Sex v autobuse - tu nehledejte

V současné době mám v různém stadiu rozepsání asi čtyři příspěvky. A ne a ne to dopsat. Hrůza, děs, běs... Stydím se. I když, jak koukám okolo, mnoho z blogů, co jsem sledoval buď je opuštěno nebo jaksi živoří. (Ha zapsat si úkol, promazat oblíbené blogy).
Důvodů je asi mnoho a asi budou podobné - já sám válčím s časem a nestíhám. A nejen s časem, i s invencí. Prostě mi došly nápady. Když je nápad, nedokážu jej rozvést... I u tohoto žblebtu sedím druhou hodinu.
Novinek u mě není moc. Kromě práce je vše spíše při starém. Přidali nám nové linky a tak chodím domu občas pěkně zdrchaný. A i relativně pozdě. Snad to aspoň přinese trochu více peněz.
A k nadpisu - je to tak trochu provokace a tak trochu lákadlo na návštěvníky. Jsem zvědav, zda můj blog google nabídne, když se budou lidé ptát na tuto kombinaci... Navíc za reklamu jsem placen, Už jsem vydělal 6 euro!!! Ještě 64 a vyplatí mi je, Takže pokud pro mne chcete něco udělat, klikejte na reklamy na mé stránce jak diví. Děkuji.

A jsem o rok starší

Je mi zase o rok více... Ale necítím se tak. Mé pocity jsou však velmi ambivalentní, jednou se cítím jako puberťák jednou jak stoletý. Jediné co zůstává na stejné úrovni je rozum. Stále si rozumově připadám jak desetiletý...
Jsem starší než Villon, když psal svou závěť. Dožil jsem se i vyššího věku. Jsem i starší než můj jmenovec Borovský. Oba toho však za svůj život dokázali mnohem více než já.
A nebo ne?
Kde je hraníce užitečnosti jednotlivce?
Možná za mnou nezůstane světoznámé literární dílo, ale podařilo se mi založit rodinu. Svoji užitečnost snad dokáži tím, že se mi podaří vychovat děti tak, aby byly řádnými členy společnosti.
Bohužel se tak nějak vychylovávají samy a já kolikrát koukám a nestačím se divit...

VIděl, četl... Četl

Tak jsem se poslední dny válel v posteli a koukal na filmy a čtu knihy. Spíše tedy jsem koukal na filmy... Stihnul jsem toho shlédnout více než jindy za dva měsíce ale přečetl jsem jen pět knih.
Takže začneme těmi knihami a možná se i dostaneme k těm filmům :-)
Začnu knihou, tedy spíše dvoudílným románem ruského spisovatele Sergeje Lukjaněnka. Tohoto spisovatele jsem poznal jako autora tetralogie o hlídkách v Moskvě (Noční hlídka, Denní hlídka, Šerá hlídka a Poslední hlídka). V prvním díle s názvem Chladné břehy se seznámíme se zlodějem Ilmarem, který při útěku z novodobých galejí přibere za společníka Marcuse. Z nenápadného kloučka se však vyklube jeden z levobočků vládce. Navíc je na Marcuse uspořádán doslova hon. To vše proto, že v Domě svého otce odcizil knihu... V druhé knize s názvem Nadchází ráno celé dobrodružství vyvrcholí. Víc neprozradím. Román je velmi poutavý a přečetl jsem ho jedním dechem.
Když už jsem byl v knihovně a viděl v katalogu Lukjaněnkovo jméno, našel jsem tam další knihu jménem Spektrum. Kniha se odehrává v nedaleké budoucnosti, kdy je země po návštěvě mimozemské civilizce součástí celovesmírné sítě interdimenzionálních bran. (Uff, to byla těžká věta). Hlavní hrdina  je pověřen pátráním po 17-ti leté dívce, která odešla bránou neznámo kam... Při svém pátrání po ztracené dívce zjistí, že jde o mnohem více a prožije mnoho dobrodružství. Více než 500 stran jsem přelouskal jedním dechem...
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Jeké to je... O cestujících poprvé.

Asi ta nejdůležitější věc na mojí práci jsou cestující. Denně jich převezu od několika desítek po několik set. Některé potkávám pravidelně, jiné občas. Některé si pamatuji, jiné zapomínám. Oni jsou to co mi práci vylepšuje i kazí... Jsem rád, že dělám na lince, kde cestující odbavuji osobně. Představa, že bych pracoval v uzavřené kukani oddělen od cestujících mne poněkud děsí. I když i ta uzavřená kukaň má leckdy své výhody. Pokusím se tady popsat několik typů cestujících, které potkávám. Třeba se tam taky najdete...

Skolila mne nemoc

Minulý týden v pondělí jsem nastydl díky tomu, že mi netopil autobus. Ve čtvrtek jsem požádal o dovolenou na pátek. Nedostal jsem ji. V pátek jsem měl jiný autobus a... zase netopil, takže jsem se dodělal. Celý víkend jsem strávil v posteli. V sobotu jsem nemluvil. V neděli jsem skřípal jako rezavý kohoutek, ale po tělě mi bylo celkem dobře. V pondělí jsem byl v práci a taky to celkem šlo... Dneska jsem padl... Dodělala mne obdržená pokuta... grrr
Na jedné konečné stál na místě vyhrazeném pro autobusy vůz zásobující nápoji založenými na cukru a kyselině fosforečné... když jsem ho vyháněl, navrhl mi, že vycouvá a já nacouvám místo něj. Tak jo, jenže ten blb zastavil a já do něj nacouval... a tak mne to stálo 1000...
Naštval jsem se, zpotil, nastydl, a padnul. už zase nemluvím a byl jsem moc rád, že se našel kolega, který mne vystřídal... Takže ležím a hodlám se vystonat.
Do práce až v pondělí.

Nový příspěvěk

Už dva týdny se snažím sesmolit další cosi o tom, Jaké to je býti řidičem autobusu. Tentokrát jsem si vzal na přetřes cestující. A nějak jsem se do toho zamotala zatím jsem se nevymotal... přesně jak říká klasik: "Kdo se tady zamoce už se nikdy nevymoce..."
Je toho tolik co chci napsat a zároveň toho zase nechci napsat moc. Nebyl bych úplně rád, aby se někteří poznali. I když, možná by se pak i něco změnilo...
Ale to co se stalo dneska to nelze nelze nenapsat. Dneska mne dorazil malej kluk... tak deset let. Napřed za mnou přišel, při jízdě a chtěl dobít předplacený kupon, že mu bude končit. Tak jsem mu vysvětlil, že to v autobuse neumíme a že musí do Informační kanceláře. Potud dobrý. Jenže při výstupu mi ukázal prostředníček... To jsem nepobral... Zastavil jsem bus a vyběhl na něj, jako že, co to bylo? A on mi zamával... no, málem jsem ho přetrhl...
Takže občas je má práce nepochopitelná a adrenalinová.
Jdu spát. Dobrou noc

Naše kočky... pokolikáté už?

Je to už přes rok, co nám umřela Bílá. A tak, když jsem narazil v mobilu na její poslední fotografie, řekl jsem si, že se s vámi o ně musím podělit. Fotky jsou z července 2011.
Nazval bych to Bílá a bílá čokoláda...

Co to je?

Jaké to je být řidičem... druhá část

Začala mi dovolená a tak je konečně čas zase si sednou k počítači a psát. Minule jsem se tu hezky rozepsal o tom, jak jsme se k té práci dostal. Dneska se snad dostanu k tomu, abych napsal, jaké to tedy je. Snad se nezakecám...
Dělám tuhle práci hlavně proto, že mne baví práce s lidmi a proto, že mne baví řízení. Jinak je to práce jako každá jiná. Tady je několik postřehů co mě baví a co ne. Co mě těší a co štve...

Jáké to je být řidič autobusu?

Docela často přemýšlím nad otázkou, kterou pokládám v názvu tohoto příspěvku. Sama od sebe mne napadle několikrát jako malého, když jsem fascinovaně hleděl na ty Chlapy za volantem při cestě do školy nebo z ní. Líbilo se mi jak se všichni zdraví, líbilo se mi, jak s přehledem a v pohodě veze i 100 lidí do práce. Líbilo se mi to tak, že jsem o této práci snil. Pak se mi jednou podařilo dostat se do řídící kabiny vlaku, a chtěl jsem být strojvedoucím. Bohužel nosím brýle a tak mne do vlaku nepustili... A autobus nešel řídit bez předchozí praxe na náklaďáku...

Po měsící, po dvou...po čtyřech

Možná si toho někdo všiml. Možná ne. Ti co si všimli a věděli co se děje a proč, se možná už nevrátí, přesto tu stále nějací čtenáři jsou. Snad to nejsou jen roboty co prohledávají můj web automaticky. Pro ty tedy zkusím začít znovu.
Mám toho hodně co psát. Třeba že máme nového psíčka a ani tu nejsou všechny naše kočky...
Bohužel jsem spíše negativní člověk tak snad i ten zbytek neodradím...

Změna času

A je za námi jeden z nejdiskutabilnějších okamžiků roku. Změna času. Jak bylo krásné v posledních dnech vstávat skoro za světla a teď se to zase změní. Co je mi platné, že odpoledne bude déle světlo, když já žiji ráno... No bude to trvat tak, týden dva a bude změna mým organizmem zapomenuta.
Doufám, že ta změna času a podnebí konečně přinese pozitivnější vítr do mého života. A taky odvane lensost, protože v posledních dvou týdnech se už začalo blýskat na lepší časy. Tak mi držte palce.

Mám toho všeho dost...

... ale čeho?
Tato slova se mi hlavou honí v poslední době velmi často... Ale proč? Co se to děje? Nebo neděje... Čert ví. Aspoň snad on ví. Já totiž ne...
Všechno se to nějak kloní na stranu a jde to od desíti k pěti... a teď i pod pět. Nic se mi nechce a nic mne nebaví...
Abych nekecal, vím o dvou věcech, které by mohly mít souvislost s mým současným duševním rozpoložením. I když, možná jsou i tyhle věci příčinou...
Zklamal jsem se v člověku, kterého jsem měl rád, a kterému jsem věřil... A za vším bylo nedorozumění... Netěší mne práce... Puberta řádí v naší rodině...
Jsem na tom tak, že se bojím i dojít si na krev, aby náhodou něco nenašli... Doktoři...
Ač mne práce nebaví, tak mne za volantem většina chmur přejde. I když mi vynadá cestující za kolegu, tak jako dnes, přejdu to.
Snad mi i tohle vylití nálady tady pomůže k tomu, abych se odrazil ode dna a vyplaval zpět na hladinu... Držte mi palce

Gaviáli ze ZOO Praha

Tak jak jsem slíbil, také plním. Zde jsou tři fotečky oněch zvláštních krokodýlů. Jsou to asi i jediné fotky, které se aspoň trochu povedly, bohužel až u gaviálů jsem si všiml. že jsem měl šatně nastavený volič režimu na aparátu... A gaviáli byli poslední co jsem fotil...

Novinky? Novinky!

Kdo si teď myslí, že budu mluvit o novinkách soukromých, mýlí se. Budu teď lát na novinky na Blogspotu. Nějak se mi podařilo přepnout na "nový vzhled"... bylo tam "vyzkoušejte", tak jsem to zkusil a...
...už mi to nejde vrátit. Takže teď se snažím se s tím nějak vypořádat...
Ohledně novinek ze života. O víkendu jsem byl s holčičkami v ZOO. Prošli jsme jen spodní část. Zahájili jsme u Lachtanů a skončili u Gaviálů. Vznikly i nějaké fotky, tak jakmile se mi podaří najít čas a spojit počítač s fotoaparátem něco sem plácnu.
S tím časem je to dost na levačku. Dneska jsem například po příchodu z práce usnul a pak jsem uvařil oběd na zítra. Posledních půl hodiny se snažím napsat tento článek. A už mi to nemyslí takže pádím spát. Dobrou.

Chvilka poezie

Já poezii moc nečtu. Je jen málo poetů, kteří mne oslovili. A tato báseň k nim patří. Překlad Otokar Fischer

Když, Rudyard Kipling

Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když, podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když, nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,

A pominuly mrazy, alespoň ty fyzické...

To co nám předvedla příroda v posledních třech týdnech nepamatuji cca 25 let... Jo, fakt jsem tak starý. Za dobu mého aktivně pracovního života jsem něco podobného nepamatuji. Loni a předloni sice byla taky zima, ale mám pocit, že ne taková. I když i loni zamrzala nafta...

Tvůrčí kolaps

Tenhle rok je prozatím divný... nějak jsem se zatím nestačil dospat. Moje nálada velmi často koresponduje s počasím a to je zatím nic moc.
Mám i problémy dát dohromady svoje myšlenky. Jeden z důvodů je i to, že mne ty správné myšlenky napadnou  zrovna za volantem, a když dojedu na místo, kde mám čas si to zapsat, jsem úplně dutej. A nebo v hlavě něco je, jen přenosu na papír to vzdoruje. A tak mám v úmyslu se zamyslet na mnoha věcmi, jen tak nějak...
...tak nějak to nezvládám. I tohle píši již druhý týden. Otázkou je, proč... Ale jak tak koukám, v mých oblíbených blozích je to, až na výjimku, podobné. A  já tak nemám co číst. A když čtu, tak tak nějak nemám chuť komentovat...
Takže budu doufat, že to je tou zimou a že to přejde nejen u mě ale i u ostatních.

Coto znamená ochočit?

Vypomohu si Malým Princem od Antoineho de Saint-Exupéryho. Tato kniha, pro děti? či dospělé? jako dítěti se mi nelíbil konec. Jako dospělému se mi líbí kniha celá. I ten konec má svůj smysl... Jako dítěti mi kniha přišla jednoduchá a čitelná, jako dospělému mi přijde složitá...

První týden v novém roce...

Týden začíná pondělkem a tak dny předchozí budou odepsány k nepaměti. Beztak se v nich nic zvláštního nestalo. A v tom týdnu se nic nedělo také. Tak a tohle by mohl být konec povídání a i tohoto příspěvku...

Ale jelikož jsem grafoman,kterému v jeho vývinu brání jen přirozená lenost, se dnes překonám a napíši toho více. Nebo vyhraje lenost? Jo abych nezapomněl, jsem taky nerozhodný...

Tak kdo má odvahu, pokračuje dál...

PF 2012

Tak vás vítám v Novém Roce... Přeji vám všem, aby vám vyšlo, co si přejete a aby vaše předsevzetí vydržela dost dlouho na to, aby jste s tím byli spokojeni.
Já letos nedělám nic. Žádné předsevzetí, žádná přání a tak. A snažím se i nehodnotit loňský rok. Byl jaký byl a doufám, že jsem se poučil i naučil a tak...
A pokud jsme se nepoučil, moje chyba.:-)
A tak vám tedy přeji vše co si přejete sami, protože víte lépe, co vám třeba. mějte se krásně.