Ponorka

Jsem již více jak 5 týdnů doma, a v podstatě jsme doma vázán a nemohu nic.
V pondělí mi dovolili sundat ortézu a tak se blýská na "lepší časy". V úterý jsem byl na první rehabilitaci. Tady mi řekli. že jsem přišel o cca 30% hybnosti v ruce. Takže budeme cvičit a procvičovat. Do práce bych neměl chodit, dokud nedám ruku v pěst...
Hloupé je, že moje dosavadní nemohoucnost, je za velmi hustou "ponorkou". Už si lezeme doma na nervy. A to budu doma asi do konce ledna
Hloupé je, že i díky nemoci jsme na minimu výplaty a tak bude leden velmi nepříjemně zajímavý.
Čas si krátím hraním her na mobilu a sledováním televize. Ani číst mne moc nebaví. Takže sjíždím už třetí sérii seriálu N.C.I.S.
Proč mám z vánoc smíšené pocity i jen proto, že mám obavy, zda mé dárky udělají radost?

A zase vánoce

Jsa stále jednoruký, jsou letošní vánoce ještě větší "radost" než obvykle.
Vánoční dárky jsem většinou objednával na internetu. Stromeček jsme letos, stejně jako loni, nekoupili v supermarketu, ale u stánku mimo. Loni jsem se sním táhnul z Prahy, letos jsme si ho přivezli z blízkého okresního města. Když jsme u těch stromečkům tak předloni jsem ho sebral na silnici - upadl z vozíku auta přede mnou.roky předtím mi nejdou seřadit chronologicky. Jendou jsme však stromek našli v lese a jednou jsme ho dostali... V obou případech díky známému hajnému. Většinou máme jedli, dvakrát jsme měli borovici a jednou smrček. Smrček se neosvědčil, ale darovanému koni...
Po darované rybě před cca třemi lety jsem přestal na vánoce vyžadovat a jíst kapra. Tenkrát mi po něm bylo tak špatně...
V poslední době se u nás doma řeší o čem jsou vánoce. Ale z mé minulosti jsou vánoce o nervech a nervech a nervech...
Když jsme byl malý, tak jsem jen řešil, jestli na štědrý den ozdobit stromeček a čím. Jako dospělý bych byl za tyto problémy dal cokoliv. Místo toho musím řešit
1) dárky - každý rok vymýšlet nové a pak mít strach, jestli se budou líbit. Normálně dávám dárky dětem a ženě po celý rok a takhle na ty vánoce...
2) peníze - každoročně dostáváme pod stromeček fakturu od ČEZu. Potom musíme řešit za co koupit dárky a za co nakoupit další věci na vánoce...
3) úklid - nejsme moc pořádkumilovní, ale na vánoce chceme mít uklizeno alespoň dvě místnosti tak, aby v nich ty vánoce mohly být. Vzhledem k tomu, že já i žena pracujeme od rána do večera, a občas i o víkendech a děti moc nepomáhají...

Bez ruky

Po blbém pádu v práci, trávím už druhý týden doma. Už třetí den jsem toho měl dost.
A nejen proto, že jsem se musel naučit používat levou ruku, ale proto, že mám najednou tolik volného času...
Co se týká neschopné pravé ruky. Nenamažu si ani cheba. Nepodepíši se pošťačce. I psaní tohoto příspěvku jednou rukou na zalomené klávesnici je docela problém. Minimálně to trvá dvakrát tak dlouho.
Nejde zapnout ani některé zipy. O knoflících nemluvě. A co se týká dalšího. Nemohl bych být arab, protože ti si běžně utírají zadek levou rukou. Já se to znovu učím. A to nemluvím o to, že mi ta ruka chybí i při sexu...
A co dělám, když mám tolik času? Čtu, koukám na filmy, chodím na procházky a spím.
Viděl jsem znovu několik starých klasických filmů s Luisem de Funes. A v četbě jsem se seznámil s detektivem Johnem Coreyem. Postava amerického spisovatele Nelsona deMille. Začal jsem číst třetí díl s názvem Noční pád a po něm se dostal k prvnímu, který se jmenuje Ostrov Antrax. Rád bych napsal více, ale... Zatím jsem přečetl asi 600 stran a dalších více  jak 1000 mne čeká v dalších dílech. Jen mne zase čeká platba knihovně. Náš pejsek zase pokousal vazbu u dvou z nich...
Pro dnes konec.

Naštípnutá kost na ruce

Aby toho nebylo málo, když už jsem se rozhodl psát pravidelně, naštípl jsem si prst na ruce. Na pravé ruce... Jsem pravák.
Takže toho zase moc nenapíšu.

Zamyšlení a vzpomínání podruhé

Vraťme se k pochybnostem, které tvořili mne a můj život. Ve čtvrté třídě mne naše soudružka učitelka doporučila k přechodu na školu s rozšířenou výukou matematiky a přírodních věd. Tak jsem tedy od páté třídy dojížděl skoro hodinu do školy. Ve třídě nás bylo 30 a z toho jen 7 holek. Už tehdy jsem si připadal divnej.

Zamyšlení a vzpomínání...

Myšlím, tedy jsem. Aspoň myslím, že myslím. Tedy pokud jsem myšlení schopen. Pochybuji... Pochybuji, tedy jsem... Kdo to řekl netuším, ale pravdu řekl...
Události posledních dní mne tak nějak nutily se zamyslet, ale jak to tak u mne bývá, skončil jsme v pochybnostech... Jak se tohle může stát člověku, který je spíše flegmatický sangviniký extrovert se sklonem k melancholické cholerii... No to nevím...
Pozor uvnitř článku jsou další citáty a pochybnosti.

5 měsíců...

po tuto dobu jsem nechal tento blog být. Člověk se vyvíjí, život mění... Prázdniny do toho a mnoho dalšího.
Taky nechuť sem psát a lenost psát a obavy o to co psát...
Dostalo se mi několik reakcí, které se mi dostat nechtělo a tak jsem to trochu stopnul.
A taky se mi nechtělo psát pro sebe.
Hold není dobré mít restauraci u cesty na Písek, když nechcete, aby tam chodili lidi.
Všechno je složitější a zároveň vůbec.
Teď jsem si napsal pár věcí do foroty a uvidíme, co bude, až mi to dojde.

Sirotčinec slečny Peregrinové - film

Poslední příspěvek zde byl po přečtení knihy. Teď jsem viděl film, a možná je to dobrý "nový začátek". Jen by měl být lepší než ten film.
Film nebyl špatná, ale pokud člověk srovnává film a knihu, tak v tomto případě najde se rozdílů hodně. Takže pozor, budou tu spoilery.
Napřed bych hodnotil film jako film. Myslím si, že je zde odvedeno velmi dobré filmařské řemeslo. Taky Tim Burton je Tim Burton. Příběh je na počátku rozvláčný a trochu nepřehledný. Postavy jsou vykreslené velice slušně. Kamera je dost úchvatná a herecké výkony zajímavé.
A teď začnu srovnávat - i děj je v knize pomalejší na rozjezd. Postavy jsou však v knize hlubší a prokreslenější. Navíc je tu několik odchýlení od knihy a ten konec... to je někde o ničem jiném.
Asi je pravda, že kniha má tři díly, které jsou místy rozvláčnější... ale zase by se daly natočit tři filmy.
V knize je psychiatr muž a tady žena. Vůbec se tu neřeší další vztahy mezi panem Baronem a Slečnou Peregrinovou. V knize má Emma schopnost vyvolat oheň a ve vzduchu létá Oliva, tady je to obráceně...

Sirotčinec slečny Peregrinové

K této knize jsem se dostal díky traileru k novému filmu Tima Burtona. Film se jmenuje stejně a jejím autorem je Ransom Riggs. Jak jsem nakonec zjistil jedná se o triologii. Knihy jsem si půjčil v knihovně a musím říci, že se jedná o knížky povedené i po grafické stránce. Zajímavé jsou hlavně staré fotografie uvnitř. A ty staré fotografie se podle všeho staly základní inspirací i pro příběh knihy.
Kdy jsem knihu začal číst měl jsem co dělat, abych se skrz začátek prokousal. Pak se to ovšem začalo rozjíždět a postupem času jsme se od příběhu nemohl odtrhnout. Nakonec jsem všechny tři knihy přečetl během týdne. Tady jsou odkazy.
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
1. v sérii
Podivné město
2. v sérii
Knihovna duší
3. v sérii

Stále dokola

Občas se věci dějí stále stejně. Slovy klasika:

Co bylo dříve, to zase bude,
to, co se dělo, se bude dít.
Není nic nového pod sluncem.

Bohužel člověk se jen kouká a vidí co přijde. Občas se vám stane podruhé ta samá věc, občas se vám stane něco, nového, ale už jste viděl, jak se to stalo někomu jinému...
Člověk ví, co se stane a stejně se jen kouká jak se to děje...
I u nás doma se teď dějí věci. A je téměř jisté, jak a kam to dospěje. A vyhlídky jsou nedobré...
Jeden z členů domácnosti se nekontrolovaně řítí do pekel a já nemůžu ani mírnit dopad
Cítím neskutečnou bezmoc...

A pomoci se dovolat nelze

co jiného, četba

Vždycky jsme četl hodně, ale v poslední době je toho ještě více.
Knížky americké spisovatelky Lillian Jackson Braunové a Siamských kočkách spisovatele Qwillermana se čtou jedním dechem a skoro samy, takže je zde jen vyjmenuji.
Kočka, která pohnula horou

Kočka, která se znala s kardinálem
Kočka, která žila na vysoké noze
Kočka, která mluvila s duchy
Kočka, která si hrála na pošťáka

Shodou nějakých okolností jsem se dostal ke krásné knížce zpěváka a herce Josefa Laufera -  Roura od kamen a jiné povídky. Byls jsem velmi mile překvapen jaké to bylo milé a příjemné čtení

Další zajímavou a velmi praštěnou knihou jsou Magoři od amerického novináře a spisovatele Dava Barryho. Příběh dvou obyčejných lidí - magorů, kteří se mají v lásce jako... a kde jeden trapas a nedorozumění vede k dalšímu...

Spisovatele C.D.Payna známe jako autora série Mládí v hajzlu. Mimo to napsal také několik jiných knih a Nestydaté plavky jsou jednou z nich. Vypráví příběh o mladém muži, který čekal peníze a místo toho dostal na starosti podnik na výrobu nadměrných plavek. Kniha je plná humoru a ironie a je to krásné oddychové čtení

James Hadley Chase je klasik americké detektivní školy. Chytit tygra za ocas je název knihy a taky popis jisté nebezpečné situace - co se asi tak stane, když chytíte pravého tygra za ocas... ale v této knize nejde o tygra. Hlavním hrdinou je jistý slaměný vdovec, který si rozhodne trochu si vyhodit z kopýtka a tím se dostane do víru událostí, které...

V minulém přehledu jsem psal o jedné knize Roalda Dahla. Tady jsou další dvě. Hon na lišku mne však docela zklamal. Málo humoru mnoho pravdy o lidstvu a jeho sebezničujících schopnostech.
To Můj strýček Oswald je kniha z jiného těsta. znovu zde potkáme milovníka nad všechny - strýčka Oswalda. A poznáme jeho další milostné eskapády

Vojtěcha Steklače znám jako spisovatele a autora knih o Boříkovi a jeho kamarádech, Tyto knihy jsem hltal jako chlapec sotva náctiletý. A tak když jsem narazil na jeho knihy pro dospělé, neodolal jsem a musel je přečíst. První dvě jsou jedna - v roce 1984 vyšla kniha Sedmé oddělení , kde se seznámime s Poručíkem Vaněm. Ten případy řeší s humorem a psychologií.  V roce 2006 vyšlo Jak se vraždí v Česku , kde najdeme první 3 případy ze 4 z předchozí knihy s mírnou úpravou. Samozřejmě jsem knihy četl obráceně, než jak vyšly
Poslední je kniha Veřejný nepřítel. Lepší popis najdete v odkazu. Jen je to kniha, která člověka krom pobavení i poučí a překvapivě ho donutí i přemýšlet.

Co obnáší moje práce - negativně

V poslední době začínám stále více pociťovat určité vyhoření. Proto bych rád v tomto příspěvku shrnul vše negativní, co mne napadne. Asi by to chtělo daleko více rozvést jednotlivé body, ale jsem toho tak plný, že by se výsledek nedal číst.

1) řidič zodpovídá za všechno a nemůže nic
2) jste první na ráně pro každého, kdo se špatně vyspal či koho jen tlačí bota
3) pokud si na vás někdo stěžuje, málokdy (čti nikdy) se vás někdo zastane
4) stěžovat si na vás budou, i když se jen špatně podíváte
5) v práci jste od nevidím do nevidím a peníze...

V poslední době je málo řidičů, ale když si někdo přečte co píšu, měl by se zamyslet o tom do čeho jde. Jezdím v malém podniku, kde je odbavení cestujících přímo na řidiči. Tam kde řidič nepřijde s cestujícími do styku, je práce poněkud jiná.

Zatím žiji

Ale neustále se něco děje. A často se dědí věci, které bych velice rád tady ventiloval. Ale...
Kde je hranice. Hranice mezi anonymním blogem a osobním deníkem, kam napíši vše.
A protože u mne je velmi důležité si zachovat anonymitu, tak nepíšu.

Další přehled četby

Po smrti našeho kocoura jsem se ocitl trochu v nepříjemných stavech. Nebylo to jen kocourem, ale celkovou situací, ale o tom někde jinde. A tak jsem četl co to šlo. Informace raději schovám do vnitřku článku. Přečtených knih je 15

Smutný týden

Tenhle týden se tedy povedl. Začal dost nepříjemnými žaludečními problémy a celé pondělí jsem byl totálně nepoužitelný.
V úterý jsme bohužel museli nechat uspat našeho kocoura Felixe. Bylo mu cca 14 let a bohužel po vyoperování oka v lednu se z toho chlapec už úplně nedostal - nějak se mu tam dostala sekundární infekce a po dvoutýdenním boji... Tady jsem o něm kdysi psal. A tady je jeho předposlední foto, které mám.

Ve středu jsem se ještě vykřesával ze zážitků z pondělí a úterý a ve čtvrtek práce. V pátek to samé.
V sobotu jsme byli se švagrem v Praze podívat se a vybrat dar pro babičku. Nakonec jsme jí koupili velkou televizi.
A dneska je mi zase na nic
Vidět mne psychiatr, tak skončím na antidepresivech...

Uplynul další týden

Uplynul další týden a jak jsem psal - chřipka sice zaútočila, ale tak nějak nepoužila všechny zbraně a já to zvládl jen s dvěma dny v posteli.
Přečetl jsem další dvě skvělé knihy
Kim - Riduard Kipling napsal nádherné dílko o neobyčejném přátelství chlapce z okraje společnosti a buddhistického kněze z hor, který se vydal hledat řeku očištění... Nesourodá dvojice, kdy se nakonec stanou žákem a učitelem jeden druhému navzájem. Jedna z knih, která ve mne vyvolává přání, takový příběh zažít.
Mistrova smrt - Jaroslav Velinský je spisovatel a písničkář. Někdo ho zná jako Kapitána Kida. Spisovatelovo Alter Ego a hlavní postava většiny jeho knih, se jmenuje Ota Fink. Tato kniha je již 19. v sérii. Znovu se setkáváme se soustružníkem pražského podniku Pragokov, který se mimochodem nachomýtne k další mrtvole a zase, jakoby mimochodem případ vyřeší. Při čtení Finkovek se nemohu zbavit myšlenky na inspiraci Philem Marlowem...
Jinak ve volném čase sledujeme doma druhou sérii seriálu Jak prosté. Potom se ještě snažím, aby mi neunikl žádný díl Sběratelů kostí. Obojí sleduji ze záznamu z televize... je hezké občas dělat něco, při čem se nemusí přemýšlet.
Jinak mne v pondělí čeká telefonát na HTO, abych zjistil, zda po té lehčí viróze můžu ve středu dávat...

Chřipka útočí

Dnes jen krátce. Poslední týden u nás doma padá jeden člověk za druhým s nachlazením. A tak od soboty lehla manželka i obě dcery. V pondělí byla žena v práci, ale poslali ji domů, ať s tím něco dělá. Dnes je středa a já krom únavy, necítím žádný symptom nemoci. Tak to snad nezakřiknu. A i ta únava může být prostě z toho jak se vše mele. Navíc mám poslední dobrou trochu problém odpočívat, když jsou všechny postele v obležení.
PS nechtěl by někdo vyjít si na fotoprocházku?

Čtu jako zblázněný

Ne že by to byla výjimka oproti normálu, ale v poslední době tomu zase přicházím tak nějak na chuť. Za svůj život jsem přečetl stovky knih. Jsem však spíše konzument než labužník. Takže ne všechny si pamatuji a už se mi i stalo, že jsem s odstupem času vzal podruhé do ruky tu samou knihu.V lepším případě si vzpomenu při prvních stránkách, v horším případě si nevzpomenu a knihu čtu s myšlenkou, že něco podobného jsem již četl. A občas si některou knihu přečtu i dvakrát úmyslně...
K počátku letošního roku jsem "přijal" Čtenářskou výzvu serveru Databáze knih. V prvním letošním příspěvku jsem jen vypsal pár knih, dnes o těch dalších napíšu i něco více.
Deset malých černoušků - Výborná detektivka z pera královny žánru - Agathy Christie.
Zajícův rok - Arto Paasilinna je finský spisovatel a autor humorných až absurdních novel a románů. Tohle je třetí kniha, kterou jsem od něho četl a zase jsem se bavil.
Hedvábník - J.K.Rowlingová není jen autorkou Harryho Pottera. Pod pseudonymem Robert Galbraith je její další postavou soukromý detektiv Cormoran Strike. A toto je již druhá kniha napsaná pod tímto pseudonymem. A ač je kniha obsáhlá, příběh má hlavu a patu a přečíst se dá celkem rychle.
Variace na zločin - stará kniha z edice Magnet. Dokonce z roku 1970. Scénárista a režisér Jaroslav Šikl je také autor detektivních a dobrodružných knih. A vcelku povedených. V této knize se ve čtyřech povídkách věnuje vědeckofantastickým námětům na vraždu.
Svatyně - držitel Nobelovy ceny William Faulkner naspal také thriller. Podle jeho vlastních slov potřeboval vydělat peníze. No, na můj vkus ta kniha je až moc složitá a špatně čitelná. Ale zvládl jsem to, a na konci zjistil, že to až tak špatné nebylo. Ale od Faulknera si dám chvíli pokoj
Případ Vincent Franke - tuto knihu jsme četl, jako dílo autora mladšího 30let. Švédský spisovatel
Christoffer Carlsson napsal svěží dílko, ve kterém je v hlavní roli netypický hrdina. Četlo se to jedním dechem.

Suchej únor

Nadpis vychází z akce, o které jsem se dnes náhodou doslechl v rádiu. Jedná se o akci, jejíž domovská stránka je zde. Hlavní myšlenkou akce je, vydržet celý měsíc únor bez kapky alkoholu.Vzhledem k tomu, jak na tom s alkoholem jsem, bylo by pro mne těžší držet mokrej únor. Tj denně vypít alespoň jedno pivo... Poslední pivo, či skleničku alkoholu jsem měl někdy v prosinci okolo vánoc...
Ne že bych nikdy nepil, nebo se nikdy neopil, ale tak nějak mi to nikdy nesedlo. Jestli jsem loni vypil za celý rok 20 piv, tak nevím... A přiznám se, že mám problém s alkoholem i u ostatních. Nikdy jsem neměl nic s holkou pod vlivem. Na to jsem jich viděl opilých až moc. A až moc těch následků.
Kde alkohol vůbec nemusím, je za volantem. Pravda, asi dvakrát v životě bych nadýchal i já. A jednou by to byl zbytkáč a jednou jsem musel vyjet z důvodů, kdy šlo skoro o život. Obě situace ale byly špatně. Taky mne dost štve, když najdou řidiče s alkoholem za volantem. A pokud je to řidič autobusu, tak bych vraždil...

A je tu leden 2016

Měsíc tu nebyl nový příspěvek. Tak nyní napravuji.

Jedním z důvodů je, že jsem se velmi začetl do knih. Od začátku roku jsem jich přečetl 7. Tady jsou odkazy - a přiznám se, ani tam jsem neposkytoval hodnocení a komentáře.

Krvavý Bill a viola (2009, M. Švandrlík)
Ať už doktor kouká mazat... (1985, T. Kortooms)
Křižovatky (1993, J. Cimický)
Maso od šibenice (2013, P. Hudský)
Agent 6 (2013, T. R. Smith)
Utajovaný projev (2011, T. R. Smith)
Dítě číslo 44 (2009, T. R. Smith)

Jinak mne zase od půlky prosince zlobí zub a tak jsem zase furt unavený a bez nálady. Během ledna se snad jeho trápení završí - ať už tak nebo onak...
A taky dost bez inspirace - chtěl bych toho tolik napsat a nějak nejsem schopen uspořádat myšlenky. A to jsem chtěl být spisovatelem.

Mé nejmladší bylo 12. Jak ten čas letí...