Co to na tom sexu je?

Nojo, co?
Otázka spíše řečnická, ale když už náhodou při myšlení na sex, použije člověk hlavu, tak si tu otázku nemůže nepoložit...
Troufám si říci, že sex je cosi co hýbe světem. Bez sexu by nebyly války a ani pokrok...
Dovolte mi, abych parafrázoval klasika a řekl, že "Sex je jediná námaha, která stojí za to." (Originál od Haliny Pawlowské je "Milovaní je jediná dřina, která stojí za to.")

měsíc v čudu

Jo, jak tak koukám, měsíc jsme to tu zanedbával. Ne že by se nic nedělo, jen nějak nebyly myšlenky... A čas...
A teď když čas je, nemám střevo. Tedy myslím psací střevo.
Tak aspoň jedna fotka. Můj první veřejně publikovaný akt...

O sexu v autobuse - potřetí a možná i naposledy

Předchozí příspěvek vyvolal pro mne neobvyklý zájem - 10 přečtení během dvou hodin po zveřejnění. Skoro 30 nyní. Tak jsem si přečetl, co jsem to vlastně napsal a zjistil jsem, že zase nic. Sice mne napadlo, že to slovo SEX by asi zasloužilo lepší definici... ale to nechám na příště či na diskusi pod příspěvkem.
Ještě by se zasloužilo napsat jednu větu - to o čem budu psát dle je jen a jen čistý výmysl a spekulace podle informací, které mám z neznámého zdroje a nevím o kom a o čem mluvím a tak a jakákoliv podobnost s osobami žijícími je jen čistě náhodná...

Právě jsem se vrátil z Brna...

To právě bylo v cca 15:15 a teď je asi o 4 hodiny více. Ležím ve vaně a přemítám nad uplynulým víkendem. V konečném vyúčtování nelze říci jinak, než že se víkend velmi povedl.
Moje účast v soutěži Parkuj jako člověk neskončila špatně a ani neskončila výborně - skončil jsem někde na chvostu. Mohlo to dopadnout hůř a mohl jsem vyhrát druhou cenu :-P. Tu tak nějak nechtěl vyhrát nikdo... Nikdo jsme si nedokázali moc představit, k čemu nám bude zápůjčka vozu na víkend... Pro mne navíc vozu, který je jen pro 5 osob a nás je 6... A jak mi to šlo? Bledě... První a hlavní problém pro mne bylo couvání s Fabií... z toho auta je normálně blbě vidět, natož abych viděl kužely... A nejlépe mi šlo parkování s vozíkem - sice mne o 2 vteřiny trhnul soutěžící, který jel po mě. Ale jel jsem lépe, jak člověk, který nám to předváděl. Hlavní výhrou pro mne stejně zůstalo ubytování a jídlo zdarma :P
Jak jsme totiž psal, stejně bychom do Brna se ženou jeli - měli jsme totiž zaplacené lístky na divadelní představení Králova řeč v Mahenově divadle. Tím, že jsem vyhrál účast ve finále výše uvedené soutěže, jsem vyřešil problém s ubytováním. Děkuji ti Český rozhlase. A teď k představení. Hra je, jak jsem pochopil, byla napsána dokonce dříve, jak Oskary ověnčený film. Film je skvělý a hra taky. Upřímně doufám, že herci ve dvou hlavních rolích - Martin Sláma jako Jiří VI. a Ladisalv Frej jako Lionel Logue - získají nějakou tu Thalii. Představení bylo báječné a herecké výkony... Pokud budete mít tu možnost - do Brna si na toto představení vyražte. Drobnou vadou na kráse byl maličký konflikt s jedním buranem, který nám zasedl místo... nakonec se to vyřešilo báječně, hlavně díky hodným uvaděčkám.

umírám a jsem šťastný

No, tak doslovně ten nadpis zase neberme, ale je založen na pravdě - Umírám, raněn smrtelnou mužskou nemocí - rýmičkou. Ona to teda je rýma, jako řemen... Naštěstí se mi zatím daří jí přesvědčit, že jsem silnější :-) Tak doufám že nakonec vyhraji. Protože...
protože v pátek doufám odjedu do Brna, kde jsem vyhrál víkendový pobyt pro dva. Je to pravda spojené s jednou takovou věcí - musím s tam ještě zúčastnit finále té soutěže... A tím je mistrovství ČR v parkování...
navíc jdeme s mojí ze všech nejlepší manželkou v Brně do Mahenova Divadla na představení Královy řeči. Minulý týden jsem řešil, jak se v Brně ubytovat a... včera se to vyřešilo za mne!
Navíc mohu vyhrát i další ceny, ale nějak nevím nevím... je tam i parkování s vozíkem a to jsem dělal naposledy před cca 17 lety a dopadlo to...
Tak mi držte palce.
A jinak mám zase rozepsané dva články... a nějak vám na to není čas... tak třeba po tom Brně.
Jo - a prosím případné přispěvatele ke článkům, aby do komentářů nevkládali reklamy a komentovali jako člověk a ne jako firma...

Sex v autobuse - podruhé, O cestujících po třetí

Když vidím, jakou čtenost má první příspěvek s tímto názvem, nedá mi to a musím napsat pokračování. Tento příspěvek, dokonce dnešním dnem dosáhl 100 přečtení. I když nevím co z toho jsou opravdová přečtení a co jsou jen roboti. V každém případě ten nadpis budí pozornost a přináší zisk ! V adsense už mi tento blog vydělal 10€ a hodně z toho po publikování článku se sexem v nadpise. Ještě 60 € a pošlou mi penízky domů :-) Takže do důsledků - jde tu o sex za peníze...
Dneska se tedy odvážím o sexu opravdu něco napsat.

Plná hlava nápadů a...

...a absolutně minimální možnost je realizovat. Ale abych pravdu řekl - ty možnosti by jaksi byly, ale není chuť. Nebo možná ještě lépe - jsem línej...
A protože je můj názor ovlivněn mnou samým, tudíž je subjektivní - těžko říci, kde je pravda. Pravda je, že tu mám 6 rozepsaných konceptů a více jak 14 dní jsem nic nezveřejnil. A jak koukám po oblíbených blozích, nejsem sám, kdo mlčí... Asi je září nějaké začarované - a to nejen díky počasí, které je prostě super.
Poslední dva víkendy jsme trávil pracovně - plnil jsem jeden eshop zbožím. Po dvou víkendech u PC jsem pak neměl chuť trávit další dobu u počítače.
Teď když u něj sedím, mám problémy, pořádně formulovat myšlenky a je mi zima na nohy.
Třeba v práci jsem si včera užíval - jezdil jsem do hlavního města a ty zácpy, to byla krása, zpoždění nešlo pod 20 minut... Na posledním spoji, mi jedna cestující vytkla, že jedu pozdě a dokonce mi poradila, že mám příště vyjet dříve. Jen mi neřekla jak, při tom nemám podjet jízdní řád... nebo ještě lépe, jak být současně na dvou zastávkách najednou.
Kouknul jsem na dva díly nové sanitky. Nevím co si o tom myslet... Kvalit staré nedosahuje. Nehledě na to, že nesedí třeba věk postav, které přišly z původní serie. A havárie autobusu v prvním díle, byla vyloženě reálná...
Koukám se před spaním znovu od začátku na Ally McBealovou a docela se bavím.
Narazil jsme na knihy od Jima Butchera o čaroději jménem Harry Dresden - dooručuji. Prý je to i seriál, tak asi budu hledat, kde ho najít a zkouknout.
Viděl jsme dvě epizody ze seriálu "Nadměrné maličkosti" - konkrétně díly Jubileum a Dámský gambit. Dělají tam z nás chlapů takové trošku blbce - ale je to pravdívé... bohužel. Více píšu v jednom z konceptů...
A na závěr - perlička, už mi zase cvaká v hdd. Doufám že to není ten novej a ten starej že to ještě chvilku vydrží.

Druhý výlet letošních prázdnin

Ještě než se rozepíšu o letošní dovolené, přidám 4 fotky z výletu na kterém jsme byli ještě v červenci. Byl do známého místa. Najdete jej na konci.

Kdo uhodne čeho je to květ?

Další fotky uvnitř...

Houby

Dneska jsem byl na houbách v nedalekém lese. Byl jsem tam s dcerkami a s psíčkem. A s dvěma košíky a nožíky a tak... V lese kdysi sídlila raketová baterie protivzdušné obrany státu, takže je les protkán cestičkami a cestami a zákopy a bunkry. Bylo v něm také spousta houbařů a skoro všichni měli košíky a v nich houby - tedy ve významu nic nebo skoro nic...
My jsme nakonec také našli asi 4 houby. Tedy našla je ta starší... Taky jsme našli jednu geocache. A z lesa jsem se nakonec vymotal také jen díky GPS... ještě že tam byl signál :-) To je poprvé, co jsem se v lese málem ztratil...
Nakonec jsme tedy dorazili domů a měl jsme houby i houby...
Jak já nerad chodím na houby...

Návrat z dovolené

Po více než týdenním cestování po naší vlasti jsme se vrátili domů, kde zatím vládly naše starší děti a babička. Přijeli jsme v cca 23:30 a doma byla jen babička a psi a kocouři. A neskutečný binec a tři velmi seschlé ibišky. Přičemž ten jeden už máme skoro deset let. A tak, alespoň u mne, zavládla v náladě jistá melancholie a rozmrzelost a naštvání - bylo sice fajn, že dům neshořel do základů, ale ty kytky... a to stojí u dřezu v kuchyni, kde zcela evidentně chodili pro vodu na čínské polévky. Našel jsem 14 neuklizených sáčků od příchutí do těchto polévek... Krom ibišků na nás čekal ještě téměř rozteklý kus kus v hrnci na stole... Skoro nám přišel naproti...

Zmrtvýchvstání - teda skoro

Zase jsme se zde skoro měsíc neukázal a dost mne to vadí. Bohužel jsem měl objektivní důvody, proč jsem se nemohl ukázat... Odešel mi pevný disk na PC. A když jsme koupil nový a nainstaloval znovu systém, tak... se rozbil i ten. K tomu díky prázdninám jezdím jiné linky, než normálně... Pokud tedy sečteme všechny ty důvody dohromady a přidáme horko posledních dní - je jasné, proč jsem se tu neukázal... Nový disk jsem reklamoval a v pátek mi mimozemšťan dal nový. Takže dnes jsem doinstaloval a hned píši.
K jinému tématu - zjistil jsem, že k mým čtenářům patří jedna má bývalá lepší kamarádka. Přestali jsme spolu kamarádit a vůbec se stýkat z důvodu, se kterým jsem se za svůj život potkal vícekrát, než je mi milo - její přítel jí to zakázal. Jediné pozitivum na tom vidím - to že mě někdo považuje za konkurenci mne docela těší :-P. Dneska už s ním není... Většina kamarádek, které se mnou rozvázaly styky ze stejného důvodu, se se svými partnery rozešla. Jedna si ho vzala a odstěhovala se tak daleko, že o ní nevím vůbec nic. S většinou se přátelství nepodařilo obnovit. Jen jedna se se mnou přátelí dál. škoda jen, že se potkáme tak jednou do roka. A jedna zase dotáhla naše rozejití do extrému - pomluvila mne kde mohla, ještě že jsme neměli moc společných přátel.
Přivádí mne to k myšlence - jak je to vlastně s přátelstvím mezi mužem a ženou... snad si najdu čas, se nad tím zamyslet... 

První prázdninový výlet

První prázdninový víkend a hned první výlet. A byla to cesta do pravěku. Tak vám z toho přináším pár obrázků.

Tak tihle krasavci vás přivítají hned u vchodu

 A další fotky najdete uvnitř.

První prázdninový týden...

...utekl jako voda. Kdyby nebyly holky doma, ani bych si nevšiml, že jsou prázdniny. I když, jako obvykle nám na prázdniny "vylepšili" pracovní vzory, takže bych si asi všiml... Je to přece krása být v práci od cca 3:45 do cca 19:45 a dostat zaplaceno jen jako za cca 12 hodin. No ne?
Naštěstí je tam souvislá pauza v Hlavním městě. Takže si plánuji návštěvy kina a tak podobně. Hned tu první jsem šel do kina na poslední Star Trek: Do Temnoty. Film mne bohužel zklamal... Navíc mne zklamalo i kino. Měl jsme to dost našlápnuté na čas a oni dali před dvouhodinový film 20 minut reklam a tak jsem promítání opustil cca 20 minut před koncem - v okamžiku kdy se Enterprise neřiditelná řítí do záhuby... nebyl jsem zvědav na další zázrak, a tak jsem kino odpustil s vědomím, že vše skončí dobře... Mimochodem v sále jsme byli 3.
Minulý víkend jsem s holkama byl na "Já padouch 2" a musím říci, že se mi to docela líbilo. Mimoni jsou prostě úžasní :-P. Ještě se chystám do kina na Pěnu dní, Osamělý jezdec a R.I.P.D. Tak snad to do konce prázdnin stihnu.
Koupil jsme si dvě knihy. "Láska a její kat" od Irvna D. Yaloma, a "Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel" od Jonase Jonassona. Takže tady mám taky do konce prázdnin co dělat. V knihovně jsem objevil "Nová hlídka" od Sergeje Lukjaněnka, kterou jsem schroustal jedním dechem. Ještě jsem skoro dočetl celou sérii o Noční straně od Simona R.Greena. Velmi zábavná série, která i s počtem 12 dílu je celkem čitelná. Pravda, ke konci se už trochu opakuje, ale je to trochu daň za to, že autor počítá s tím, že někdo nečetl předchozí díly. Velmi se mi líbí hláška o rychlém občerstvení - je tak rychlé, že je vám po něm špatně, ještě než jej dojíte.
A abych se nenudil, skoro mi upadl výfuk od auta. A odešel mi systémový disk na mém PC... Data na něm jsou, ale dostat je z něj a do aplikací, kde jsou potřeba... to se ještě uvidí

Dnes jsem strávil celý den v pyžamu

Jo, je to tak. A nestydím se a to, aby jste věděli.
A při tom jsem toho docela dost stihnul. Uvařil jsem třeba oběd, naplnil dvě myčky nádobí. Přiumyl nádobí co se v myčce mýt nedá a ještě pár drobností k tomu.
K obědu byl takový pokus na téma kuřecí roláda. Dost se to povedlo, ač použil jsem k tvorbě toho, co zbylo v lednici a okolí. K tomu špenát a bramborové knedlíky. Ty byly bohužel z prášku. Jsem prostě šikovnej.

Hudební Divadlo v Karlíně - Noc na Karlštejně

Jedna z akcí, kterou jsme s rodinou podnikli v posledních dnech, byla návštěva představení slavného muzikálu v ještě slavnějším divadle...
Hudební divadlo v Karlíně je pro mne skoro srdeční záležitost. Nepamatuji si svou první návštěvu,ale byl jsem v něm kdysi na několika představeních. A to to bylo za minulého režimu dost nedostupné divadlo. A co si budeme povídat, i dnes je vyprodané na měsíce dopředu. Je taky pravda, že od dob minulých značně prokouklo.
Nyní k vlastní inscenaci. Film zná asi každý. A málo kdo ví, že divadelní hra byla dříve než film. Více jistě najdete na internetu:-) Jen pro zajímavost ve filmu hrál krále Karla IV. Vlastimil Brodský a arcibiskupa Arnošta z Pardubic hraje Karel Höger, který hrál v té době v divadle právě roli Karla IV.
V Hudebním divadle v Karlíně byl do role Karla IV obsazen Petr Štěpánek, arcibiskupa hraje Petr Kostka, v roli královny Alžběty jsme shlédli Kateřinu Brožovou. Další role byly obsazeny méně známými herci. Alespoň pro mne - roli Petra tak ztvárnil Lumír Olšovský, krále Cyperského Václav Vostarek a další jsem si nezapamatoval.
Budu-li srovnávat s filmem, je divadelní představení dějově i obsahově totožné. Herecké výkony v divadle byly skvělé. I přes méně známé tváře a hlasy, bylo představení famózní. Skoro stejně dobré jako film - ten však byl lepší hlavně výpravou - jeviště se nemůže rovnat exteriérům samotného Karlštejna.

Dva týdny jsem nic nenapsal

Nějak to prostě nešlo. Poslední dva týdny byly opravdu vynikající. Počasí typicky májové - sem tam deštík, jinak příjemné jarní sluníčko. Díky této konstelaci jsem byl v tak rozverné a dobré náladě, že jsem neměl čas psát...
A teď k tomu ty řeky, co se nechtějí držet břehů a TEČOU SI KUDY CHTĚJÍ...
Tohle mám rozepsané přes dvě hodiny a více jsem nedomyslel...
Odesílám...

Změna vzhledu

Už se mi přestal líbit starý design. Takže proto tato změna - a až najdu nějaký vhodný obrázek do záhlaví, změním i ten. Určitý nápad mám, takže teď jen jestli se mi ho podaří najít či vyfotit.
Rozbila se mi karta do foťáku - přesně v místě, kde je uvnitř fotoaparátu mechanická kontrola zasunutí karty, se kousek karty odlomil - pokusil jsme se to spravit s pomocí epoxidu - stejně to o nějaký kousek nesedí... grrr.
Na to že se rozbila, jsem přišel v okamžiku, kdy jsem šel fotit na mistrovství, kde vystupovala dcera...
Včera jsem k obědu vařil holandské řízky - výtečně se mi povedly. Dnes jsme dělal kuřecí kuskus se zeleninou a kari. A povedlo se mi to zas. Minulý týden jsem dělal k jednomu jídlu palačinky - musel jsem je dělat dvakrát.
Je neděle poledne a já jsem totálně mrtvý. Pes nás vzbudil v půl sedmé ráno a už se mi nepodařilo usnout.
V úterý zase musím k zubaři. už teď se bojím.
Akorát dočítám knihu "Ztracený symbol" od Dana Browna. Jo je to již nějaký pátek, co ta kniha vyšla, ale prostě jsem se k ní dostal až teď. Jo, čte se to dost dobře, stejně jako jeho předchozí knihy.
Moc by se mi líbila možnost knihovny pro ebooky - ebook by se půjčil na měsíc a pak by soubor prostě nebyl čitelný. Škoda že nic takového není. Není to asi proto, že by se brzo našli vykukové, kteří by přišli na to, jak soubor "odemknout" i po měsíci...
Je neděle, pravé poledne a chce se mi hooodně spát. Asi tak učiním.

Hokej! Hokej? hokej...

Poslední dva týdny se hraje mistrovství světa v hokeji. Hraje se tuším do neděle. Nevím, dneska pro mne a pro hromadu lidí skončilo...
Tohle by aspoň napsal člověk, který hokejem žije. Mně je to celkem jedno. Hokej sice sleduji, když se hraje, ale abych kvůli tomu šílel... No nevim. I když dneska jsem poslouchal čtvrtfinále v rádiu v autobuse. Když to bylo 2:0 pro Švýcary, vypnul jsem to. Pak jsem to pustil, zrovna když snížili na 2:1 a doposlouchal jsem to do konce, byly to nervy. Ale abych pravdu řekl, ani nevím kdo dal gól...
A chleba levnější nebude.
Z hokeje si pamatuji, že jsem byl v roce 1985 na zápase Švédsko Finsko v Praze ve sportovní hale. Pamatuji si, že kdysi v té době bylo hodně dobré, kdykoliv jsme porazili Rusy. Pamatuji si, že v té době chytal brankář Králík. Tuším, že jsme tenkrát byli mistry světa.
Potom dlouho nic až když bylo mistrovství světa ve Vídni. Který to bylo rok jsem se musel podívat na wiki - v roce 1996. Vůbec si nepamatuji průběh - jen finále s Kanadou. Zrovna jsme jeli z tanečního soustředění na Šumavě a poslouchali jsme to v autobuse - tenkrát jsem se jen vezl. Pamatuji si, že jsme dorazili před koncem a nikomu se z busu nechtělo, dokud to neskončilo.
Dalším zapamatovatelným bodem pro mne je Nagano. Ale z hlavy si nevzpomenu, proti komu jsme jak hráli... a z týmu si pamatuji jen Haška a Jágra...
Vůbec po mě nechtějte, abych vám řekl, kdo je mistr hokejové ligy. Vím jen že naše okresní město hrálo v PlayOff, ale kolikátí skončili...
A to se mně neptejte na fotbal či jiné sporty...
Asi jsem fakt divnej, když to nesleduji... nebo ne?
Chleba levnější nebude.

Pár prvních letošních fotek z výletu

Ve středu, kdy všichni slavili státní svátek, jsem si vyrazil na výlet. A dokonce placený - jel jsem autobusovou linku na jeden velmi známý Přemyslovský hrad. Výlet jsem si docela užil i přes podivné počasí a nepříjemné probuzení... Ale postupně.

Jen v rychlosti

Nějak jsme se rozepsal, tak snad to není předsmrtná křeč.
Dneska jsme byli v kině na francouzském filmu "Paříž - Manhattan". Pěkná lehká komedie s troškou přemýšlení. Je to tak trochu hold Woody Allenovi - hlavní postava filmu miluje jeho filmy. Já je mám tkay rád, ale bych si toho pamatoval tolik. Nejradši mám asi filmy Spáč, Banáni a "Všechno co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat". A abych pravdu řekl, moc se i líbily i je ho dva poslední - "Půlnoc v Paříži" a "Do Říma s láskou".
Jeden kolega má problémy doma. Je to skoro kamarád a tak co - já blbec se situuji do role rodinného poradce. Nevděčná role. Snad to k něčemu bude. Vůbec mám poslední dobou pocir, e jsem spíše měl dělat psychologa.
Přečetl jsem teď několik zajímavých knih. Za vyzdvihnutí stojí kniha Thomase Holta "Píseň pro Nerona" a kniha amerického psychoterapeuta Irvina D. Yaloma "Lži na pohovce". Pro příznivce lehké a zábavné četby doporučuji knihy irského spisovatele Patricka Taylora.
Dvakrát jsem se tu zmiňoval o jisté osobě, se kterou spolu nemluvíme kvůli jistému starému nedorozumění. Zjistil jsem že to tady čte... to by vysvětlovalo tu podrážděnost posledně... No asi ji už teď moc vídat nebudu, když teď maturuje a bude jezdit jinam... Je mi líto jen to, že jsme se nerozešli v dobrém. A možná se tu někdy i dočtete o co tenkrát šlo, alespoň z mého pohledu... Jo hold se některé provokace nemají brát vážně.
Zítra musím vstávat ve 2:50... BRRR takže už se jen loučím. Dobrou noc.

malé zamyšlení nad...

... Statistikami... Zase...
Když jsem se opět dostal k tomu abych prolezl statistiky návštěvnosti tady toho blogu, skoro jsem se podivil, co všechno sem lidi přivádí. Holými čísly jsem se zabýval kdysi v minulosti. Dnes se nad tím trochu zamsylím... tedy pokusím se...
Nejčastější otázka na google, která následně vede na můj blog je "Plat řidiče autobusu". Abych opravdu řekl, to je otázka dobrá i pro mne. V Praze má řidič zaměstnaný u DP Praha základní plat přes 130 Kč na hodinu plus příplatky a osobní ohodnocení. U nás je ta částka někde na polovině. Řidič v Praze udělá cca 8 hodin denně, tj. cca 168 hodin měsíčně. Za tuto práci dostávají plat okolo 22 tis čistého. Málokterý řidič u DP Praha udělá přesčasy, takže ten plat je měsíc co měsíc obdobný.
U nás řidiči v MHD také nedělají téměř přesčasy a mají tak cca 14-15 tis. čistého. Řidiči na příměstských linkách mají cca 20% přesčasů placených plus cca dalších 20-40% placených jen cca 33% z průměrného platu. Průměrný řidič tak má cca 18 tis. čistého. Nic moc na to, že je cca 220 a více hodin měsíčně v práci.
Další v pořadí se stejnou četností hledání jsou klíčová slova, či výrazy - "Psoun" a "sex v autobuse". Psoun prérijní je velice fotogenická potvůrka a najdete ji na mém blogu zde. Ani se nedivím, že se na ní lidé tak ptají. Sex je věc ještě lepší. Sice si nejsem jist tím, zda je autobus to pravé místo k jeho provozování, ale jak se říká: "proti gustu..." Jen si je třeba uvědomit, že na zemi se nikde se nenajde dost rovné plochy a sedačky a místo mezi nimi... navíc je do běžného autobusu vidět. I když někteří mají záclonky...
A poslední dva dotazy, při jejichž zadání nabídne google i můj blog jsou "ježíš kristus výtržník aneb třetí zákon" a "líbí se mi řidič autobusu". To první je kniha, kterou jsem kdysi četl. Ani jsem nečekal, že o ni bude takový zájem. Ještě méně však chápu ten druhý dotaz. Jak se někomu může líbit řidič autobusu? Mne teda ne. Žádnej... Je pravda, že se rád líbím... i když na mne není co ke koukáni... I když i z toho sem již byl vyveden a minimálně třikrát jsem vědomě či nevědomě zlomil něčí srdce... Z počátku jsem si toho nevšímal. Jednou jsem si z toho dělal srandu a jednou... Aspoň teď vím, že jsem úchyl :-P
A na závěr - varování - těm, kteří se googlu ptají, že se jim řidiči líbí... řidiči jsou tak trochu jako námořníci. Na každé konečné, na každé lince mají jinou... Aspoň ti kteří toho zneužívají... Ne nadarmo je jich většina rozvedená nejméně jednou.

Ať žije svátek práce

Dnes je zvláštní den. Svátek práce. Taky je první máj ten lásky čas. Nějak nemám rád dny a svátky, které nám říkají co  máme dělat. Nemám rád svátek práce, Svatého Valentina, MDŽ, Den Matek, Vánoce, Velikonoce...
Svátek práce byl v minulosti dosti ošklivě poškozen na jméně. Já sám jsem si s ním docela užil. Jako malý jsem na něj koukal v televizi, jak v Praze na Letné lidé slaví. Pak jsem na základce na prvním stupni byl prvně na Letné osobně, jako pionýr. Byl jsem tam rád a pokud si pamatuji nebylo to nijak traumatizující. Dokonce si pamatuji, že jsem si přinesl domů několik, mávátek. Jediné "trauma" které z této minulosti mám, je, že naše tehdejší pionýrská vedoucí o několik let později zemřela při tragické autonehodě v Maďarsku. Byla tam na svatební cestě. Zemřeli oba...
Na druhém stupni byla návštěva Letné povinná. Jednou jsem se vymluvil na bývalou školu a jednou jsem dokonce musel mít omluvenku. A jednou jsem se tomu nevyhnul. Odvezli nás tam od školy kloubovými autobusy. Pak jsme tam čekali asi milion let, prošli se pod tribunou a jeli domů. Jediné dvě věci, které si pamatuji - byla to otrava a přinesl jsem si domu hromadu mávátek. Pamatuje si tady někdo taková ta skládací papírová mávátka ve tvaru kytky?
Ještě si pamatuji jednu souvislost s Prvním májem. Je to spíše souvislost se všemi svátky - pracovní soboty. Pokud totiž v minulosti vyšel svátek na pracovní den, následovala pracovní sobota, aby se dohnalo, co se zameškalo. Pracovní soboty v naší škole většinou znamenaly cvičení Civilní obrany. To byly věci! To by si měly naše děti zažít... Protiplynové masky, pláštěnky, igelitové pytlíky... to byly akce.

Cítím se upracován...

...aniž bych něco dělal.
Tenhle víkend jsem povětšinu času strávil prací. Kupodivu. V sobotu jsem vstával v půl šesté. V neděli jen o chvíli později. V sobotu jsem se povinně školil. Jediné co jsem se dozvěděl, že budu mít řidičák jen na pět let. Protože jsem profesionál, tak nám přichystali takovéto vylepšení... V neděli jsem byl na malém zájezdíčku. Škoda že byla tak hnusná zima.
Co se dělo minulý víkend si vzpomínám jen tak matně. V sobotu odpoledně jsme byli u našich. V neděli už nevím.
Teď když jsem se konečně rozhoupal něco napsat, jsem ze všech stran bombardován, že tohle, či tamto...
Nejlepší je, že mni bylo vytknuto, že se tvářím jako bubák, a že to není příjemné.
Sakra, můžu se přece tvářit jak chci, nebo ne?
Jdu spát
zcela otráven

Hurá, konečně je jaro

Když jsem se tento víkend podíval z okna, viděl jsem neuvěřitelnou věc - svítilo sluníčko. Paráda, konečně bude lepší počasí. Bylo by fanj, kdyby se zlepšila i nálada cestujících, ale to je jen sen...
U mě nic moc nového. Snad jen zub se konečně zlepšil. Po trojím čištění lůžka a týdnu antibiotik už bylo na čase.
Jinak jsem neskutečně línej cokoliv dělat. Ani psát sem se mi nechce, i když jsem to slíbíl... A ani vana nepomáhá.
Nějak začínám pochybovat o účelnosti tohoto blogu. Ale tři články jsou rozepsané, tak snad je i dopíši.
Tak snad pomůže to jaro.

Zase ty zuby...

Když už se tak nějak začalo svítat na lepší časy a já se konečně dokopal k tomu dojít si k zubaři, vyskytly se komplikace. Když už jsem byl skoro objednaný rozpadl se mi jeden zub. Musel jsem navštívit místní pohotovost. Zde se mi dostalo kázání o tom, že zub lze ještě zachránit a že by to stálo asi 5000...  mimochodem ze zubu zbyl jen kořen...  Ke starému se mi nechtělo právě kvůli tomu rozpadlému zubu, léčil mi ho ani ne před rokem a od začátku jsem z toho neměl dobrý pocit a pan doktor mi nevěřil...
Tak jsem si našel nového - jedna cestující mi doporučila svého. Je sice v jiném městě, ale stále je dostupný. A měl čas skoro hned. Při prohlídce mi udělal pár rentgenů a vypadá to, že ještě dvě plomby od starého lékaře jsou prohnilé... No a ten kořen... Protože dle zubaře došlo k odloučená zubu od lůžka, musel ven... Bylo to celkem hned. Jenže se ukázalo, že je to jen začátek...
Zub trhali ve čtvrtek. V sobotu ráno mne to vzbudilo v šest. V osm ráno na pohotovosti jsem byl cca šestý. Pan doktor z východu mi zase dal kázání o tom, že zuby se netrhají ale... Pak jsem dostal anestezii a následně, dosti nešetrně, mi ten hnus a tak pěkně oškrábal... Fuj to bylo.
V neděli v noci mne to vzbudilo už v jednu... takže jsem se moc nevyspal a zase na pohotovost...
Je neděle večer a zub trochu bolí. Ošetření však tentokrát proběhlo trochu jinak a mám z něj lepší pocit.
Doufám, že se dnes konečně vyspím.

Ochutnávka

Psal jsem, že ještě píšu jednu drobnost, tady je ochutnávka.

Naši koucouři

Tak to tady flákám...

Tenhle článek jsme rozepsal v sobotu a dnes je středa. Nějak v poslední době není na nic čas. A hlavně myšlenky a vůle. Mám za sebou velmi podivné dva týdny... Z toho prvního si pamatuji snad jen čtvrtek, kdy se mi začalo nedařit... Prostě se mi na paty přilepila smůla...
I když, ta legrace vlastně začala ještě o týden dříve...
Teď je to třetí víkend, co nás opustil bojler. Dcera se chtěla vykoupat a voda byla studená. Zjevnou závadu, upadlý drát, jsem opravil. Bohužel jsem při té opravě zjistil, že topné těleso začíná prosakovat a že nás opustil termostat. Obojí po méně než dvou letech... Takže následující týden byl ve znamení shánění bojleru. To se nakonec podařilo. A podařilo se jej i zapojit. Ale byl to veselý týden.
Z dnů co následovali si moc nepamatuji. Jen ten čtvrtek, kdy sem se málem "přizabil" při chůzi po rovině. Prostě sem blbě šlápnul a bylo to...
Chtěl jsem toho napsat mnohem víc, ale po tom co jsem v neděli vylezl z vany mne nějak opustilo, co jsem chtěl napsat...
Teď mám dovolenou. Vzal jsem si ji, abych si odpočinul. A abych udělal doma nějaké resty. Zatím se mi nepovedlo ani jedno.
Tudle jsem tu zmiňoval nešťastný "rozchod". Či jak nazvat konec jednoho přátelství... Zase se mnou jela a potřebovala dobít peníze, jenže to tak jako zašeptala. tak jsem se zeptal... A najednou byla tak nepříjemná... no, někde je asi chyba... Ale tentokrát to nebylo na mém vysílači.
Jinak se pokusím psát zde každý týden, co se mi děje. Tak uvidíme...
Pro teď konec. V současnosti tvořím ještě článek o "tyčovkách" a ještě jednu drobnost...

Jaké to je... O cestujících podruhé

Posledně se mi nepodařilo dokončit článek o cestujících. Asi bych měl všechno mnohem jednodušší, kdyby pro mě všichni byli kaštani a nebo jen prudiči, jako pro většinu kolegů. Jenže já musím být za každou cenu jinej. Na dnešek jsem si původně připravil dvě velmi zajímavé kategorie cestujících. Děti všeho pohlaví postrádající výchovu - Haranti a slečny a ženy všeho věku, které mají řidiče za zajímavý cíl jejich tužeb - tyčovky.

Nebojte se, žiju

Konečně se mi podařilo dopsat 2/3 příspěvku o cestujících. Naplánoval jsem vydání někdy do budoucna :) A teď tu smolím něco aktuálního. Tak mám pár věcí na srdci - tu jsou:
Přemýšlel jsem o otázce, kterou mi položila jedna čtenářka - co jezdím za linky... NO... to je otázka. Problémem, je, že mám trochu strach z reakcí lidí v mém okolí. Už jsem tu kdysi napsal cosi více odhalujícího a dostal jsem "napomenutí". A kdo se podívá do mých starších článků, najde kraj a minimálně jedno město, kam pravidelně jezdím. K tomu prozradím, že tento týden mají děti prázdniny. Více osobně, tomu kdo mne pozná.
Zjistil jsem, že nejlépe se mi píše ve vaně. Problémem je, že v té vaně někdy nevydržím dost dlouho na to, abych něco sepsal. Umýt se ale stačím... skoro vždy :-P
Je to něco přes rok, co díky nešťastnému nedorozumění nemluvím s jednou osobou. Byla to hlavně její volba, nebo to byla volba jejího tehdejšího přítele... No těžko říci... Jen už tehdy, když mi její přítel telefonoval a vyhrožoval, mi bylo jasné, že se rozejdou. I to že jsem tenkrát podrýval její jistotu (nejistotu) v ten vztah, stálo za naším nedorozuměním.
Občas jsem velmi kontaktní. Mezi přáteli si to mohu dovolit. Kdysi jsem byl v partě lidí, kde objetí a tělesný kontakt patřil něčemu normálnímu. Dodnes si pamatuji, jak jsme z toho byl vyděšený, když k představování patřila nejen podaná ruka, ale i poplácání po zádech, obejmutí a od dívek i pusa... A že to byla pusa plná života... Jo to mi bylo okolo dvaceti a jezdil jsem do Moravského krasu. U ohně jsme seděli kluk holka, a nevadilo že ti dva k sobě nepatří - na první pohled to nebylo vidět... A bylo tom moc příjemné a nikdy nikoho nenapadlo toho jinak zneužít. Na Moravě už jsem dlouho nebyl...
Proč však o tom píšu. Kolikrát aby se člověk bál vrátit peníze a toho druhého se nějak "jinak" dotknout... Kolikrát mám pocit, že by některý z mých známých potřeboval objetí. Mám tedy problém obejmout chlapa... protože je chlap... Ale vzít ho okolo ramen... v tom nic není. A mám problém obejmout i ženskou, aby si nemyslela víc... Moravo a mé mládí, kde jste...
Proto je moc fajn, když se alespoň jedou za čas najde někdo, kdo si aspoň popovídá. Děkuji...
Komu se zdá, že jsem ten konec odbyl, je to tak, vylezl jsem z vany...
R8no vstávám ve 4:00 dobrou noc.

Na vlky železa

V názvu článku je název knihy a zároveň dvoudílného televizního filmu.
Autorem knihy je spisovatel Zdeněk Třešňák. Kniha se mi v nedávné době, docela náhodou ocitla v ruce a přečetl jsem ji "jedním dechem". Příběh primáře z jedné malé nemocnice je napsán poutavě a docela uvěřitelně. V jeho příběhu je pěkně popsáno, jak mohla vypadat nejedna privatizace v našich krajích. Knihu bych hodnotil tak na 75%.
Film je trochu jiné kafe. Bohužel jsem četl napřed knihu a tak mne dost překvapilo, že film je na motivu knihy postaven dost volně. Velmi mi vadí, že charakter hlavní postavy je jiný. Ne zcela, ale podstatně k tomu, aby mne to vadilo. Miroslav Etzler sice podává velmi dobrý výkon, jenže to není ta samá postava...
Jak hodnotit film nevím... Právě díky rozdílnostem s knihou. Za shlédnutí stojí...

Trocha statistiky, nikoho nezabije

Jak jsem slíbil, a protože nějak nemám o čem jiném psát, budu se dnes věnovat trochu statistice. Je to jen výcuc co nabízí rozhraní bloggera. Ještě než se vnoříme do té nudy uvnitř, prozradím vám, že vzhledem k době uplynulé od publikace článku je nejúspěšnější ten celkově třetí v pořadí podle čtenosti. A aby tam ta statistika nebyla jen jedna, přidal jsem tam ještě pořadí vyhledávaných slov, podle kterých google nabídl moji stránku ke čtení.
Takže kdo chce vědět více vstupte...

Co napsat?

Sice jsme sliboval, že budu více psát, ale jaksi se mi nedaří. možná jsme línej, možná je v tom něco dalšího. čert ví. Pravdou je, že se mi jaksi nedostává energie. Přicházívám z práce kolikrát pěkně vyřízený.
Koukal jsem do statistik návštěvnosti stránek. Vypadají velmi zajímavě a překvapivě nevyhrál článek se sexem v názvu. Pokud se mi podaří napsat další příspěvek, napíšu, které články jsou jak úspěšné.
Chtěl jsem původně napsat něco o ježdění v zimě, ale letos jsem si toho moc neužil. Pravda, párkrát to už klouzalo, ale nebylo to nic, o čem by bylo třeba nějak více se zmiňovat. Jediná věc, která mi poslední dobou připadá za zmínku je takové nějaké zhoršení nálady mezi cestujícími. Prostě lidi jsou čím dál více nevrlí a protivní a tak... Bohužel, včetně mě. I na sobě sleduji zhoršené nálady. I mne častěji dochází trpělivost... Navíc mne zase bolí zuby a bojím se jít k zubaři. Mám totiž pocit, že k tomu starému jít nemohu...
Pozitivum dnešního dne - Výhra ve čtyřhře v Davisově poháru.
Strašlivě mne potěšilo, že už mám pět čtenářů. Dva tu sice jsou už z doby minulých ale každý nový potěší. Děkuji.

V novém roce

Je tomu skoro 3 měsíce, co jsem tu nechal poslední stopu. A byly to měsíce dlouhé a takové... no jak to napsat. Většinou to byly měsíce normální. Nic velmi hrozného a ani nic extrémně pozitivního se nestalo. Jen snad to, že byly vánoce a Silvestr. Obojí se podařilo přežít vcelku v pohodě.
I když vánoce nenávidím. Nemám je rád hlavně proto, že rád dávám dárky po celý rok a neomezuji se jen na tyto svátky. Nejvíce mi vadí, že lidé okolo vás, hlavně děti, čekají, že dostanou dárky... A když je nedostanou... je zklamání v jejich očích bolestné.
Silvestr je další svátek, který nemusím. Hlavně proto, že je spojen s nestřídmou konzumací alkoholu. Letos se mi poprvé, co pracuji jako řidič, podařilo nejezdit v pracovní silvestr. Bylo to příjemné.
Jinak všem děkuji za ohlasy. Škoda jen, že některé jsou anonymní. Rád bych se se svými čtenáři znal lépe... A omlouvám se, na otázku kde a co jezdím veřejně neodpovím. Alespoň zatím.
Jinak ty 4 články mám stále rozepsané...
A ač nemám předsevzetí rád, do tohoto roku jsme si jedno dal. Zase psát na blog.
PS už jsem tu psal že máme nového psa?