furt se něco děje

Nějak to tu spí. Od září mi zase začala škola a tak šílím z toho.
K tomu mi trochu trápí zdraví.
A navíc jsem se zase projevil, jako naivní trouba.
Tenhle příspěvek píšu už dva měsíce...

Ale popořadě. S tou školou skuhrám a skučím od začátku, a některé okolo mne to štve. Dost lidí mi říká, neblbni, to dáš, to půjde a tak podobně. Dělají to asi proto, že mi chtějí dodat sil. Jenže, to bych nebyl já, abych to nepochopil obráceně - když mi to ti lidé říkají, tak se tím cítím více zavázaný a je pro mne daleko těžší zvládat jakékoliv nesnáze. Bohužel mne to nemotivuje, ale zatěžuje. Mám problém si připustit, že prostě nemám kapacitu, že to takhle nejde, že není čas, prostor, síla, motivace...
A když to ukončím, mám pocit že si to neodpustím, a že tím mnoho lidí zklamu.

Zdraví - asi to je reakce na stres. Bohužel se mi trochu více kazí záda a krční páteř. Asi to všechno souvisí nejen se školou, ale i s tím dalším, o čem chci psát.

Možná ani nechci psát. Nevím... i vím. Dopisuji tento příspěvek po více jak deseti dnech.
Jsem naivní trouba a starej vůl... nestěžuji si, konstatuji. Jsem bohužel moc hodnej a věřím v to, že v lidech je něco dobrého.
Docela nedávno jsem někomu půjčil peníze. V životě jsem takovou věc neudělal.

Byla to holka. Podle vzorce - žena v ohrožení...
A já podlehl.
a přemýšlím jak to napsat, aniž bych byl sprosty a osobní. takže jsem vlastně zase tak moc nenapsal

Týden uplynul

A já makám, a dokonce i píšu, ale není čas...
Tuhle jsem si dokonce udělal výlet do Bratislavy - poprvé v životě.
Byl jsem tam 2 hodiny a jel zpět. Viděl jsme jen průjezd městem a autobusové nádraží... Koupil si kafe, pizzu a bagetu...
mám rozepsané cosi o nevěře, cosi o anonymech a přemýšlím ještě o jednom tématu.
Přemýšlím, jak se občas dokážu zmýlit v lidech. Je chyba ve mě nebo v nich? Ale logicky je to moje chyba, když od někoho něco očekávám a nedostane se mi toho. Když někomu věřím, a on mou důvěru zklame. Stejně tak, když mi někdo vyčítá a prská na mne různé věci, tak to odpovídá spíše o něm, než o mě.
Řeším jestli já jsem nezklamal... Ale vydírat se citově nenechám. Výtky typu, to jsi tedy kamarád, když...
To jsou spíše podpásovky a to se nedělá...
V nouzi prý poznáš přítele. V jakém období jsem, když zjišťuji, že ne každý, kdo se tváři jako přítel, je přítel?

Stále čtu...

V poslední době na čtení nemám tolik času, co jsem měl kdysi. Přesto se něco našlo....

Vánoce Hercula Poirota A. Christie
Hercule Poirot v nejlepší formě řeší záhadu brutální vraždy v zamčeném pokoji. Kdo z velké rodiny se dopustil vraždy? A právě o vánocích... Agatha Christie je právoplatně nejlepší spisovatelkou v oboru krimi.

Pašeráci v oblacích V. Ríša
Když kdysi začala serie JFK vycházet, četl jsem každý díl... ale nechal jsem toho, protože to začínalo být na jedno brdo. A je to pořád... Tady se mi moc líbí, že je to smícháno s Bigglesem a letadly... ale...

Dveře do léta R. A. Heinlein
Můj oblíbený spisovatel. A krátká letní jednodenní oddychovka. Příjemné, promyšlené, čtivé a lehké. A nejlepší ze všech je Pete

Provinilé slasti L. K. Hamilton
Ke knize jsme se dostal jako k něčemu, co normálně nečtu... Mělo to být darktown fantasy horor s prvky erotiky  Nějak mi tam chyběly právě ty prvky Hororu a i některé prvky erotiky, které tam měly být. Je to celkem čtivé, ale občas přitažené za vlasy...

Karlík a továrna na čokoládu R. Dahl
Skvělá a krásná kniha. Plná jemného humoru a milého ponaučení. A čokolády. Tuhle knihu jsem měl na seznamu k přečtení déle než mám ten seznam. Dokonce jsem při čtení i zjistil, že jsem neviděl ani ten film...

Muž, který zapomněl, že má ženu J. O'Farrell

Knihu jsem koupil úplnou náhodou, když jsem v dešti čekal na tramvaj. V levných knihách... Občas se říká, že knihy vám přijdou pod ruku i podle toho, co zrovna potřebujete. Kniha, která je inzerována jako humorná obsahuje mnoho mouder ze života a pro život. Kniha potěšila a na dovolené se četla velmi dobře . citace: "Pokusila se tím bezesporu říct, že vztahy se vyvíjejí, manželství mají své odlivy a přílivy a člověk na nich musí pořád pracovat, přizpůsobovat své naděje a očekávání skutečnosti a nikdy nesmí brát svého partnera či partnerku jako samozřejmost. Dokud se člověk bude alespoň příležitostně snažit nahlížet na věci z pohledu toho druhého a nezapomene jí dát přání k výročí..."

Dobře uložené peníze P. G. Wodehouse
P. G. Wodehouse je klasik anglické humoristické literatury. Kdo má rád anglický humor nemůže snad ani sáhnout po jiném autorovi... A opět nezklamal. Perfektní čtením

Smrt talentovaného ševce V. Erben
Kapitána Exnera mám rád. Abych pravdu řekl, závidím mu štěstí u žen :P. Na začátku příběhu se dozví, že jedna odjela, ale on nelení... A stejně se mu na dovolené vyskytne vražda... A on po vzoru Colomba chodí a povídá si... Dobrá zápletka, dobře propracované osoby, pohodové odpočinkové čtení....

Doctor Who: Pirátská planeta D. Adams
Mám rád seriál. Mám rád Douglase Adamse. Kniha mne v knihovně oslovila obálkou a vůní - narazit v knihovně na novou knihu je přeci jen zázrak.Tahle kniha byla nejen voňavá ale i čtivá. Je dokonalou stravou pro milovníky obého. Vtipná, napínavá... skvělá.

Falešná kočička N. Horáková
velmi příjemné a oddychové čtení. Pokud si potřebujete číst ve vlaku, u vody, na dovolené, vřele doporučuji. Upřímně by mne zajímalo pokračování.

Přišla z moře M. Urban
Kdysi jsem četl několik knih od tohoto spisovatele na doporučení jednoho učitele českého jazyka. Tehdy jsem četl Santiniho jazyk nebo Michaleu... Takže po dlouhé době další Urbanovka. Začátek zajímavý, místy nudný. Konec podivný...

Osamělý mrtvý muž V. Erben
Asi se opakuji, ale kapitána Exnera mám rád. Je to takový český Colombo a Maigret dohromady. Ani on kolikrát nevyslýchá, ale jen si povídá... Dobrá zápletka, dobře propracované osoby, pohodové odpočinkové čtení.

Vyletí ptáček K. Vonnegut Jr.
Na Kurta Vonneguta musí mít člověk náladu. Tentokrát jsem to četl déle, ale zase dost dobré. Povídky je lepší číst jednotlivě a nechat uležet. Výborná byla každá. Ta titulní je překvapivá... stejně jako ty ostatní. Doporučuji

O čem psát...

Otázka, na kterou mám problém si odpovědět. Ne že bych neměl témata, ale mám jich skoro až moc... A nemám jak se rozhodnout, které ztvárním, a které bude stát za hlubší zamyšlení. A na které budu mít čas...

Visí mi ve vzduchu tato témata, která se mi opakovaně vrací

- o nevěře - není to nic, co by se ne osobně týkalo... jsme si tím téměř jist... ale člověk si nemůže být jistý ničím... Hlavně se mi líbí, jak moc velký je rozsah toho, co může být vykládáno za nevěru

- o anonymech - téma, které se mne v poslední době docela týká. V posledních cca 3 měsících jsem jich dostal několik...Většinu jsem nečetl, ale ty co jo, byly zajímavé a zdá se, že měly i v něčem pravdu...

- o mileneckých vztazích - trochu to souvisí s prvním tématem, ale taky ne... Jak já to chápu, milenecký jest vztah, který je odvozen od slova milovat... takže se neomezuje ničím jiným

Pokud má tenhle blog alespoň nějakou čtenářskou základnu, odpovězte prosím... očem mám psát jako o prvním?

Láska bez podmínek?

Nedávno jsem narazil na facebooku na toto téma. Je to téma, které se vrací. Nejen mě, ale i mnoha dalším lidem...
A tak jsem si nadpis článku protáhl Googlem. A našel, že na toto téma bylo naspáno veeeeeelmi mnoho.
A tak začnu citátem z jednoho z článků, který jsme našel díky Googlu.

„Aby jedinec mohl říct ,,Já tě miluju.“ musí být nejdříve schopen říct ,,Já…“

 Ayn Rand 

Ten článek je tady

A ač začal hezkým citátem, tak s ním v mnohém nesouhlasím a hlavně s jeho závěrem, kde autor říká:

Jen taková osobnost je schopná říct: ,,Miluju tě, protože představuješ něco, čeho si vážím a co obdivuju, co máme společného nebo čeho jsi dosáhl/a. mou lásku sis zasloužil, stejně jako já věřím, že si zasloužím tvou. Pokud tyto vlastnosti na jedné nebo druhé straně zmizí, zmizí následně i ona náklonnost mně k tobě nebo naopak.“

Podle mne ten závěr rozporuje sám sebe, zralá osobnost nepotřebuje říkat "zasloužil jsi si /zasloužím si"

Další článek na toto téma, zde, mne oslovil proto, že zátěž, která je v něm popisovaná je vidět na mnoha lidech a mnoho z nich ji dále přenáší na své děti a jejich prostřednictvím se asi bude šířit dál...

Nedostatek bezpodmínečné lásky a přijetí v dětství vede ke ztrátě zdravého sebevědomí a sebedůvěry. Dál se chováme tak, že si uznání a lásku musíme zasloužit. To vede k potřebě získat uznání, pochvalu nebo jakoukoli formu kladné odezvy od okolí. Kde se takový deficit bere? Ve výchově…

Kolik z nás si toto uvědomí, a kolik z nás je schopno s tím něco dělat?

Další článek je z webu www.jsemzena.eu. A ač je věnován ženám 30+, troufám si říci, že autorka jaksi je v závěru mimo. Tady má částečně pravdu...

Bezpodmínečnou lásku je možno dát dětem do tří let. Do tří let totiž dítě nevládne autonomií. A od tří let výše už jde o podmínky. Co ano, co ne, co je v normě a co je za hranicí. Co člověk to odlišné hranice a celý dospělý život jde o snahu (větší či menší) své hranice sladit s ostatními, v rámci spokojeného soužití.

Na konci rozporuje tyto tři mýty jako nesmysly.hlavně z roviny "Já": 

Mýtus č.1 - Mám právo být milován takový, jaký jsem.
Mýtus č.2 - Nemusím se měnit. Jsem jaký jsem a když se ti to nelíbí…
Mýtus č.3 - Láska si neklade podmínky.

Základem však je, hlavně s prvními dvěma pracovat (v podstatě mi přijdou jako jedna množina) - pokud nebudu pracovat sám se sebou a zůstanu jaký jsem, nikam se nedostanu ...

Třetí mýtus je vlastně o tomtéž - bud mám někoho rád bezpodmínečně, nebo ho mám rád o ty podmínky méně. Je to i otázka kompromisu. A pokud nás ten kompromis tlačí jak kamínek v botě, pak si buď zvyknu, nebo kamínek vyhodím... V partnerství, jakémkoliv, buď změním sebe, či své vnímání, nebo partnera...

Poslední dva články tady a tady se oba věnují jedné knize - knize Láska bez podmínek 

A tak završím dalšími dvěma citáty, které se mi moc líbí

Ať jsi jakýkoliv, můžeš s důvěrou vyjadřovat své myšlenky a pocity. Nemusíš se bát, že o mou lásku přijdeš, nejsou tu žádné výhrady ani klauzule, žádné dodatky ve smlouvě. Jediné, co žádám je, abys mě navždy uschoval v paměti jako někoho, kdo tě opravdu miluje.

Není třetí možnost: láska je buď podmínečná, nebo bezpodmínečná. Buď si člověk klade podmínky, nebo ne. A v jaké míře je klade, v takové míře toho druhého ve skutečnosti nemiluje. Nabízí mu pouze výměnu, ne dar. A pravá láska je a vždy musí být darem ve svobodě.

Dušený ve vlastní šťávě - dovolená 2015

Tento článek jsme začal psát před třemi lety. Letos je podobnost počasí dost zarážející. Akorát je to o dva až tři týdny dříve.
Někde jsem četl vtip, že to co nám teď příroda předvádí, je demoverze krematoria. Zdá se, že tato humorná poznámka není daleko od pravdy.
Tenhle příspěvek jsem začal psát na začátku prázdnin (2015) a od té doby jsem se nikam nedostal. Horko, horko a ještě větší horko mi z hlavy vysálo úplně vše.
Minulý týden jsem konečně dostal dovolenou a tak jsme se s rodinkou vydali na cestu po republice s cílem... který zde neuvedu, protože se nesplnil...
První den jsme dojeli kousek za Český Brod ke kamarádce, u které jsme dali grilovanou večeři a přespali jsme ve stanech na zahradě.
Druhý den jsme vyjeli směr Sázava. Navštívili jsme Světlou nad Sázavou a nakonec jsme dojeli do kempu na Stvořidlech. Sázava v těch místech je krásná.

Třetí den jsme vyrazili dále na východ. Směr hrad Pernštejn a dál. Na Pernštejn jsme se nakonec dostali. Na tenhle hrad jsem se chtěl dostat už v cca mých 15ti letech. A podařilo se mi to až teď o čtvrt století později. A to se to ještě mírně zkomplikovalo tím, že jsem pod hradem zjistili, že nám došla hotovost. A nakonec jsme se na hrad dostali. Ten den dopoledne totiž zprovoznili platby kartou.

Takže se mi konečně podařilo shlédnout můj vysněný hrad. Akorát tenkrát bylo parkoviště nad hradem a cesta k němu byla celkem pohodlná. Letos (2015) bylo parkoviště pod hradem a nevím proč, ale ten hrad stojí fakt na kopci... Už během prohlídky jednotliví členové rodiny odpadávali a posedávali, kde se dalo.

Po příchodu zpět k autu se začalo projevovat uhřátí. Takže hurá hledat nějaké ubytování. Tenkrát jsem hledal ubytování na hotel.cz, kde se ukázalo, že údaje na webu neodpovídají realitě. Potom jsme zkusili booking.com - tady zase se ukazovali hotely všude jinde, než kde jsme potřebovali. Nakonec jsem vzal do ruky mapu, a hledal, kam jsme schopni dojet. A nakonec jsem našel hotel nedaleko zámku Bučovice.

Tady jsem se nakonec vykřesali z úžehů a úpalů a po dvou dnech vyrazili zpět domu. Sečteno a podtrženo, to nebyla špatná dovolená. A v dalších letech už jsem poučeni dopadli lépe.

O Tyčovkách

Tohle téma chci zpracovat docela dlouho. K řidičům autobusů tak nějak patří obdivovatelky a k tomu často patří mimomanželské poměry. Hloupé je, že chci psát o tématu, které téměř neznám osobně...
Občas se i u mne vyskytne nějaká ta obdivovatelka... Jen nejsem schopen překročit určitou hranici. Nějak nemám povahu na to, abych měl vztah jen pro sex. Ač, slovy klasika, Sex je sice jediná námaha, která stojí za to, zároveň z minulosti vím, že to bez vztahu neumím. Navíc nevěřím totiž, že se to člověku nějak nevrátí. Ale je to můj postoj a vychází z mých zkušeností a z toho, co jsem odposlechl... A viděl...

Podstatná většina kolegů je rozvedená. Dost kolegů má spřízněné cestující na každé lince... několik jich má vztahy vedle manželství...
Někoho by napadlo, že závidím. Opak je pravdou.
Když mají více než jednu, je často problém uhlídat si, aby se nepotkaly.
Obecně uhlídat, aby se milenky nepletly do manželství, nebo stálejšího partnerství je nelehký úkol. Možná ani Asterix by to nezvládl...

Štve mne navíc přístup těch kolegů, kteří každou svolnou obdivovatelku využijí, použijí a odhodí. Už jsem slyšel i o pokusu o sebevraždu takové...
Navíc si pak ani většina takových kolegu těch holek neváží. Kdyby ty holky slyšely, co o nich povídají...
Pravda našly by se i takové, které řidiče loví. Není jich málo... A kolegové se chytají. I jsem zažil, jak se dvě cestující bavily o tom, že ulovily toho nového řidiče... Zase to není nic pro mne. Sice by to byl snadný sex, ale s někým povrchním... možná až bez ducha...

Co týden dal a vzal

Mám vztek na celý svět, přestože v minulých týdnech jsem slyšel o mne mnoho dobrých věcí. Ale taky jsem se doslechl, že jsem póvl s hlavou plnou sr...k

Stalo se hodně a nic. V posledních týdnech to vše eskalovalo. Pravda, trochu jsem si zatopil a "provokace" přinesla reakci. Sklidil jsem, co jsem zasel - i když většinou jsem jen hnojil a dovolil jiným, projevit se. Nenapíšu vše. A je mi skoro jedno, jak si to kdo vyloží. V dost lidech jsem se zklamal... Možná si v něčem i něco špatně vykládám... nevím.

Je moc fajn, když vám dva lidi nezávisle na sobě, řeknou, že jste fajn člověk. Je fajn, když vám to řekne jeden. Mě to v jeden den řekli tři, a v tom týdnu jsem to slyšel 4x. (jiném než minulém)

Dokonce mne jedna cestující zkusila sbalit. Tentokrát jsem si toho i všiml. I když to převážně ignoruji, bylo to podruhé od začátku června. Jiná cestující jiný čas :P

Bylo to příjemné. Ale co s tím?

Měl bych si taky uvědomit, že tu nejsem od toho, abych pomáhal druhým řešit jejich problémy. A ani abych se stal prostředkem pro jejich řešení. A nechci být jen nástroj na pokrytí potřeb. To to komplikuji... A neměl bych se vnucovat, jako pomocník, když to někdo nechce. Ale to se zase jen projevilo moje staré já.
Tahle myšlenka není tak černobílá a jednoznačná, jak je napsaná, ale v základu bych se jí měl držet.

Dostalo se mi dvou lekcí v tomto směru v minulých týdnech.
Jedna známá po cca čtyřleté známosti se dostala do stavu, kdy přítele nenávidí a on tak může skoro za vše, co se jí děje. Vůbec nepochopila o čem je dlouhodobé partnerství a tak. Nejsem si jist, jak to chápal on, znám je oba. Dopadlo to tak, jak jsem se bál - až jsem se dočkal odmítnutí pomoci. A to hlavně, že to byla pomoc kterou nepotřebuje tak jak je servírována. Ano, nechápu některé věci, rozkoly a rozpory rozebírám a poukazuji na ně. Neumím naslouchat a vyslechnout. Tlačím na pilu...

Pozor, pátek 13. !

Osobně nemám tuhle pověru moc rád, a pátek 13 je tak pro mne stejný den jako ostatní.
I když dneska asi zafungoval. Kdosi cosi naplánoval, aby mne překvapil a... sešly se okolnosti a z překvapení bylo jen překapeníško. Ale hezké. Ale nějak nestačilo na pokrytí potřeb...
Ale pozitivně - dnes jsme se dozvěděl, že   začal jsem psát v pátek a v sobotu ta pozitivní myšlenka byla pryč...
Den skončil málem katastrofou. Jel jsem se svými dcerami 14 a pul a 16 do nákupního centra dopořídit nějaké drobnosti na tábor a do knihkupectví.
Knihkupectví mám hrozně rád, ale v poslední době na mne v nich padá deprese. Mám rád tu vůni nových knih. Rád si v nich listuji...
Jen když vidím ty ceny... a když to přepočítám na jídlo... tak se mi kolikrát protočí panenky. Potom na mne padá deprese, že ty knihy nemohu mít doma.
K tomu jsem si vzal nové boty - fasujeme v práci celkem slušné pracovní. Vydrží déle, jak 4 roky. první rok až dva je nosím jako normální boty, potom je nosím do práce.
jenže poslední nafasované boty, ač stále stejného čísla a modelu, se ne a ne a nechtějí prošlápnout, tak mne doslova tlačila bota. Vlastně obě.

Takže po náladě z knihkupectví, díky tlačícím botám a díky nevyspání (vstával jsem v 3:45) jsem byl večer dost mrtvý. A nevrlý a protivný a to je v kombinaci s pubertou mých dcer recept na třaskavinu horší jak nitroglycerin. Naštěstí vše zachránila manželka. A tak nakonec nikdo neexplodoval.

Sex v autobuse... jde to!

V jednom předchozím příspěvku jsem popisoval sex v ložničce pro řidiče. Ano tam to jde. pokud má autobus normální ložničku - starší Neoplány měly ložnici hned u předních dveří, kde nebylo možná ani 50 cm na výšku. Jenže ložnice není ve všech

lebenslangerschicksalsschatz

Na tohle krkolomné slovo mne upozornila jedna cestující. Ač to byla cizinka a vlastně barbarka, tak se stalo něco, co už jsem dlouho nezažil.
Občas narazím v práci na lidi, kteří jsou schopni mi vracet na moje vtipy stejnou mincí a kteří mi nejen zlepší den, ale mne, do určité míry, poznamenají na dlouhou dobu.
Tahle cestující mne nejen pobavila, během těch cca 40 minut, které jsme spolu strávili, ale donutila mne i přemýšlet.
Například o tom slovu, které pochází, stejně jako následující slova, ze seriálu "Jak jsem poznal vaši matku" Je to závěrečná scéna 1.dílu 8.série. Překlad toho slova do češtiny je přibližně "celoživotní osudový poklad"
a teď co o tom říká postava ze seriálu...

Lebenslanger Schicksalsschatz
není něco, co se vyvíjí v průběhu času.
něco, co prostě najednou je...
proudí to vámi jako voda řekou po bouři
najednou vás to naplní i vyprázdní...
cítíte to v celém těle
v rukou
v srdci
v žaludku
pod kůží...

Přemýšlel jsem nad tím. Přemýšlel jsme i nad tím, zda jsem to zažil. A ač se o kousek dále říká, že pokud nad tím musí člověk přemýšlet, tak to nezažil...

Asi je to i o tom, co člověk chce. A celoživotní osudový poklad mám. Jen to, jak jsme se k tomu dostal asi není "podle definice". A myslím si, že ta definice je příliš idealistická a romantická... jak bych to žral před lety...

Možná o tom někdy napíšu více...

Na scénu na podobné téma jsem narazil i v mém oblíbeném seriálu Červený trpaslík- Serie 4.díl 1.

KAMILA: Krytone, věříš na rozvinutou kompatibilitu na základě prvotní identifikace?
KRYTON: Na to, čemu lidé říkají „láska na první pohled“?
KAMILA: Takhle by se to dalo vyjádřit, ano.
KRYTON: Tedy ještě před pár minutami bych řekl, že pravděpodobnost je nula na druhou.
KAMILA: A teď?
KRYTON: Uh - tenhle můstek je dost vratký. Raději se mě pevně chyť.
Pokračují v cestě.
KRYTON: Oh, co je to za parfém? Voní přímo božsky!
Znovu se zastaví.
KAMILA: Supermogul.
KRYTON: Já to věděl! Také ho používám na své krční matky.
KAMILA: Ale tohle by se nemělo stát. Cítíš to taky?
KRYTON: Myslíš faktor kompatibility 93, 72?
KAMILA: Podle mě je o tři setiny vyšší.
KRYTON: Jistě, zapomněl jsem přenést trojku.
KAMILA: Tak to řekni. Chci slyšet ta slova.
KRYTON: Ale z úst androida budou znít směšně.
KAMILA: Použij programovací jazyk.
KRYTON: Dobře. V Z80012, převedeno do basicu v binárním osmibajtovém kódu: Kamilo, myslím, že E5 A9 08 B7 tebe.
KAMILA: Myslíš to doopravdy?
KRYTON: Kamilo, udělal bych pro tebe cokoli. (Hrají romantické housle) Vypočítal bych odmocninu prvočísla o třech milionech číslic, kdyby tě to potěšilo. Vyčíslil bych pí donekonečna, abych vyloudil tvůj úsměv.
KAMILA: (Dojatá) Ach, Krytone. Provádíš ty nejromantičtější výpočty.

Z vyprávění starého autobusáka

Kdysi jsme tu slíbil, že budu sbírat erotická vyprávění mých kolegů. Jsem na tom tak, že to už pouštím jedním uchem dovnitř a druhým ven. Kdyby měla být pravda jen desetina z toho, co slyším... není se proto co divit, že většina řidičů autobusů je rozvedená. Buď kvůli času v práci a nebo ti na delších linkách i z důvodů prostopášných.
Zvláštní je, že některé příběhy se opakují. liší se v drobnostech, ale občas se naopak dost podivně shodují. Asi lze usuzovat, že některé příběhy jsou si podobné čistě náhodně, ale některé...
U jednoho nejmenovaného dopravce zavedli na spojích stewardky. Jeden kolega u nich jezdil a říkal, že musel jít pryč,protože jinak by skončil rozvedený. Slyšel jsem od několika řidičů, co se děje na firemních bytech po celé Evropě, Dokonce si mi i jedna stewardka stěžovala, že jim interní předpisy zakazují se s řidičem i líbat na pozdrav. Jiný kolega to glosoval, že když už dostane místo stewardky stewarda, tak je zaručeně teplej. A že ty holky jsou občas i otravné... A nechápe, že některá po cestě, kdy musejí jet dva řidiči, je ještě schopná se i dožadovat... Ale takové mytí zad ve sprše je prý příjemné... A občas mu i bylo líto, že holka se věnovala více kolegovi.
Zajímavou kapitolou jsou poznávací zájezdy. Ač bývá ve smlouvě většinou vyhrazeno samostatné ubytování pro řidiče, ne vždy se to reflektuje. A u jedné cestovky se kolegové ptali předem, kdo dělá průvodce - jezdila tam jedna "chtinda", které se skoro nedalo vyhnout. Prý se vnutila skoro každému - s výmluvou, že nezbyl pokoj. Akorát jeden kolega se pak nechlubil a ani nijak výlet nekomentoval... Později jsme se doslechli, že když na něj přišla s tím, že budou muset být spolu na pokoji, protože hotel "udělal chybu", prohlásil cosi o tom, že buď se vyspí, nebo zítra nikam nejedou. A když ani na to nebrala ohled, tak šel spát do autobusu a ráno schválně zaspal a nechal ji to vyžrat.
Kdyby měl člověk věřit všem historkám, tak asi nejpikantnější je ta, kterou líčil další kolega. V době kdy se dostal na autobus mu ještě nebylo už přes 30. A prej měl štěstí, že ho nechali jezdit tak brzo. Je fakt, že i ve věku přes 60 to byl chlapík mladistvého vzhledu a upřímného pohledu. A nejedna cestující se po něm ptala... kdy zase pojede Honzik...(jméno jsme změnil) No, tehdá se psala polovina 80tých let a on dostal malý autobus a klub házenkářek. Měli objíždět turnaje v rámci zemí soc. bloku Trasa vedla z NDR do Polska, přes Slovensko do Maďarska a zpět do ČR. Skoro tři týdny na cestách. S autobusem plným bab. Hezkejch, mladejch a nadrženejch holek 18-20. Jely s nimi sice jako dozor dvě takové baby Ale obě chlastaly... a tak hned první večer někde v ubytovně když si dopřával sprchu po náročném dni ho překvapily... zajímavostí bylo, že nikdy se na něj nevrhla jen jedna a že na sebe nikdy nežárlily...
Když to vyprávěl měl dodnes takový zvláštní výraz v očích...
no, moc erotiky tu nakonec nebylo, ale snad příště

Cesta do Pardubic

Díky škole jezdím do Pardubic cca jednou za 14 dní. Cestuji nejčastěji vlakem.
Ano, jel jsem již i autem, ale ač se jedná o cca poloviční čas na cestování, mám ježdění za týden  v práci docela dost.
Ale díky tomu cestování mám čas na mnoho jiných věcí - pravda hodina do Prahy a hodina z Prahy. Celkem se cesta někdy protáhne i na 3 hodiny. Ale během toho času na cestě... mám čas na další věci.
Buď si jen čtu, nebo sleduji okolní frmol.
A poznavam lidi.
A někdy je to vážně docela zajímavé setkání.
Při jízdě na předposlední zkoušku jsem potkal pána, který mi velmi dodával pozitivní energie. Při jízdě na poslední zkoušku jsem byl tak mimo, že jsem si ani nevšiml kolegy sedícího o dvě řady dál :P
Velmi často si rezervuji místo k sezení. člověk má pak jistotu, že si sedne. Při jedné jízdě přijdu k rezervovanému místu ve velkoprostorovém voze a tam seděla paní... taková kyselá už od pohledu. A to nad sedačkou bylo jasně napsáno, že je rezervované... tak jsem ji poprosil... rád sedím u okna v na místě s plnohodnotným stolečkem..
Těch řečí. A na místech přes uličku byla rezervace taky. Takže paní si odsedla.
po odjezdu vlaku, přišly do vagonu tři holky a hledaly místo k sezení. Na místech přes uličku seděl jeden člověk. Tak jsem nabídl že si přesednu a holky pustil i na moje místo... hezké byly a pul cesty jsme si povídali. Byly to muzikantky a jely do Brna na koncert. Byly to holky ze skupiny Vesna. Kdo je nezná tak na Youtube mají svůj kanál, a docela se to dá.
No původně jsem toho chtěl napsat podstatně více, ale nějak mi to stále nemyslí. zkouškové v plném proudu...

Dvě moudra odposlechnuta v autobuse

Každý člověk, kterého v životě potkáme, nám nese nějakou informaci. V něčem nám nastavuje zrcadlo, ukazuje to, jací jsme, jací jsme byli, něčemu nás učí, trénuje, abychom se posunuli, pochopili a uviděli sebe.
Žádné setkání není náhoda...
Někdy je to však pořádný šok...

Dva mladí lidé. Kamarádi? Partneři?
Ona říkala: hele, to nejsou ženské, které nevědí co chtějí, ale všechno komplikují chlapi...
On na to: chlapi vědí co chtěj. Chtěj bezproblémový sex s každou ženskou, která se jim líbí...
Ona, po chvíli ticha... Ty seš blbej.

Tak teď nevím... Kdo neví co chce...

Všechno se dá zvládnout, když se chce...

Tuhle větu nenávidím.
Je vyděračská a není pravdivá.
V podstatě říká, že každý zvládne vše... stačí jen chtít a snažit se.
Což je blbost.
Čistě fyzicky nemůže dítě zvládnout to co dospělý či důchodce.
Stejně tak obráceně. Třeba kudy proleze dítě se dospělý neprotáhne.

Hastrman

V poslední době se mi daří dostávat se do kina častěji než bývalo zvykem. Tentokrát to byl český film, Hastrman. Byl natočen podle stejnojmenné předlohy Miloše Urbana a je to filmově režijní prvotina Ondřeje Havelky.

Přelet nad kukaččím hnízdem

Tenhle film jsem asi kdysi viděl. A dnes jsem ho shlédl znovu. Pamatoval jsme si jen základní linku - tj, že se Jack Nicholson dostane do blázince a pak se chce dostat ven...
Pamatuji si sestru ... a velkého náčelníka, pamatoval jsme si výlet na lodi. Pamatoval jsem si i některé detaily, ale jiné ne... A kdybych si pamatoval konec, asi bych se na ten film znovu nepodíval.
Film je starší jak já. Tenkrát dostal 5 Oskarů. A oprávněně.
Silný příběh a děkuji vám Pane Formane za tento film a i za další.

Bratři Ebenové

Díky náhodě se mi podařilo sehnat dvě vstupenky na koncert tohoto báječného rodinného uskupení. Mám je rád a mám na ně velmi dobré vzpomínky. A fakt nevím, kde jsem byl těch 34 let, kdy koncertují - tohle bylo poprvé, co jsem je viděl live.
A zážitek to byl skvělý, průvodní slovo Marka Ebena má hlavu a patu a jeho humor je mi blízký. A o jejich hudbě to platí neméně. Hráli sice hlavně písničky z jejich posledního alba z roku 2014, které se jmenuje Přišel čas holin, a které mám naposlouchané asi nejméně. Přesto nechyběly pecky, jako Malá píseň do tmy, Folkloreček, Houston a Trampská. Stačí chvíli hledat na youtube...

Více najdete na http://www.bratriebenove.cz/

Březen, měsíc knihy.

Je to skoro rok, co jsem tu dával nějaký výpis z mé četby. Dělal jsem to beztak hlavně pro sebe. Ale za uplynulou dobu jsme přečetl cca 40 knih - dost se tomu divím. Ani sám si některé nepamatuji. Takže tady je seznam těch, které v paměti uvízly, nebo jsem je četl nedávno, nebo jsem si jejich četbu zazanamenal

Pastvina zmizelých V. Erben
Přemýšlel jsem spolu s kriminalistou, který jen nevyslýchal, ale vedl rozhovory s obyvateli chatařské osady, která by mohla být u kterékoliv české řeky... na to, kdo by mohl být vrah jsem přišel skoro ve stejný okamžik. Moc příjemné čtení

Vražda pro zlatého muže V. Erben
Další Michal Exner. Tentokrát znovu případ s archeology. Místy až tragikomický příběh. Lehká detektivka, které ač vznikla v době minulé, tím prakticky není poznamenána.

Na dosah ruky V. Erben
Mám rád kapitána Exnera, je to takový český Maigret. Tedy alespoň podle zpusobu řešení případů. Ptá se, povídá si... ale nekouří dýmku a je mladý a hezký, protože kolikrát během řešení případu ...

další uvnitř článku

Nestíhám

Jeden z důvodů, proč jsem dlouho nepsal, stojí v nadpisu. Je to důvod pravdivý a občas i výmluva, ale převážně tomu tak je.
Normálně je můj týden nabouraný prací. O volných víkendech sotva stíhám zregenerovat a k tomu přidat rodinu. A k tomu od října škola. Pomalu si začínám myslet, že jsem si ukousl velkého sousta...
začínám mít problémy s motivací...
I když jsem nedávno dostal pár rad do života. A jedna z nich byla, že přece neskončím jako bakalář a půjdu na inženýra. to pak už je sranda
Mám taky docela hodně dalších vjemů. trápí mne pokrytectví a falešná morálka... připadám si dost často jako z jiného světa... dostává se mi nových konfrontací a vrací se mi bolístky z mládí...
Otázka na konec, pokud by se na svah vedle sebe postavili Chuck Norris a Ester Ledecká, kdo by vyhrál?

Zkouškové období

Jak jsem psal, stal se ze mne, na stará kolena, student vysoké školy. Dlouho jsem o tom přemýšlel a rozhodoval se i co. Poslední důvod proč jít studovat byla smrt mého kolegy. Zemřel ve věku 31 let... A v posledním roce života studoval ČZU. Mimo jiné jsem si řekl, že tu školu udělám za něj. Škoda ho a škoda, že jsem nebyli bližší přátelé.
A tak jsem vybíral a nakonec po více jak dvouletém vybírání jsem vybral Univerzitu Pardubice. Přemýšlel jsme i jaký obor. a ač mi každý říká, že jsem technický typ, tak mám raději humanitní obory. Nakonec vyhrál obor technický... Největší strach jsem měl a mám z matematiky. I proto jsem velmi přemýšlel jaký obor a co.
A teď mám za sebou první semestr. Splnil jsem všechny předměty, krom jednoho. Matematiky. Zkouškové období byl docela záhul. a byla to zkouška i pro mne, zda to dám... A kupodivu jsem jen jeden předmět musel dát na druhý pokus. A stejně mám nejhorší známku C - tj za 2.
Ale ta matematika... to je věc. naštěstí mám ještě 3 pokusy letos a 2x3 v dalších letech. Ale nechci ji valit před sebou.
Dneska jsem se dozvěděl, že je to proto, že nejsem disciplinovaný a dostatečně motivovaný...
A mám přijít na to, abych z musím a měl bych se učit, přešel do režimu, chci se učit.
Takže matematika je pro mne Zkouška s velkým Z. Jedna z těch, která je více stupňová.
Jedna z těch zkoušek, které nosí sám život.
A kterých je život plný.
A které ještě přijdou.
Celý život je takové zkouškové období.

Rok a pul nic

Velmi jsem přemýšlel, jestli vůbec tady ještě někdy něco napsat. A fakt do teď nevím.
Na jednu stranu jsem rád, že to tu nikdo nečte a na druhou bych rád, aby to někdo četl
Jsem jak ten hostinský, co po něm zbyla Hospoda na mýtince.
Navíc se událo mnoho věcí, ta poslední je, že jsem začal chodit do školy...
Takže, pokud se tu objeví aspoň jedna reakce do konce února, tak budu v blogu pokračovat, pokud nic tak ho uspím. Začnu jinde a pár věcí zrecykluji.