem času se z něj stal pořádný kocour a rváč, který neprohrál jedinou bitvu. A byl to taky tulák. Několikrát přišel domů až po dvou týdnech potrhanýma ušima ale nikdy s ničím vážnějším. Jednou, to jsem byl ještě na prvním stupni základky, se ze svých potulek nevrátil, ale v té době se všude v okolí rodilo hodně mourovatých koťat... Bohužel jeho foto se nedochovalo.

Stále špatně

Můj milý deníčku,
minulý týden jsem si ti stěžoval, jak se všechno kazí. Tento týden to není o nic lepší... Naštěstí teď vím, že může být hůře, takže si budu i méně stěžovat. Podrobnosti si však nechám pro sebe.
Ano jsem zlý. Hodně zlý a škodolibý a vůbec nevím proč sem píšu... Navíc mi na levé ruce spí kočka... ano ta bílá... a tak se mi píše dost špatně. K tomu mám hlad a jsem líný vstávat a něco dělat. Nelíbí se mi počasí. Brrrr to je hnus a ne počasí, tohle... déšť a sníh a zima a vítr... fuj
Dcerka je pořád v nemocnici. V podstatě na "observaci". Nemám rád doktory - nemám rád jejich aroganci. vědí, že bychom se bez nich neobešli a podle toho se chovají... klidně vás nechají bez informací dusit a pak rozhodnou a zdůvodní to stylem - vy tomu nerozumíte a my víme jak a co nejlépe (na vás vydělat)
V sobotu se jdu školit...měl jsem něco v plánu po školení... nevyšlo to... Proč jsem si myslel, že to stejně nevyjde? Nevím, ač připraven, naštvalo mne to... Asi to je důsledek, toho že jsem posledně zase nemohl já...
Někdy je problém si něco naplánovat sám pro sebe... když už je ta možnost, pere se ve mne povinnost k rodině a povinnost k sobě...
Chtěl bych milenku. Proč? to nevím...A k čemu, když bych na ní stejně neměl čas... Chtěl bych mít čas...
Jdu umřít hlady...

Cizí jazyky - slohová práce

Tak tohle je skutečná slohovka z roku jež nepamatuji…
Když jsem uslyšel, jaké je téma na tento měsíc, první věc, která mne napadla, byl pořádný kus vařeného hovězího jazyka s křenem. A když jsem se dozvěděl, že je téma blíže nespecifikováno, rozhodl jsem se na toto téma reflektovat...

Bez nálady

Minulý týden začal krásně. Po nemoci jsem se dostal do práce a celkem v pohodě jej i začal. Bohužel se po týdnu kdy se na voze vystřídali jiní řidiči, projevily dvě závady, o kterých jsme věděl a které jsem dokázal řešit. Bohužel kolegové nebyli zvyklí a tak mám teď nefunkční ovládání topení a netěsnící dveře. Naštěstí vůz má těsně před velkou údržbou a STK, takže závady budou odstraněny co nejdříve...
Bohužel práce není jediný problém na pořadu dne... Já jsem nemocný být přestal, dcera začala...
Druhá nejmladší dostala virózu a zánět středního ucha, které jí píchli na nejbližší ORL. Bohužel po týdnu zánět stále trval... A následně se ukázaly ještě další problémy a tak nakonec dcerku hospitalizovali v naší okresní nemocnici odkud ji během 24 hodin rychle přesunuli do Prahy, kde se podrobila operaci středního ucha, kde se zánět poněkud rozšířil...
Teď je dcerka již 5 dní po operaci a cítí se mnohem lépe. Jen nás, hlavně manželku, to stojí hodně sil... Každý den ráno dojet do Prahy a tam celý den bavit nemocné dítě... Snad ji už v úterý pustí...
Tenhle článek jsem psal celý týden a nebyl jsem schopen ho pořádně dopsat...

Globalizace

Tento článeček jsem napsal v roce 2000. To o čem je se však dá použít i dnes. Globálních protestů proti globalizaci je čím dál více…
Když jsem sledoval nedávno minulé protiglobalizační protesty, vzpomněl jsem si na jednu záležitost z května tohoto roku. Tenkrát jsme jeli s kamarádkou H. K. z koncertu Lucie. V metru proti nám seděly čtyři holky z cca deváté třídy. Taky jely z Lucie. Jedna z nich mněla hrozný problém. Doma neřekla, že jde na koncert a dohadovala se s kamarádkou, že přespí u ní. Tak nějak jsme se s nimi začali bavit, jak se jim koncert líbil. Řekly, že moc ne, že se Lucie stává moc komerční. A to proto, že hráli v Americe. Prý nemají Ameriku rády, protože… Pak najednou padla otázka, jestli chodíme k Mc'Donaldovi (dále jen McD).
A pak to začalo. Kvůli McD umírají zbytečně zvířata, a že kvůli jídlu vůbec umírá moc zvířat. Obzvlášť v Americe, kde prý ty jejich steaky a berbecue dělají jenom proto, aby se vytáhli před sousedy. A že ani ony moc nemají rády maso.
Zeptal jsem se, co teda jedí. Odpověď byla, že brokolici. A vše pokračovalo. Prý že u McD udělají hamburger, a pokud si ho nikdo do 15 minut neobjedná, tak ho ještě čerstvý vyhodí.
Koukal jsem na ně a stěží jsem udržel smích. Pak jsem se podíval, co má za boty. Měla takové ty barevné vysoké kožené boty, co se dělají ze zvířecí kůže.
Zeptal jsem se ji tedy, z čeho má boty. Ona že z kůže. A já na ni: To znamená, že kvůli tvejm botám taky muselo umřít zvíře… A chvíli bylo ticho. Pak rozhořčeně pravila, že se jí ty boty líbí a že stejně to zvíře zabil McD. A že nemá ráda, když umírají zvířata… Tak jsem kapituloval. Měl jsem sto chutí se jich zeptat ještě na pár dalších věci, které měly na sobě, ale bylo by to házení hrachu na zeď.
Co z těhle holek vyroste, pokud zůstanou u svých názorů? A kde je vůbec berou?
Nevím. Ale mám z toho strach.

Kávu nebo Čaj?

Na toto téma je diskuze věčná. Sám jsem prošel vývojem vlastního názoru v této otázce. Od malička snídám čaj a v raném mládí jsem si říkal, kafe fuj, to pít nebudu... A nakonec byla doba kdy jsem vypil i 6 až 8 kafí denně...

Byl jsem u porodu 2

Toto vyprávění jsem psal pro server rodina.cz a vynesl mi dokonce první cenu mezi otci, kteří psali o svých zážitcích z porodu. U mne to byly porody dva. Dnes tedy o narození mé druhé dcery. Ta se narodila doma. A byl to zážitek, který bude nadosmrti zapsán v mém srdci.

Plynové lampy

Pravda, nevím zda ty na snímku jsou na plyn, protože jsem se zapomněl podívat. Ale v centru Prahy na pár takových narazíte. A věřte je to příjemná změna vidět jejich světlo oproti světlu normálně používaných výbojek...

Byl jsem u porodu 1

Toto vyprávění jsem psal pro server rodina.cz a vynesl mi dokonce první cenu mezi otci, kteří psali o svých zážitcích z porodu. U mne to byly porody dva. Dnes tedy o narození mé první dcery.
Jsem otec čtyř dětí. Dvě jsem však přiženil, a tak jsem u jejich narození nebyl. Byl jsem tedy u porodu dvou dětí. Dva porody a dva různé zážitky. Jeden porod byl „klasicky“ v porodnici a druhý doma.