Foto ze ZOO Brno

Tentokráte se jedná o skoro dva roky staré fotky. Ještěři se fotí velmi špatně, kvůli tomu, že jsou za sklem...

Když nedostanu k večeři pannu, budu mooooc zlej...

Poslední dny

Dneska jsme nejmladší dceru vypravili na školu v přírodě. Balení bylo poněkud hektické. To i proto, že ještě včera ráno to vypadalo, že nikam nepojede. A je pryč.
Včera jsem po cca šesti letech vytáhl a nasadil kolečkové brusle. Byl jsem tak odvážný, že jsem v nich jel na nákup. Ke krámu to je cca kilometr do mírného kopce. Jel jsem po silnici, protože chodníky u nás jsou převážně skládány ze zámkové dlažby. Nevím však, jestli by cesta po ní nebyla pohodlnější a rovnější... asfalt byl velehrubý... No, nakonec jsme přežil i brzdění z kopce směrem domu... K obědu byl smažák, takže kalorie vydané cestou jsme honem rychle nabral. Poučení je i v tom, kolik toho naše mládež ve vývinu sní... příště půl kila sýra nestačí.
V pátek jsem nechal opravit pár drobností na autobuse... utíkal vzduch u dveří. Byl na dílně od cca 11 do cca 17:30... Při převozu domů jsem zjistil že únik vzduchu je stále slyšet... a to vyměnili skoro vše, co se vyměnit dalo... Večer jsem se odhodlal k malé procházce. Bohužel začalo pršet a já zmokl a prochladl.. fuj...
Čtvrtek... co se dělo ve čtvrtek... zapomněl jsem, asi nic moc zvláštního, stejně jako zbytek týdne.
Mám problém s telefonem... no je jich více, ale ten hlavní je, že mám problémy s baterií. Telefon je brandován a prodáván pod značkou operátora, a tak jsem se na něj obrátil se žádostí o radu, kde seženu novou baterii. První telefonát byl super, vše proběhlo jako po másle a operátorka mi slíbila, že do dvou dnů obdržím baterii poštou za cenu 139 Kč. Paráda... Za týden volám znovu na infolinku.. kde je baterie? Operátorka se mi omluvila, že objednávka vypadla ze systému, ale že ji zadá znovu a vše bude OK. Ještě toho dne mi volala, že baterie se poslat nedá, že si ji mám vyzvednou na prodejně. Tak jsem jí řekl, kde jsou mé nejblížšší prodejny. Ona zjistila, že tam nejsou na skladě, ale že mi ji tam nechá poslat, a že se ozve. Neozvala se.
Při posledním telefonátu mi operátorka vysvětlila, že baterie je možné sehnat jen na prodejně, řekl jsme, kde jsou mé nejbližší, a ona zjistila, že tam nejsou a ani je nemají v sortimentu... Od té doby mi poslal tři SMS že se můj problém řeší. A tak čekám... Uvidíme...

Dvě kytí

Skoro každý v poslední době vystavuje na blogu kytičky tak já dnes vystavím také dvě. A kdo je zvědavý rozklikne si celý článek...

Naše kočky, část šestá

Šestá kočka se do našeho života dostala spolu s novým domem. Původní majitelka říkala, že do bytu si ho vzít nemůže. Tak se naše rodina rozrostla o cca 9tiletého, dle nepřesných informací od majitelky, mohutného mourovatého kocoura. Nikdo z nás si nepamatoval jeho jméno.. a tak jsme mu prostě říkali Starej.

Dalších pár foto ze ZOO

Ještě jednou fotky z mé letošní první návštěvy ZOO Praha. A pokud se budou líbit, přidám i pár fotek z jiných zoo v ČR. Tuším že jsme byli už ve všech. Jako první dávám mého oblíbeného Ledního medvěda.

Nevím jak vy, ale já ho furt vidím na tom obrázku na polárce...

A další foto uvnitř článku.

Pár foto ze ZOO

Je to tak týden co jsem byl v Pražské ZOO... A bylo tam krásně. Tak tady máte tři fotky zvířátek.

že by to byl varan

A další jsou uvnitř článku

Co se mi děje...

Tuhle otázku v poslední době dostávám docela často. V posledních dvou týdnech, abych byl přesnější... Otázka mne štve. štve mne proto, že ne ní není odpověď... Nebo je... nevím... kdo chce, nechť čte dál... Pozor! bude to chaotické...

Naše kočky, část pátá

Pátá kočka v naší rodině se jmenovala Mikeš. Jeho původ je nejasný. Jeho příchod k nám je však unikátní. Na začátku roku 2005 jsem pomáhal odvézt nějakou izolační vatu ze Sobotky do Hřebče u Kladna. A když jsem přijel domu, měl jsem v autě kocoura...

Další krásné ráno

Ranní vstávání je nejvíce nenáviděnou součástí mé práce. Jenže jen díky tomu je mi dopřáno patřiti tak krásné výjevy přirody. Fotil jsem své město v době, kdy končila noc a začínal den. A nad mým městem ještě visel mesíc. Zase jen škoda tomu, že foto je jen z mobilu.

Já a kůň

Další historická věc... Jen pro jistotu musím upozornit, že následující řádky jsou poněkud drastické a neměly by je číst malé děti, těhotné osoby a citlivky. Ještě upozorním, že můj vztah ke koním je poněkud jiný, než jak jej zde popisuji.
Přestože vlastním řidičský průkaz již nějaký pátek a myslím si, že řídím docela obstojně, to, co mne potkalo, když jsem poprvé sedl na koně, mi doslova vzalo dech.
Byli jsme tenkrát kdesi v jižních Čechách a mí přátelé, se kterými jsem tam byl, se nechali unést myšlenkou na projížďku koňmo. Já jsem se samozřejmě nedržel zpět, ba naopak, já byl ten, kdo byl pro nejvíc. Ten, který ostatní vyhecoval, když chtěli couvnout.

Naše kočky, část čtvrtá

Protože jsme nepoučitelní, po odchodu Barbory jsme zase přemýšleli nad tím, jak si pořídit další kočku. Dokonce jsem jednu chvíli i přemýšleli nad čistokrevnou kočičkou. Hrozně moc se nám líbila Mainská mývalí. I na výstavu čistokrevných koček jsme se leli podívat... no a nakonec rozhodly money... Mainská mývalí by vyšla v bratru na jeden měsíční plat... Čtvrtá kočka nakonec nebyla čistokrevná...

Krásné ráno

Ač jsem dnes po ránu vstal levou nohou, hned při první ranní jízdě se mi nálada trochu zvedla. Mohlo za to velmi krásné svítání. Škoda, že foto je jen z mobilu.

Cyklisté podruhé

Není to ani dva týdny co jsem tu žehral na cyklisty. V sobotu jsem byl v Praze Troji a co jsem neviděl. Buď to byli samí cizinci nebo ignoranti... viz tři fotky vyfocené v průběhu dvou minut...  První je správně...

Přátelství, to je někdy víc než láska...

Název moc krásné písničky z roku 1974, kterou zpívá Petr Rezek. Tahle  písnička byla svého času zakázaná. Proč... Zpívá přitom o něčem, co je v každém režimu stejné... Ale režim minulý je nám spíše neznámý a tak se můžeme jen divit...

Naše kočky, část třetí

Třetí část věnuji kočce Barboře. Po tom, co jsme přišli o Julii, bylo nám všem smutno. Říkali jsme si, že by to chtělo pro Felixe jiného parťáka. A tak když v nás toto rozhodnutí dozrálo, vyrazili jsme do pražského kočičího útulku. Tehdy ještě sídlil v Praze Troji, tam, kde dnes je útulek pouze psí...

Čas...

To je to co v poslední době vůbec nemám. A jak tak koukám, nemají ho ani ostatní...
Něco si naplánuji a pak bum, buď mi do toho něco přijde, třeba nemoc, nebo rodinná oslava, nebo jen návštěva, nebo práce... A když už můžu já, nemůže ten druhý...
Jen tak pro obrázek. Pracujeme s manželkou tak, že máme volné společně jen každý druhý víkend, a to ne vždy. A když už mám víkend volný jen tak pro sebe, snažím se ho užít si po svém. Bohužel, naposledy do toho přišla nemoc, a pak to odvolala protistrana... Která to mimochodem odvolala nejméně potřetí. Dokonce jsem se jednou doslech, že jsem to plánoval jen já... že ona neřekla kterou sobotu...grrr to mě tenkrát ale vytočilo.. Ať se pak nediví, že si plánuji čas s někým jiným. Chci prostě mít větší jistotu, že vše klapne...
A to jsem se teď nedávno doslechl, že si tahle známá "stěžuje" že na ní nemám čas, že se neozvu a tak...
ICQ a Facebook už skoro ani nepouštím, protože chodím spát brzo, ale sakra je tu email, je tu mobil... a když se budete se mnou chtít potkat, tak se sakra budu snažit i já, aby to vyšlo, ale s výše uvedenými omezeními...

Je lepší být první nebo jediný?

Tenhle článek píšu už asi týden... nelehko se mi píše. Nedávno jsem si "stěžoval", že bych chtěl milenku. No... já ji v té době měl... ALE
Byla krásná a byla mladá. Možná až moc. A nezkušená. Úplně... aspoň to tvrdila...
Bylo to moc hezké, co jsme spolu zažili... a docela jsme si to užili... Jenže, měla kamarádku, a kamaráda... A těm se občas svěřila... a já znal kamarádku a přes ní jsem se i dostal k nějakým informacím... kdyby si tak lidi odpustili strkat nos do cizích věcí.
A tak jsem se dozvěděl, že současně se mnou to táhne s dalším nejméně jedním... A teď co s tím... Možná jsem byl první, možná ne... ale být další... já nevím, možná žárlím... ale nemám rád, když se mi tvrdí, že jsem jediný... a nejsem... a byl jsem vůbec první? Nemám rád, když se mi lže.
Teď někdo namítne - vždyť i já jsem nevěrný své stálé partnerce. Tak proč se čílím? Protože já mám jen dvě, a v něvěře jsem věrný...  Pohádali jsme se... Byl první máj, lásky čas... a mě se v lásce moc nevedlo...

Cyklisti

Dlouho jsem přemýšlel, zda na toto téma psát... Bohužel negativní zkušenosti s těmito účastníky silničního provozu mne přesvědčily o nutnosti toto toto napsat...
Je jaro, je teplo a tak se cyklisté vyrojili v hojném počtu. To by v podstatě nevadilo, kdyby ta více viditelná část cyklistů nedělal různé vylomeniny, jimiž znepříjemňují život svému okolí a někdy i riskují život vlastní. Tady se pokusím popsat ty tři, co mi vadí nejvíce.